Anglické texty a nevhodné názvy kapel. Tak vypadal bigbít za totality

Počátky bigbítu sahají do poloviny 60. let. V roce 1964 se například zrodila první bigbítová kapela ve Štětí. Nejprve se jmenovala The Black Rivers, pak The Rovers a od roku 1965 se název ustálil na The Postmen. Repertoár byl nejprve převzatý, samozřejmě od tehdy populárních The Beatles, ale i od české skupiny Olympic. „Inspiraci jsme čerpali u kolotočů, protože tam pouštěli rokenrol a Elvise, pak jsme to zkoušeli přehrávat,“ vzpomíná Petr Novák, který do kapely The Postmen nastoupil v roce 1967 a zůstal až do jejího konce v roce 1977.

Šedesátá léta prostě bigbítu přála. Vládnoucí strana pochopila, že pokrok nezastaví, a tak se ho snažila mít alespoň pod kontrolou. Důkazem může být například uspořádání 1. Československého beatového festivalu v pražské Lucerně v roce 1965.

Nejvlasatější obec za socíku. Tajný festival v Libině rozprášila Bezpečnost

V tu dobu vzniká v Ústeckém kraji celá řada kapel, například Morning Star. „My jsme v začátcích měli trochu štěstí, že jsme chytli polovinu 60. let, kdy nastala liberalizace v kultuře a nikdo po nás moc nedupal. Horší časy pak nastaly po Chartě v 70. letech,“ připomíná bubeník Mirek Peser.

V pozdějších letech režim přitvrdil a nastaly povinné „přehrávky“, kdy kapela musela před odbornou kulturní komisí přehrát celý svůj repertoár a projít si kolečkem schvalování o politické nezávadnosti. A že komisi šlo někdy i o úplné banality. „Když si v roce 1977 založil Vladislav „Jeff“ Rod kapelu Krokus, vadil jedné člence tehdejší kulturní komise samotný název kapely s tím, že Krokus je jedovatá bylina,“ líčí Jarda Matuška, baskytarista mnoha kapel, který bigbítovou scénu brázdí od 70. let.

Zdroj: archiv

Kapela Krokus, později Biograf  Foto: archiv

Problémem byly anglické texty, ale na to český mozek vyzrál. „Na přehrávky si kapela vždycky připravila texty v českém jazyce a na koncertech se potom skladby zpívaly s původním anglickým textem. Naštěstí se to nějak moc neřešilo,“ dodává Matuška s tím, že si ale vzpomíná i na akci, kam vtrhla Veřejná bezpečnost, která přerušila koncert a všem sebrala občanské průkazy ke zjištění totožnosti.

Na co Češi nejraději vzpomínají? Téměř polovina zmínila bezpečné ulice

Režim nepolevil ani začátkem 80. let minulého století. Přehrávky byly povinné pro všechny kapely a právě v tuto dobu mnoho z nich postihly zákazy vystupování. Tomu se nevyhnula ani kapela Krokus, v tu dobu už přejmenovaná na Biograf. „Bylo to v roce 1982, kdy k nám do zkušebny přijela dokonce StB s oznámením, že se nám zakazuje hrát. Zakázali nám sice koncerty, ale my jsme tajně, jako hosté povolených kapel a bez jména na plakátech, hráli dále,“ usmívá se Radek Kulhánek, tehdejší kytarista Biografu a současný basák kapel Kalábůf něžný beat a Zappas & Pappaz.

Uvolnění režimu přišlo až v druhé polovině 80. let. Na jejich konci už bylo cítit, že vládnoucí strana nemá sílu. Ubylo přehrávek a zákazů vystoupení. Devadesátá léta pak přinesla novou vlnu kapel a hudebních žánrů.