Kliknutím zvětšíteNedaleko kanadské Ottawy se nachází resort Château Montebell. Proslavily jej zejména krásné dřevěné budovy. Luxusní hotel je zasazen do okouzlující přírody. Krása místa byla ale to poslední, co se v Château Montebell řešilo 20. a 21. července 1981. Z resortu se tyto dny stalo snad nejpřísněji střežené místo v Kanadě. Byl totiž dějištěm summitu G7, rokování skupiny nejvyspělejších států světa. A právě v překrásných dřevěných budovách hlavy zúčastněných států řešily aktuální výzvy.
Kromě toho, o čem referovala média a o čem se politici bavili před zraky novinářů, se na summitu G7 v roku 1981 odehrálo ještě něco. Jenže tentokrát šlo o záležitost, která se řešila striktně mezi čtyřma očima. Tehdejší francouzský prezident François Mitterrand totiž v přísně důvěrném rozhovoru hlavě Spojených států amerických, Ronaldovi Reaganovi, oznámil, že francouzské tajné služby mají pro USA nesmírně cenné dokumenty. Listiny dokazující, že sovětské tajné služby už léta získávají informace o vývoji amerických technologii. Od začátku jedné z největších špionážních kauz studené války, nyní známé jako Farewell Dossier, uplyne v pondělí 40 let.
Pomstychtivý agent
Vše začalo ještě v sedmdesátých letech minulého století. Situace mezi Spojenými státy americkými a Sovětským svazem byla neustále napjatá a studená válka byla v plném proudu. Zdálo se, že síly jsou vyrovnané. Jenže vedení SSSR si začalo uvědomovat, že oproti USA a jejich západním spojencům, svazu stran vývoje technologii a průmyslu v mnoha ohledech začíná docházet dech.
„Co se vědy týkalo, Sověti si plně zasloužili reputaci úspěšného státu. Ve vesmírném programu projevili pověstné vynikající schopnosti a originalitu. Chybělo jim však průmyslové know-how pro dlouhodobé udržení kroku s USA. Zjednodušeně řečeno, měli problém přenést skvělé laboratorní výsledky do skutečných výrobků. Průmysl i jeho financování byly špatně organizovány a výsledná kvalita produktů byla chabá. Ve výrobě elektroniky a mikropočítačů byli více než deset let za západními standardy daného období," shrnul v jednom ze svých článků bývalý poradce Bílého domu v otázkách zpravodajských služeb, bezpečnosti a technologii Gus W. Weiss.
S řešením přišly sovětské tajné služby. „Zejména v sedmdesátých letech vyvinuly značné úsilí na získání technických a vědeckých poznatků ze Západu. Jejich činnost byla mimořádně úspěšná," uvedl Weiss.
Sovětská tajná služba KGB vytvořila síť špionů a spolupracovníků téměř ve všech západních státech. Ti do SSSR dodávali materiály, informace o západních softwarech. Šlo nejen o informace o technických vymoženostech pro armádu, ale i pro různá průmyslová odvětví. Operační sekce celé akce, nazývaná Line X, byla mimořádně produktivní.
Tajné operace
Informace získávala někdy těmi nejneuvěřitelnějšími způsoby. Od roku 1972 navštívilo Spojené státy americké v rámci pokusu o jistou spolupráci několik sovětských odborných delegací. Tuto příležitost si KGB samozřejmě nemohla nechat ujít. „Ze stočlenné delegace odborníků na zemědělství třetinu počtu tvořili zpravodajští důstojníci. Při návštěvě továrny Boeingu si jeden ze sovětských hostů nanesl na podrážku bot lepidlo, aby získal vzorky používaných kovů," nastínil Weiss.
I když takové příhody působí spíše komicky, ve skutečnosti bylo úsilí Line X velmi úspěšné. Spolupracující agenti byli nasazeni prakticky v každém ze států NATO, pronikli na různé úrovně ve výrobě i vývoji. „Existovalo sice podezření, že něco takového se děje, ale až do doby, než se americké vedení dostalo ke dokumentům Farewell Dossier, nebylo nic prokázáno," zdůrazňuje server EDN.
Jak už to tak někdy u špionážních kauz bývá, celá promyšlená akce selhala na rozhodnutí jediného muže. „Rus Vladimir Vetrov byl elektrotechnickým inženýrem. V rámci celé operace byl pověřen hodnocením informací o západní technice, kterou shromažďovali agenti Line X," uvádí EDN. Pokud síť agentů získala nějaké potenciálně zajímavé dokumenty o západním softwaru, ty prošly rukama Vetrova. On vyhodnocoval kvalitu získaných informací pro vyšší velení.
A právě Vetrov se koncem sedmdesátých let nechal naverbovat francouzskými tajnými službami. Stal se z něj dvojitý agent. Důvody jeho rozhodnutí jsou dodnes nejasné. Mnohé zdroje píší, že procházel deziluzí ohledně komunistického režimu. Podle Sergeie Kostina, který o Vetrovovi napsal knihu, ale šlo o něco mnohem osobnějšího. „V době, kdy začal spolupracovat s francouzskými službami, mu bylo osmačtyřicet let. A cítil se být odsunut stranou. Viděl kolem sebe mladé syny a synovce velkých jmen, kteří získávali dobré pozice a budovali skvělé kariéry. Zatímco on, brilantní operativec, byl stále jen nějakým bezvýznamným agentem. Mluvil jsem s jeho blízkými a jeho postoj k celé věci byl - Myslíte, že jsem jen nějaký ubožák. Tak já vám ukážu, co dokážu," uvedl Kostin v rozhovoru pro BBC.
Francouzské tajné služby daly Vetrovovi krycí méno Farewell. „Postupně jim odevzdal téměř čtyři tisíce tajných dokumentů a prozradil jména více než čtyř stovek agentů Line X a jejich adres. To, co udělal s celou operací, nebylo jen nějaké poškození. On vše doslova zdemoloval, protože po takovém informačním úniku je nutné celou síť postavit znovu," zdůraznil Kostin.
Držíme se spojenci
Zatímco ve světě zpravodajských služeb a tajných agentů se začalo odvíjet nevídané drama, politici řešili zcela jiný problém. „Na summitu v Ottawě poprvé Francii zastupoval nový prezident, François Mitterrand. Byl prvním francouzským lídrem ze Socialistické strany. Ve vládě měl několik komunistů. V silně antikomunistickém Bílém domě tehdejšího amerického prezidenta Ronalda Reagana takové dění vyvolalo znepokojení," nastiňuje BBC.
První setkání obou prezidentů bylo ostře sledováno. Pak hlava Francie udělala nečekaný tah. „François Mitterrand požádal prostřednictvím svých úředníků o soukromé setkání s Reaganem. Toto mu bylo zajištěno," zavzpomínal pro BBC bývalý Reaganův poradce Richard V. Allen.
Mitterrand již měl v rukách informace o dokumentech Farewell Dossier. A aby Reaganovi ukázal, že jeho nástupem do prezidentské funkce se na spolupráci obou států nic nemění, o dokumentech mu řekl. Reagan byl v šoku. Šlo o vážné narušení národní bezpečnosti.
O existenci tajných dokumentů se dozvěděl v USA jen velmi úzký okruh vybraných lidí. „Muselo se postupovat nanejvýš opatrně. Porady o existenci dokumentů a plánování protiúderu se odehrávalo v režimu nejpřísnějšího utajení. Schůzky se konaly na místech, kde byla co nejvíce minimalizována možnost, že by si je mohl vyslechnout někdo nepovolaný. Takže Oválná pracovna Bílého domu dějištěm porad nebyla," nastínil Allen.
Chcete naše technologie? Tady je máte
Byť rozsah škod, které spáchali důstojníci Line X, byl veliký, Američané nyní měli výhodu. O Vetrovově zradě zatím Moskva nevěděla. „Dokumenty ukázaly, že předmětem zájmu SSSR byly technologie a výzkum. Sovětští agenti odevzdávali domů zejména informace o počítačích, mikroelektronice, radarech či vesmírném výzkumu. Dokumenty od Vetrova zároveň obsahovaly i něco jako "nákupní seznam" - soupis technologie, na kterou se důstojníci Line X měli zaměřit a pokusit se ji získat v následujících letech," uvádí EDN.
A právě onen "nákupní seznam" se pro americké tajné služby stal nástrojem pomsty. Vymyslely totiž důmyslný plán - když Sověti chtějí informace, ať si je získají. Ovšem v poněkud modifikované podobě. „CIA ve spolupráci s ministerstvem obrany a FBI nastavili program, v jehož rámci do rukou operačních důstojníků Line X podsouvali upravené informace, plány či technologické inovace," vysvětlil Weiss.
Nicnetušící důstojníci Line X nasbírané údaje jako vždy posunuli do SSSR a vedení KGB. To, že Vetrov odevzdal Američanům dokumenty, sovětská strana stále nevěděla. „Chybné počítačové čipy se tak bez problémů dostaly do sovětské vojenské techniky, Sověti nainstalovali na svá plynová potrubí špatné turbíny, sovětský raketoplán byl postaven podle návrhu, který NASA zamítla," popsal důsledky úspěšného amerického protiúderu Weiss.
O této operaci americké CIA se sovětské vedení nikdy nedozvědělo. Informace vypluly na povrch až v devadesátých letech.
Farewellův konec
Dvojitý agent Vladimir Vetrov žil ještě několik měsíců poté, co Američané získali jím odevzdané dokumenty, jako doposud. KGB nic netušila. V roce 1982 se ale vše změnilo. A okolnosti, za kterých k této změně došlo, jsou dodnes ve velké míře zahalené tajemstvím. „Z nejasného důvodu se Vetrov, krycím jménem Farewell, zapletl do podivného incidentu v moskevském parku. Ubodal tam bývalého důstojníka KGB a ženu, se kterou do parku přišel, vážně poranil," napsal Weiss.
Vetrovův životopisec Kostin předpokládá, že za Farewellovým řáděním zřejmě stála paranoia. Možná si myslel, že v parku, kam zašel s přítelkyní, není bývalý důstojník KGB náhodou a jeho zrada byla odhalena. Důkazy pro tuto teorii ale neexistují.
Vetrov byl zatčen za vraždu. Při vyšetřování jeho činu, a i díky podivným narážkám, které psal do dopisů, KGB postupně odhalila jeho zradu. V roce 1983 byl Farewell popraven.
Vítězně z celé špionážní kauzy vyšel americký prezident Reagan. I když aktivity Line X mohly mít velmi nepříjemné důsledky, CIA dokázala celou aféru otočit ve svůj prospěch. Vícero osob, které o ni měly povědomí, se shoduje, že dokumenty Farewell Dossier výrazně urychlily konec studené války a pád Sovětského svazu.
Francouzský prezident Mitterrand, který dokumenty USA nabídl, ale na rozdíl od svého spojence moc důvodů ke spokojenosti neměl. „V roce 1985 celá kauza ve Francii vyplula na povrch. A Mitterranda ovládlo podezření, že Vetrov byl ve skutečnosti nastrčený CIA. Myslel si, že CIA ho celou kauzou testovala, aby zjistila, jak se zachová - zda dokumenty nabídne Američanům, nebo si je nechá Francie pro sebe. Jeho mylný předpoklad vedl k tomu, že odvolal ředitele francouzské zpravodajské služby Yvese Bonneta," uzavřel Weiss.
4
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
