První pražská defenestrace: Husity inspirovala Bible i události ve Slezsku

Ve slavném filmu Otakara Vávry Jan Žižka zajmou vojáci několik studentů a tovaryšů, kteří jsou stoupenci husitství, a při jejich osvobození dojde k defenestraci. Odpovídá to skutečnosti?
V zásadě ano. Tvůrci filmu vycházeli z historických pramenů a jen občas něco přibarvili, ať už kvůli dějové lince, anebo aby scénář lépe odpovídal dobovému nazírání na husitství. Věznění husitů na Novoměstské radnici tedy bylo skutečně příčinou defenestrace. Ale můžeme říci i záminkou. Husitským aktérům události šlo o mnohem více, snažili se dostat pod svoji kontrolu Nové Město, což se jim skutečně zdařilo.

Zuřící dav vyházel radní z okna. Výročí připomene stříbrná dvoustovka

Těmto událostem ale asi něco předcházelo. Jak se situace dostala do tohoto bodu?
To se musíme vrátit o několik měsíců zpátky, do února 1419. Václav IV. se totiž ocitl pod tlakem římské církve i svého bratra Zikmunda a předal kostely na Novém Městě až na výjimky do rukou katolíků. Husitské většině tak zde zůstaly v rukou jenom tři kostely.

Jak na to reagovala?
Snažila se samozřejmě na Václavovi vynutit návrat poměrů před únor 1419. Král do té doby reformní hnutí toleroval, což si mnozí husité vykládali jako jeho tichou podporu. A nyní se nemohli s jeho novým kurzem smířit. Na konci června jej tak například stoupenci kalicha obestoupili, když byl v kostele svatého Apolináře, a požadovali po něm kostely zpět. Tuto pohanu královského majestátu si ovšem Václav nenechal líbit a - opět ale i na nátlak svého bratra - odvolal vedení Nového Města. Do jeho čela se tak dostali odpůrci husitství, kteří některé aktivní husity zajali a drželi na radnici.

Rekonstrukce defenestrace:

Jak to tedy v tu neděli 30. července 1419 probíhalo?
Asi někdy okolo osmé hodiny ranní se uskutečnila mše v kostele Panny Marie Sněžné. Sloužil ji Jan Želivský, jeden z vůdců husitů na Novém Městě, který byl velmi horlivým kazatelem. Uměl vzbudit emoce a dobře manipulovat s davem. Pronesl kázání, po němž se shromáždění lidé jakoby spontánně, ale samozřejmě to bylo dopředu připravené rozhodli obsadit kostel svatého Štěpána v dnešní Štěpánské ulici. Tam mimochodem nějaký čas předtím Želivský působil. Dav se vydal ke kostelu, kterého se násilně zmocnil. Želivský zde opět celebroval mši. Poté se husité měli vrátit ke kostelu Panny Marie Sněžné, ale vzali to jinou cestou Ječnou nebo Žitnou ulicí dolů k Novoměstské radnici.

A novoměstští radní věděli o tom, že se něco chystá? Byla neděle a bylo asi neobvyklé, že byli přítomni.
Přípravy na převrat probíhaly už dlouho. A i když to bylo jenom v úzkém kruhu zasvěcených, konšelé měli mezi husity své špiony a určité informace se k nim dostaly. Nevěděli samozřejmě, co se bude přesně dít, takže tam byli zřejmě jen proto, aby mohli zasáhnout. Navíc tam nebylo celé vedení města. Ze dvanácti konšelů zde byli přítomni jenom čtyři, včetně purkmistra Jana Podvinského. Ostatní se nedostavili ze strachu, možná byli varováni…

Dokument z doby Jana Husa se vydražil za více než sedm milionů

Dochovaly se nějaké záznamy, co se dělo, když se průvod dostal k radnici?
Nějaká svědectví jsou. Ta, co jsou nejblíže události, jsou ale poměrně stručná. Když tam dav došel, tak ji obklopil a došlo k nějakému konfliktu. Obě strany na sebe měly pokřikovat. Pozdní zprávy mluví o tom, že konšelé házeli z radnice po husitech kameny a že zasáhli kněze, který nesl svátost oltářní. To je ale podle mého přehnané, to by mohl udělat jedině sebevrah. Radní ještě přivolali na pomoc velitele hradní posádky Jana z Bechyně s vojáky, ten ale přijel pozdě a nijak do konfliktu nezasáhl. Dost možná byla jeho liknavost záměrná, neboť s husity sympatizoval. Nakonec Želivského lidé obsadili radnici a přítomné vyházeli z okna. Dole je pak pravděpodobně dobili, protože okna byla poměrně nízko. Mimochodem fakt, že dav pod okny měl s sebou zbraně, svědčí o připravenosti celého převratu. Protože na mši člověk většinou ozbrojen nechodí…

Kolik lidí zahynulo?
Asi jedenáct až čtrnáct, přesné počty neznáme. Vedle zmíněných konšelů šlo o pomocný personál, patrně zde byli přítomni i někteří členové velké obce.

Četl jsem, že to bylo i první významné vystoupení Jana Žižky, který se na převratu měl podílet…
To je pravda. Pokud byl duchovní hlavou převratu Jan Želivský, tak tím, kdo ho prakticky realizoval, byl právě Žižka. Předurčovaly ho k tomu velmi dobré vojenské zkušenosti. Dlouhou dobu totiž působil v lapkovských družinách a potom asi deset let sloužil jako ostraha královského dvora. Pohyboval se hodně na Novém Městě, všechny znal, oni znali jeho, a toto skutečně byla první akce, kde se ujal velení.

Jak se to vyvíjelo po dobytí radnice?
Převrat pokračoval. Byly tam důležité dvě věci. Tou první bylo zajistit pořádek, aby nedocházelo k rabování ze strany lůzy. Což se povedlo, dokonce ani mrtví konšelé nebyli okradeni. Organizátoři vzápětí svolali novoměstskou obec, která zvolila čtyři hejtmany. Ti měli situaci stabilizovat.

Husitské války i slavné vítězství Napoleona. Bitvy na českém území psaly dějiny

Jak se zachoval král?
To byla další důležitá věc, jak přesvědčit Václava IV. koneckonců to byla akce primárně namířená proti jeho opatřením , aby převrat legitimizoval. Král, jako obvykle, se nejprve rozzuřil a pak upadl do stavu obav a apatie. V tu chvíli k němu přišli dvořané, kteří byli domluveni s organizátory převratu. Předestřeli mu to velmi chytře: nabídli se, že domluví smíření mezi ním a organizátory revolty. Král na to přistoupil a velmi brzy převrat uznal. Pár dnů nato, 16. srpna, zřejmě na infarkt zemřel.

Podařilo se husitům převzít zpět své kostely?
Situaci v Praze ovládli a už si ji nenechali vzít z ruky. Jan Želivský mimochodem v roce 1421 uskutečnil v Praze ještě jeden převrat. Počínal si ale příliš diktátorsky a umírnění husité jej proto dali popravit. Anebo zavraždit, jak tvrdili Želivského stoupenci, optika se zde pochopitelně liší.

Ta defenestrace byla spíše náhoda, nebo se její účastníci někde třeba i podvědomě inspirovali?
Určitě hrál roli příklad ze Starého zákona o královské dceři Jezábel, která se odvrátila od Hospodina a začala tyranizovat lid. Nakonec byla stoupenci Hospodina vyhozena z okna. To byla duchovní inspirace. A ta praktická pocházela z převratu ve slezské Vratislavi (nyní polská Wrócław pozn. red.). Město tehdy patřilo do svazků zemí Koruny české, takže vlastně šlo téměř o domácí záležitost. Nespokojení řemeslníci se tam podobným způsobem zbavili městské rady. Jejich převrat byl nakonec potvrzen Václavem IV., takže husité doufali, že se v Praze stane to samé.

Literární historik Pavel Kosatík: Věci mají trvat dlouho

Nakonec to ale ve Vratislavi pro účastníky povstání moc dobře nedopadlo…
To je pravda. Když přišel na trůn Zikmund Lucemburský, tak je v březnu 1420 nechal okázale popravit. Udělal z toho velké divadlo, aby dal výstrahu Praze. Česká metropole se mu totiž nechtěla podvolit a on jako by těmi vratislavskými exekucemi říkal: A přesně takto to udělám, až přijedu do Prahy.

Kdyby k pražské defenestraci nedošlo, změnilo by to něco na příštích událostech?
Já si myslím, že by se to ubíralo zhruba stejným směrem. Defenestrace byla určitým katalyzátorem, ale možnost dohody mezi oběma stranami byla velmi malá.

Proč se vlastně husitské hnutí tolik rozmohlo?
Příčin bylo mnoho, nedá se to redukovat na dvě nebo tři, například na sociální motivy, jak jsme se to ještě nedávno učili ve škole. Na prvním místě bylo rozhodně náboženství, to samo by ale ještě revoluci neudělalo. Ta dynamika přišla odjinud. Pokud bylo například součástí husitského programu, že by církev měla být chudá, a pak jsou tady šlechtici, kteří mají na její ohromné pozemkové majetky zálusk a začnou program chudé církve realizovat v praxi násilnými zábory, vznikne už výbušná situace. Důležitá byla i otázka národnostní. Zatímco se ve většině měst čeští měšťané přikláněli k husitskému programu, většina německých obyvatel ho odmítala. A když se spojí nacionální otázka s náboženskou, máme tady další rozbušku.

A proč došlo k tomu velkému náboženskému vzepětí zrovna v českých zemích, které jsou dnes ve věci víry spíše apatické?
Podle mě bylo hlavním zlomem to, že byl původní filozoficko-náboženský spor přenesen z univerzitního prostředí takříkajíc na ulici. Byly tak do něj zataženy další vrstvy, včetně šlechty, měšťanů i sedláků. Kaceřování ze strany Evropy, která to nelibě nesla, pak bylo chápáno jako pohana Českého království, takže se přidal i rozměr prestižní, obhajoby dobrého jména země. A v tu chvíli už nebylo cesty zpátky, to hnutí bylo příliš velké. Jinak samozřejmě byla podobná hnutí i jinde, například valdenští ve Francii. Ale nikdy nezískala takovou politickou podporu jako husité, kteří díky tomu byli schopni svůj program ubránit.

Křížovou cestu už lidé téměř nevnímají. Nová verze má provokovat k zamyšlení

Otec vlasti vryl své jméno desítkám míst. Nejvíc jich je v okolí Prahy