V protichemickém přetlakovém obleku si připadám jako kosmonaut ve vesmíru. Ještě tak stav beztíže. S oblékáním „skafandru“ mi pomáhá teplický profesionální hasič Honza Vrba.

Nasazuji si dýchací masku a vsoukávám se do speciálního zeleného gumového obleku. Právě takový používají hasiči v případě nalezení neznámé chemické, biologické nebo radioaktivní látky.

Pohyb i orientace v takovém obleku je pro zasahující hasiče chemiky víc než obtížná, o čemž se přesvědčuji vzápětí. V dýchací masce uvnitř „skafandru“ slyším každý svůj nádech i výdech.

Zásahy v přetlakových oblecích jsou považovány za nejnáročnější. Je to dáno i tím, že samotný protichemický oblek váží přibližně 10 kilogramů a může v něm dojít dokonce i k přehřátí organismu.

Ještě štěstí, že netrpím klaustrofobií. Šéf technicko chemické služby teplických hasičů Standa Kvasňa mi podává radiometr, malý přistroj na měření radioaktivity. V těžkých gumových rukavicích nemám vůbec cit, natož abych dokázal ovládat maličké knoflíky. Plexisklo masky i obleku se po chvilce dýchání mlží. Nevidím na krok.

Parťák Honza Vrba je mi v patách a navádí mě, kudy mám jít. Za úkol totiž mám vyběhnout po schodech několik pater hasičské stanice. Jde to pomalu. Zkouším na kolegu mluvit, ale nerozumí. Stejně jako já slyším jeho pouze tlumeně. Každým výdechem se mi nafukuje přetlakový oblek, což vlastně chrání hasiče v případě kontaminovaného ovzduší. Další patro téměř vzdávám. Přes zamlžené plexisklo masky si nevidím ani na špičku nosu, natož abych procházel neznámou chodbou. Jednou rukou držím radiometr a druhou se instinktivně přidržuji stěn nebo zábradlí. Dělám pomalé kroky, stejně jako „vesmírní kovbojové“. Po přibližně třiceti minutách se konečně dostávám do cíle. Tím ale úkol pro mě zdaleka nekončí. Můj průvodce si připravil ještě jeden. „V jedné z místností čeká asi sedmdesát kilogramů vážící panák. V obleku ho budeš muset zvládnout vynést z místnosti,“ říká Standa Kvasňa. Zbláznil se, říkám si. To nezvládnu. Už teď mám co dělat sám se sebou, natož zvedat tak těžké břemeno.

Cesta dolů kupodivu utíká mnohem rychleji. Jsem mokrý na kost. Čůrky potu cítím stékat po obličeji i zádech. Nepříjemný pocit.

Konečně se dostávám do místnosti, kde na mě čeká „zraněný“ panďulák. Tak tohoto borce mám vynést ven? Ani náhodou. Honza se Standou mi pomáhají ho správně uchytit. Jdu do podřepu a pár centimetrů se mi opravdu daří s chlapem hnout. Konečně. Už mohu ze sebe shodit nejen skafandr, ale hlavně dýchací masku. I se svlékáním mi musí pomáhat Honza. Jeden člověk by to patrně nezvládl. Po pár minutách jsem vysvobozen z podivného sevření.

Protichemický přetlakový oblek Auer, který jsem právě měl na sobě, je určen pro nejtěžší zásahy, tedy proti všem typům nejagresivnějších látek, jako jsou nebezpečné žíraviny a podobně. Jeden takový speciální oblek vyjde asi na 80 000 korun a na okrese jich hasiči mají tři.

„Naposledy jsme v takovém obleku zasahovali v loňském roce na pobočce teplické zásilkové služby, kdy z jednoho balíku vytékala neznámá žíravina. Až následně jsme zjistili, že si jedna z firem nechala poslat balíkem přípravek pro čištění odpadu a šlo o jistou kyselinu. Poškozeným balíkem pak látka začala vytékat a reagovat. Proto jsme tehdy na místě museli zasahovat v podobných oblecích,“ vysvětluje Standa Kvasňa.

Na vlastní kůži si zkouším obléknout i další ochranný oblek. Tentokrát jde o těžký nehořlavý termoizolační oblek určený do vysokého žáru. Hasič v něm krátkodobě vydrží být, i pokud okolní teplota například při požáru dosahuje až 900 stupňů Celsia.

„Nejde ale o dlouhodobé nošení. V takovém obleku se hasič může pohybovat ve vysoké teplotě, ale jen pár minut. Tím, že se přirozeně potí, by se totiž každý člověk v takovém obleku posléze doslova uvařil ve vlastním potu,“ vysvětluje šéf chemicko technické služby Kvasňa. Dodává, že hasič tak má pár minut například na to, aby vstoupil do místnosti, kde je vysoký žár, něco tam opravil, přinesl nebo odnesl a zase odešel. Kdo si myslí, že by oblek proti sálavému teplu díky své stříbrné hliníkové úpravě mohl ochladit tím, že by ho postříkal studenou vodou, je na omylu. Právě to by pro hasiče uvnitř skafandru znamenalo rovněž doslova uvaření za živa. Proto po každém takovém zásahu musí oblek vychladnout přirozeně.

Jeho oblékání je podstatně jednodušší. I tak mi ale pomáhá Honza Vrba. Fungl nový oblek vytahuje ze speciální tašky. Do bot se leze přes speciálně srolované kalhoty. Oblek je tak rozdělen na dvě části a poté se zipem spojí. Oblékám si rukavice a pak nasazuji kuklu. I do tohoto obleku bych měl mít dýchací přístroj. Podruhé už ale odmítám, a tak si stříbrný oblek zkouším jen tak nalehko. I tak je pohyb v něm obtížný. Ani v těchto rukavicích se necítím příliš dobře. Zasahujícím hasičům vůbec nezávidím.

Podobný oblek vyjde asi na 30 000 korun a na Teplicku jich hasiči mají osm. Nejde tedy o žádnou levnou záležitost, navíc každých šest měsíců se musejí obleky nechat prozkoušet u takzvané provozní kontroly a jednou ročně pak obleky musejí podstoupit speciální revizi přímo u výrobce. I tato prověrka není zadarmo.

Hasiči z chemicko technické služby využívají ke své práci také lehké obleky střední třídy. Jde o gumové obleky připomínající pláštěnky. V nich zasahují u případů méně agresivních látek. Ochranné obleky hasiči čistí ve speciálních dekontaminačních jednotkách.

Například profesionální hasiči v Chomutově mají k dispozici zbrusu novou dekontaminační jednotku s elektronicky řízeným dávkovačem pro vnitřní i vnější umývání ochranných obleků a dalších hasičských zásahových potřeb.

V Ústeckém kraji tak jde o první elektronicky řízený sprchový kout na zbrusu nově zrekonstruované hasičské stanici, který pomáhá hasičům s dekontaminací zásahových ochranných obleků.