Roman Habásko: Roztančená polární záře je úžasnou odměnou

Dokončený Finnmarkslopet, nejtěžší závod v Evropě? Nádhera! Splnění snu. Honilo se mi hlavou hodně věcí. Tak je to tady. Dojeli jsme, povedlo se. V cíli jsem chvilku stál, ani jsem nevěděl, co dělat. Chtěl jsem hlavně dojet. Hodně lidí odpadalo, bylo to velmi náročné. Ale po chvíli mi to došlo, začal jsem si to užívat. Byla to fantazie, dokázali jsme to. Roky jsme na to dřeli.

close info Zdroj: Deník/Hynek Dlouhý zoom_in

Na Finnmarkslopetu byly asi tři chvíle, kdy jsem tam měl slzy v očích. Když jsem se blížil ke startu a uvědomil jsem si, že už na to jdeme. Několik let jsme na to trénovali, tvrdě makali, byla to taková vnitřní radost. Druhá chvíle byla, když jsme se blížili k cíli. Když jsem si uvědomil, že to dáme. Byl jsem štěstím dojatý. A třetí odměnou byla polární záře, ta se neokouká. Pár desítek kilometrů před cílem, jeli jsme po jezeře. Psi už také cítili, že už je to jenom kousek, krásně ťapali, užívali jsme si to. A užívali jsme si to i s překrásnou polární září nad hlavami. Nádherně se roztančila.

close info Zdroj: archiv Romana Habáska zoom_in

U nás to není doprava a doleva. Doleva je ho, doprava dží. Dopředu je go, někdo říká mush. A někdo jen zařve rovně (usmívá se). Zastavuje se stůj nebo stop. Vychází to z historických povelů, je to mezinárodní a zažité. Také proto, aby i jiný musher mohl zastavit vaše spřežení, když uteče.

close info Zdroj: archiv Romana Habáska zoom_in

Pejsci dokáží někdy uhánět i rychleji, než bych chtěl (směje se). Průměrné rychlosti na sprintech jsou kolem třiceti kilometrů za hodinu, na dálkových, které jezdíme, se to pohybuje okolo patnácti kilometrů. Maximální rychlost jsme zkoušeli na upravených tratích. Těsně pod padesát kilometrů v hodině. Je to maximum severských plemen. Jiná plemena jsou ještě o trochu rychlejší, ale nemají vytrvalost.

close info Zdroj: archiv Romana Habáska zoom_in