Ve Finsku je nádherná krajina s lesy a jezery, ale člověka zaskočí neuvěřitelná mračna komárů, na něž v zemi dokonce upozorňují dopravní značky. V Norsku a obecně za polárním kruhem v létě nezapadá slunce, pořád je prostě světlo a bílý den a kdo na tuhle věc není zvyklý, vůbec tam pár dní neusne. Sobi jsou klidná mírná zvířata, a když se k nim blíží auto, prostě si jen tak pořád dál stojí na silnici. Musíte vystoupit a křičet, nebo vytrvale troubit, aby se trochu lekli a odešli. I proto je například po celém Norsku povolena maximální rychlost jen 80 km/h, jinak by tam kvůli této zvěři docházelo k velkým nehodám.

Mnoho zajímavých zážitků vyprávěli ve středu 5. prosince večer v lounské knihovně čtyři mladí lidé z Loun, kteří se v červenci vydali na dvoutýdenní cestu autem, lodí a pěšky po severní Evropě. Jejich dojmy z cesty jsme průběžně publikovali v Deníku a patřily k nejčtenějším letním seriálům. S posluchači v knihovně se čtveřice rozloučila stylově - ochutnávkou salámu z losího masa. Byl výborný!

Kompletní seriál včetně bohatých fotogalerií najdete v souvisejících článcích níže!

Jak vnímal Nordkapp před 80 lety Karel Čapek

"Břehy jsou tu tmavé a holé, k moři to spadá černě a strmě; strašně přísný kraj je to, ale má styl a velikost skoro tragickou. Teď už je to opravdu drsné; fouká to tu rabiátsky a ostrý příliv co chvíli zhoupne naši loď na bok. Převaluje se mrak za mrakem, zblízka to jsou šeredné, ucourané mlhové hadry; není vidět na pět kroků, člověk se tiskne k prknům a horlivě se třese zimou. Pořád skála za skalou, všechny jsou si podobné, všechny stejně beznadějně holé a strohé až tamhle po tu poslední. „Nordkapp," utrousí suše náš kaptein. Tak vida, Nordkapp. Člověk by řekl, že ta Evropa se končí trochu náhle, jako by ji uťal; a trochu smutně. Kdyby se k ní člověk blížil od severu, řekl by asi: propána, co je tohle za smutný a veliký ostrov? Nordkapp vlastně není doopravdy nejsevernějším bodem Evropy; vůbec nejsevernější místo pevniny je tamhle dál na Nordkynu. Ale to je jedno; Evropa si vybrala Nordkapp za svůj nejsevernější bod; myslí si, že když už konec, ať aspoň stojí za to."
Karel Čapek tyhle věty napsal v cestopise Cesta na sever, který poprvé vyšel v roce 1936.