Největší touhou většiny lidí je nezůstat sám, tedy žít v rodině. Některé páry, ale dítě počít nemohou.

Adopcí dítěte často řeší rodiče zdravotní problémy jednoho z manželů.

„O adopci jsme s manželem začali uvažovat těsně po svatbě. Kvůli zdravotním problémům jsem nemohla otěhotnět. Samotnou žádost jsme podali ale až v roce 2004. Mezitím jsme se ještě pokoušeli o umělé oplodnění, ale bezvýsledně. A proč jsme se rozhodli pro adopci? Velmi jsme toužili po dítěti. Zároveň jsme mohli některému opuštěnému dítěti pomoci a poskytnout mu domov. Dnes vychováváme krásnou holčičku,“ svěřila se mladá maminka z Loun, která ovšem nechce, aby o adopci vědělo široké okolí a proto chce zůstat v anonymitě.

„Bydlíme na malém městě a nic se tu neutají. O našem rozhodnutí ví pouze rodina a velmi blízcí známí,“ vysvětlila.

Zájemci o osvojení dítěte musí projít kolečkem úředního papírování, splnit všechny požadavky a psychologické testy. „Na osvojení jsme čekali 1,5 roku. Oproti očekávání to šlo poměrně jednoduše. Nejvíce jsme měli obavu z psychologických testů, ale nebyly zase až tak těžké. Poté co jsme dítě měli doma, byli jsme i nadále ve styku s pracovnicí ze sociálního odboru. Jedinou obavu, kterou teď mám, je to, že zatím nevím, jak dceři řeknu, že je adoptovaná, a jak to vezme. Určitě jí to ale chceme říci, až půjde do školy,“ dodala maminka.

Počet žadatelů v České republice neustále stoupá. Naproti tomu se do evidencí dostává čím dál méně dětí. Zejména pak dětí ve věku od narození do jednoho roku vhodných pro osvojení je v evidenci stále méně. Zpravidla platí, že nejdéle čekají ti, kteří mají nejvyšší požadavky.

Co adopce znamená?

Osvojení (adopce) je státem garantovaná a zákonem ošetřená forma náhradní rodinné péče, při které přijímají manželé či jednotlivci za vlastní opuštěné dítě a mají k němu stejná práva a povinnosti, jako by byli rodiče. V posledních letech je oblíbená tzv. Adopce na dálku. Ta však neumožňuje získat dítě do péče, ale jejím smyslem je poskytnout finanční podporu dítěti z rozvojové země. Jde především o školné, které si rodina dítěte nemůže kvůli chudobě dovolit.

V Lounech například Základní škola J. A. Komenského adoptovala chlapce z Guiney v Africe. „Adoptovali jsme si na dálku afrického chlapce Abasse Camaru, kterého podporujeme již třetím rokem. Pravidelně mu platíme školné, očkování, školní uniformu. Přispíváme mu také na různé dárky, naposledy dostal knížku, fotbalový míč, moskytiéru a další věci. Dvakrát ročně mu posíláme balíček s obrázky, které mu nakreslí naše děti, fotografie z různých akcích, samolepky, omalovánky a dopis od nás,“ uvedla Miluše Pávová, vedoucí vychovatelka školní družiny.

Na dítě čekají zájemci o adopci i několik let

Praha/ Máte zájem adoptovat dítě? Čekací lhůty jsou po krajích velmi různé. Záleží i na vašich představách o dítěti. „Žadatel, který má zájem o kterýkoliv typ náhradní rodinné péče o dítě, podá žádost na příslušný krajský úřad. Doba, po kterou žadatelé na dítě čekají, je velmi různá. Pohybuje se od několika týdnů po několik roků,“ potvrdil Deníku Jiří Sezemský, mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí.

Časový předpoklad trvání celého procesu zařazení do evidence žadatelů o osvojení nelze jednoznačně stanovit, neboť každý krajský úřad přijímá různý počet žádostí.

„Odhadem lze říci, že proces zařazení trvá v průměru asi sedm až deset měsíců. Někdy i více. Po zařazení do evidence je tzv. Čekací doba na dítě velmi různá a zejména se odvíjí od představ žadatelů o dítěti. Jestliže si žadatelé přejí přijmout do své péče dítě zdravé, majoritní populace, pak čekací doba je v průměru kolem tří let i déle,“ dodal Sezemský.

Šárka Škapiková