„Otevřel jsem dveře, venku stáli policisté a v ruce svírali služební čepice. V tu chvíli jsem věděl, že je zle, hodně zle,“ popisuje ty nejhorší okamžiky svého života Pavel Jedlička, který kvůli dopravní nehodě přišel o dceru, vnučku a matku svého zetě.

Policisté Pavlovi oznámili, že všechny tři ženy zemřely ve voze, který doslova smetl ze silnice náklaďák, který poté auto ještě přejel. Řidič měl úplně sjeté pneumatiky na předních kolech. V tu chvíli se zrodila velká noční můra, která zasáhla do životů nejen Pavlovy rodiny, ale i jejich přátel a známých.

„Z médií neustále slyšíme, že obětí dopravních nehod se každodenně stane několik lidí. To ale není tak docela pravda. Tito lidé zemřou, ale ti, kteří po nich zůstanou, jsou těmi pravými oběťmi. My tu zůstáváme, vypořádáváme se s jejich ztrátou, řešíme mnoho vypjatých situací,“ říká Pavel Jedlička.

Na hřbitov nevkročím…

Od tragické dopravní nehody uplynuly čtyři roky. Jeho rodina se se situací ale nikdy nesmířila.

„Každý z nás se s tím vypořádává po svém. Nikdy jsme o tom doma nemluvili. Manželka, já i náš syn si to řešíme sami v sobě. Nejde jitřit rány společnou komunikací na toto téma. Já například každé pondělí jezdím na místo nehody. Zapálím svíčku, položím květiny. Manželka zase pravidelně dochází na hřbitov. Já jsem tam holky jen uložil. Víc síly nemám,“ svěřuje se Pavel a dodává, že on sám se s nehodou pomohl vyrovnat díky alternativní medicíně.

„Tenkrát jsem se obrátil na léčitele, který se zabývá východní léčivou energií rei-ky. Dojížděl jsem k němu desítky kilometrů třikrát týdně. Reiky mi pomohla vyrovnat se s nejtěžšími psychickými i fyzickými stavy. Dodnes ji praktikuji a řeším tak sám v sobě spoustu problémů. Ale zapomenout? To nejde. Není den, kdy bych si na holky nevzpomněl a kdy bych nad nehodou nepřemýšlel. Řidič měl naprosto sjeté přední pneumatiky a každou od jiného výrobce. Nechápu, jak mohlo tohle nákladní auto projít STK. To se přece nesmí stát! Podal jsem trestní oznámení na STK Klatovy. Bohužel, oznámení leží už dva roky u odvolacího Krajského soudu v Plzni. Zatím se mi neozval nikdo, kdo by případ chtěl řešit,“ říká Pavel Jedlička.

(NE)zvratné osudy mají smysl!

Téměř ihned po nehodě se Pavel obrátil na České sdružení obětí dopravních nehod, které mu pomohlo vyřešit některé konkrétní situace.

„Sdružení nabízí pomoc lidem, kteří kvůli nehodě o někoho přišli. Můžete využít služeb právníků, psychologů a dokonce i konkrétních lidí, kteří prožili stejnou hrůzu jako vy. I já jsem se posléze stal jedním z těch, kteří se snaží pomoci obětem dopravních nehod. Vždy, když se něco stane v Západočeském kraji, kde bydlím, sdružení mě kontaktuje a já jedu nabídnout svou pomoc postižené rodině. Někteří mne přijmou, jiní ne. Já to ale nevzdávám,“ popisuje svou práci pro České sdružení obětí dopravních nehod Pavel Jedlička a jedním dechem dodává, že se před dvěma lety zapojil i do celorepublikového charitativního projektu ministerstva dopravy (NE)zvratné osudy.

„Se skupinou dalších lidí, kteří prožívají to samé co já, jezdíme do středních škol a učilišť v republice. Studentům kolem osmnácti let vyprávíme své životní příběhy. Jsou to velmi emotivní, silné přednášky. Někteří z nich mají doslova slzy v očích, jiných se to příliš nedotkne, záleží na jedinci,“ popisuje (NE)zvratné osudy Pavel a dodává, že se loni v létě procházel plzeňským náměstím a za sebou slyšel skupinku chlapců. Ta si povídala o jeho životním příběhu s tím, že ho od něj slyšela právě v rámci jedné z přednášek.

„Zapůsobilo to na mě. Jsem rád, že si z toho mladí lidé něco vezmou. Pokud by naše příběhy měly pomoci alespoň jednomu člověku, má to smysl. Proto to dělám!“, vysvětluje své zapojení do (NE)zvratných osudů Pavel Jedlička. Studenti se mohou „osudů“ zeptat na cokoli a oni mají možnost na otázku neodpovědět. Podle slov Pavla Jedličky se to ale ještě nestalo.

Byly mrtvé během několika vteřin

„Někteří studenti jsou velmi přímí. Jeden mladík se mě na rovinu zeptal, zda holky při nehodě moc netrpěly. Byla to tak rychlá a přímá otázka, že jsem ihned odpověděl. Dodnes ani nevím, jak rychle jsem ze sebe dostal, že to trvalo zhruba tři až čtyři vteřiny. Někdy je pro mne povídání vyčerpávající, ale nevzdávám to. Jen bych si přál, aby nás bylo víc. Víc lidí, kteří se o svůj osud rozdělí s ostatními a možná tak pomůžou zabránit dalším tragédiím,“ říká jeden z dvacítky „osudů“, kteří jezdí se svým příběhem po celé republice.

(NE)zvratné osudy hledají kolegy na severu Čech

Severní Čechy, Česko – Celorepublikový charitativní projekt Ministerstva dopravy České republiky (NE)zvratné osudy načíná už svůj třetí rok. Dvacítka lidí, kteří na vlastní kůži prožili dopravní nehodu, nebo při ní o někoho přišli, jezdí do středních škol a učilišť. Vypráví tam svůj příběh mladým řidičům, kteří patří mezi rizikovou skupinu na našich silnicích.

„Do dnešního dne jsme oslovili stovky studentů. Snažíme se, aby „osudy“ vyprávěly své příběhy vždy v místě, kde se nehoda stala. Studentům je to bližší, jelikož své okolí znají a lépe se tak s příběhem ztotožní,“ vysvětluje koordinátorka projektu (NE)zvratné osudy Veronika Dlouhá a dodává, že „osudy“ pokrývají celou republiku kromě severních Čech.

„Bohužel, severní Čechy u nás zastupuje pouze jeden kolega, který pochází z Loun. Byli bychom velmi rádi, kdyby se do (NE)zvratných osudů zapojilo více lidí ze severu. O přednášky je velký zájem. Volají nám učitelé a dokonce i studenti, abychom do jejich školy s projektem přijeli. Snažíme se poptávku uspokojit, ale s dvaceti osudy toho nezvládneme tolik, kolik bychom chtěli,“ říká Veronika Dlouhá a dodává, že ráda vzpomíná například na jednoho studenta z lounského gymnázia, který si projekt u pedagogů doslova vyžádal.

„Byl to velmi milý a na svůj věk zodpovědný mladík. Přečetl si o našem projektu v novinách a požádal učitele, zda bychom mohli s projektem přijet a přednášku v jejich třídě udělat.“

Šedesáti tisícům lidí dopravní nehoda během posledních deseti let změnila život…

Za posledních deset let:
• Zemřelo na našich silnicích více než 12 000 lidí
• 5000 lidí kvůli jízdě nepřiměřenou rychlostí
• 1000 lidí zabili opilí řidiči
• 15 lidí zemřelo jen proto, že si za volant sedli zfetovaní šoféři
• Více než 1000 motorkářů a cyklistů zemřelo proto, že neměli na hlavě přilbu
• Více než 3000 lidí tu už není, protože se při jízdě autem nepřipoutali!
• Více na www.nezvratneosudy.cz
Data jsou platná k 31. 12. 2010. Použito z brožury projektu (NE)zvratné osudy určené pro studenty.

Od roku 2000 zemřelo na českých silnicích přes 12 000 lidí. Každý z nich měl rodinu. Když tohle číslo vynásobíte pěti, což je počet členů v běžné české rodině, vyjde vám 60 000 lidí, kterým nehoda navždy změnila život. To jsou téměř celé Teplice, Česká Lípa nebo Karviná.

Zpracovala Zlata Jílková