„Měla jsem jen jedno pivo a jednu zelenou, to snad není tak moc.“ I takovou výmluvu slyšeli žatečtí strážníci, když v pátek 8. května v noci nachytali dvě nedospělé slečny pod vlivem alkoholu. Pak nadýchaly 1,5 a 2,2 promile alkoholu…

Deník se strážníky, kteří i při klidné deštivé noci měli napilno, prožil kromě kontrol barů a restaurací také hlídání města.

Do policejního vozu nastupujeme krátce po dvaadvacáté hodině. Je pátek, před chvilkou přestalo pršet. „Dneska to asi bude klidnější. Je vysoké datum, počasí taky není nic moc,“ doufá v bezproblémovou noc jeden z našich průvodců, zkušený strážník.

Pomalu projíždíme Žatcem a sledujeme, jestli nějaké auto nenavštívila nechtěná návštěva. Kolem půl jedenácté vyrážíme poprvé směr diskotéka HB. V pátek večer určitě nejrušnější místo ve městě. Náš úkol? Kontrola nalévání alkoholu mladistvým.

Už u vchodu potkáváme skupinku na pohled velmi mladých návštěvníků. První kontrola občanských průkazů, první dýchání do přístroje. Všechno je v pořádku, stejně jako při důkladné prohlídce diskotéky.

Kontrolou projdou desítky mladistvých

Kontroly provázejí pohledy jak udivené, tak pohrdající policisty. Ti si z toho ale nic nedělají. Při první návštěvě diskotéky zkontrolují přibližně dvacet mladých. Všem je nad patnáct, nikdo nepil. Nebylo to tak ale vždy, dříve problémy byly.

„Poslední dobou už jsou kontroly v pořádku. Majitelé diskoték a restaurací vědí, že kontroly děláme často, netroufnou si už nalévat dětem. A to je dobře, proto to děláme,“ říká nám při odjezdu z diskotéky náš průvodce.

Jeho slova potvrzuje i ředitel žateckých strážníků Jiří Štorek. „Intenzivní kontroly na nalévání alkoholu mladistvým provádíme zhruba od listopadu. Od té doby se situace hodně zlepšila,“ vysvětluje velitel.

„Když jsme začínali, chytili jsme při jedné akci až pět mladistvých, kteří byli pod vlivem alkoholu. Díky tomu, že kontroly děláme každý týden, už si dávají majitelé a personál pozor, mladým už nenalévají. Naposledy jsme někoho chytili první týden v dubnu,“ pokračuje Jiří Štorek.

Pokračujeme v naší jízdě Žatcem. Cestou do další restaurace prohlédneme dětská hřiště, některá parkoviště. Všude je klid.

Navštívíme restauraci Baterka, Forbes, dvě restaurace na Pražské ulici a několik dalších menších barů. Všechno v pořádku. Pokud je tam někdo mladší osmnácti let, pije nealko.

Dvě nedospělé dívky pijí v baru

„Zkusíme ještě BarBar,“ prohodí strážník a ani on si asi nemyslí, že tam „uspějeme“. Půl hodiny před půlnocí vcházíme dovnitř a už zdálky se na policisty culí dvě dívky. Na první pohled není patrné, jestli jim už bylo osmnáct. Chovají se ale provinile, a tak je strážníci vyzkoušejí. Ještě před dýcháním se obě slečny přiznávají. Je jim 16 a 17 let. „Měla jsem jen jedno pivo a zelenou. To snad není tak moc, jen tak sedíme. Nešlo by to nějak prominout? Budu z toho mít velký průšvih,“ snaží se strážníky obměkčit jedna z nich.

Muži zákona jsou ale neoblomní a dávají dívkám dýchnout. Je to jasné. „Slečny, jedna máte 1,5 a druhá 2,2 promile alkoholu. Takže pojedete s námi, odvezeme vás domů,“ sdělují jim.

To je pro dívky asi největší trest. „Naši budou zuřit. Nešlo by to udělat jinak?“ zkouší ještě naposledy jedna ze slečen. Policisté ale jen zakroutí hlavou. Ještě je čeká vyšetřování, kdo že dívkám nalil. Zajdou za barmankou. „Já jsem jim nic nedávala, pro pití chodili ti kluci, co sedí u stejného stolu,“ říká obsluha.

Mladík se nečekaně přiznal

Že by to byla klasická výmluva, kterou strážníci slyší prakticky pokaždé, když někoho chytnou? Její slova jdou prověřit ke stolu. „Ano, já jsem jim alkohol kupoval,“ přiznává se za údivu všech, včetně policistů, jeden z mladíků. Okamžitě dostává tučnou pokutu. Jak vyřídíme jeho, jedeme za rodiči. Dívky z toho mají v autě strach. Jednu vysazujeme na náměstí Svobody, druhou na sídlišti u Plusu. „Tady vám vedeme dceru, požila alkohol i když jí není osmnáct let. Nadýchala 1,5 promile,“ oznamuje policista matce, která nadšená vůbec není.

Největší strach byl z rodičů

Mladá slečna rychle mizí v bytě, maminka ještě musí podepsat protokol. Odcházíme a nápravu dívky necháváme na rodičích.

Usedáme zpět do policejního auta a za chvilku se ve vysílačce ozve informace, že v Podměstí někdo leze po lešení. Rychle vyrážíme na místo. „Tamhle je,“ vidí jako první „horolezce“ jeden ze strážníků. Muž, který už stačil vylézt až do posledního patra vysokého domu, jež se právě zatepluje, je evidentně opilý. S někým ve tmě rozčileně rozmlouvá.

Všichni se modlíme, aby zhruba hodinu po půlnoci nespadl. Po chvilce přemlouvání ale naštěstí zalézá do bytu, do kterého se snažil dostat. Asi je mu odpuštěno. „Snad nějaký zhrzený milenec,“ myslíme si všichni, ale to už vyrážíme znovu.

Kam? Opět na kontrolu diskotéky. Deštivé počasí ale asi přemluvilo mnohé stálé návštěvníky k tomu, aby protentokrát zůstali doma. Opět kontrolujeme, mladí dýchají, ale všichni jsou v pořádku. „Jednou jsem tady chytil dvanáctileté dítě,“ vzpomíná na rekord jeden z našich průvodců. To se naštěstí dnes nezopakuje.

Objíždíme i další restaurace, když na diskotéku, nebo do barů nejdeme my, protože máme jinou práci, míří tam druhá hlídka. Diskotéka je pod dohledem celou noc. Diskotéku kontrolujeme nejčastěji

Všechny kontroly jsou v pořádku. Situace těsně před půlnocí se už asi nebude opakovat. Další vzrušení přináší hlášení, že u školy, nedaleko kontrolované diskotéky, leží na chodníku opilý muž. Nakonec mu naštěstí nic není a po svých kráčí domů.

K ránu už je ve městě klid

Vyrážíme, už poněkolikáté, také na kontrolu zahrádkářských kolonií, centra města, Podměstí a dalších míst. Je klid, blíží se čtvrtá hodina ranní. Nezapomínáme ani na bary a diskotéku. Majitelé už jsou ale opravdu opatrnější. „Už asi nic nebude, dneska je klid,“ ví zkušený strážník, ale jeho ostražitost neklesá.

Loučíme se tedy s našimi průvodci a popřejeme jim pěkný zbytek noci. A i Žatci přejeme co nejméně opilých dětí, snad k tomu přispějí i časté policejní akce.