K 1. červenci 2014 dosahuje 4. brigádní úkolové uskupení, postavené na bázi žatecké 4. brigády rychlého nasazení a doplněné o další prvky z celé Armády ČR, plných operačních schopností. Deklarována je tím připravenost vojáků ke společné obraně České republiky a účasti v mezinárodních operacích v souladu s článkem o kolektivní obraně členských států NATO. Dnes, v úterý 1. července, se v Žatci koná slavnostní nástup vojáků k příležitosti 20. výročí od založení 4. brigády rychlého nasazení.

Velitelem 4. brigádního úkolového uskupení a současně velitelem 4. brigády rychlého nasazení je plukovník gšt. Miroslav Hlaváč.

Pane plukovníku, jak hodnotíte přípravu 4. brigádního úkolového uskupení, která předcházela dosažení plných operačních schopností?
Naše příprava byla náročná, intenzivní a dlouhá. Začali jsme od malých jednotek, přes čety, roty a skončili jsme u praporů a samozřejmě sladěností v rámci celého brigádního úkolového uskupení. Byla to náročná a dlouhá cesta.

Jste spokojen s prací, kterou vojáci odvedli?
Určitě.

Za dobu své více než třicetileté vojenské služby jste prošel řadou funkcí, jste účastníkem několika zahraničních misí. Jaká etapa vaší vojenské kariéry byla pro vás nejšťastnější?
Každé období má svá pro a proti, v každé životní etapě si něčím projdete. Když jsem v roce 2006 velel Mnohonárodnímu úkolovému uskupení Střed v Kosovu, myslel jsem si, že je to vrchol mé kariéry. Pak ale přišla nabídka na funkci velitele 4. brigády rychlého nasazení. Jednoznačně to hodnotím jako vrchol mé kariéry a období, které teď prožívám, je nejšťastnější.

Brigádě rychlého nasazení velíte čtyři roky. Vzpomenete si ještě s jakými pocity, očekáváními či plány jste přebíral funkci velitele brigády?
Prošel jsem řadou funkcí, sloužil jsem u hodně útvarů. Náročnost služby u 4. brigády rychlého nasazení se nedá s ničím jiným srovnat. Je to brigáda, která vždycky patřila k tomu nejlepšímu, co armáda má. Před nástupem do funkce jsem si kladl otázky: Zvládnu to? Jsem předurčen na takovou funkci? Nebyly to obavy, ale spíš otázky, co bych měl udělat, abych to zvládl.

Změnil se nějakým způsobem váš pohled na 4. brigádu rychlého nasazení za tu dobu?
Nezměnil. Ale když jsem nastupoval do funkce, netušil jsem, jak je služba zde intenzivní. Moc klidu tady nezažijete. Úkoly jdou rychle za sebou, plníte jich několik současně. Ta brigáda prostě jede.

Jak toto pracovní tempo zvládají vaši podřízení?
Jsou to lidé, kteří službě pro 4. brigádu rychlého nasazení, pro Armádu ČR a Českou republiku obětují strašně moc. Vyvíjí nesmírné úsilí a pracují tak, jako málo kdo. Když dostanou úkol, snaží se jej splnit na sto procent. Bez ohledu na podmínky, čas či náročnost úkolu. Lidé, kteří slouží u 4. brigády rychlého nasazení, zaslouží dle mého názoru obdiv.

Jaký jste velitel, jak byste sám sebe popsal jako velitele?
Hodně náročný, asi moc nedávám vojákům vydechnout. Lidé, kteří mě znají již dlouho, říkají, že pochvalami šetřím. Možná mají pravdu. Ale náročný jsem i sám k sobě. Co vyžaduji po ostatních, dělám i já sám.

Pochyboval jste někdy o svém velitelském rozhodnutí?
Musíte pochybovat. Člověk se musí sám sebe ptát, jestli má všechny informace pro to, aby mohl učinit správné rozhodnutí. Přemýšlím, jak to ovlivní mé podřízené jednotky. Pochybnost, jestli mám pro své rozhodnutí dostatek informací, tam vždycky trochu je. Pro člověka je to určitá sebereflexe, bez ní by se nevyvíjel.

Kdybyste ze své vojenské kariéry měl vybrat jeden nejsilnější okamžik, který vám utkvěl v paměti a na který nikdy nezapomenete, jaký by to byl?
Dvě věci. Za prvé když jsem se dozvěděl, že budu velet 4. brigádě rychlého nasazení. Druhý moment byl, když jsem končil ve funkci velitele Mnohonárodního úkolového uskupení Střed v Kosovu. Od zahraničních kolegů jsem měl pozitivní reakce na svou práci. To byly dva okamžiky, které mě hřály u srdce, a říkal jsem si, že má smysl, co jsem dělal a co jsem tomu obětoval.

Uvažoval jste někdy o odchodu z armády?
Když z armády odešel generál Sedlák a generál Prokš. To byli lidé, kterých jsem si nesmírně vážil a vážím si jich dodnes. Měl jsem z toho natolik silné a smíšené pocity, že jsem uvažoval o konci své kariéry.

Funkce velitele 4. brigády rychlého nasazení je jistě velmi náročná, ať časově či psychicky. Co děláte, když si takzvaně potřebujete pročistit hlavu?
Nasadím si sluchátka a jdu se proběhnout.

Blíží se čas dovolených. Prozradíte své plány, kde budete trávit dovolenou?
Od začátku roku jsme byli prakticky neustále na cvičeních nebo jsme absolvovali různé přípravy. Budu mít čtyři týdny volna a už se na to těším. Uvažuji, že bych letěl na Kubu a tam si odpočinul. Vezmu si tam knížky, budu popíjet kubánský rum a kouřit kubánské doutníky. (úsměv)

Děkuji za rozhovor.

Jana Samcová