Roman Habásko z Podbořan, Lukáš Klíma z Klůčku na Žatecku a Kateřina Kulhánková a Václav Zetek z Petrohradu na Podbořansku. Bydlí pár kilometrů od sebe a patří mezi nejlepší české mushery - závodníky se psím spřežením. Prokázali to na nejtěžším závodě v České republice, který se pod názvem Šediváčkův long jel o víkendu v Orlických horách. Roman Habásko dojel na 348 kilometrů dlouhé trati první, kratší závod na 210 kilometrů vyhrál i Lukáš Klíma. V téže kategorii skončila mezi 14 závodníky Kateřina Kulhánková druhá.

„To, že bydlíme tak blízko sebe, je náhoda. Jsme kamarádi, pomáháme si, spolupracujeme,“ shodují se. Paradoxní je, že okres Louny se svou nízkou nadmořskou výškou patří v České republice mezi místa, kde během roku napadne nejméně sněhu. Většinou tak trénují se psy zapřaženými za kolová vozítka. Když chtějí jet na saních, musejí do hor.

Ani pro jednoho nebyl 23. ročník závodů pojmenovaných po nešťastně zastřeleném sibiřském husky jménem Šedivák ničím novým. Kateřina Kulhánková na něm startovala potřetí, Lukáš Klíma ho jel pětkrát, Václav Zetek desetkrát a Roman Habásko se zúčastnil dvanáctkrát. Loni každý z nich startoval v jiné kategorii a všichni čtyři tu svou vyhráli.

„Pro mě to bylo ale letos nejtěžší. Napadlo hodně sněhu, v některých úsecích tratě se psi bořili. Bylo to hodně fyzicky náročné,“ přiblížil 37letý Klíma, zaměstnáním profesionální hasič na stanici v Žatci.

„I pro mě to bylo nejtěžší. Navíc jsem si na předešlých závodech poranila koleno, když jsem upadla na zledovatělé trati, takže jsem to odjela na ibalginu,“ popsala 29letá Kulhánková, zaměstnankyně správy věznice v Drahonicích. 

Lukáš Klíma z Klůčku a Kateřina Kulhánková z Petrohradu se svými spřeženími na závodě Šediváčkův long.

Lukáš Klíma z Klůčku a Kateřina Kulhánková z Petrohradu se svými spřeženími na závodě Šediváčkův long.  Foto: archiv pořadatelů

Oba startovali v kategorii, kde mohli mít pět až osm psů. Lukáš Klíma jel kvůli zranění jednoho ze psů jen se šesti, Kateřina Kulhánková s plným počtem, tedy s osmi.

„Hned v první etapě se jeden můj pes zranil, takže jsem ho dovezla na saních. Už nemohl v závodech pokračovat, takže jsme zbytek odjeli v sedmi. O to větší to pak pro nás byla dřina,“ vysvětlila. Její přítel Václav Zetek tentokrát kvůli zranění psů nedojel. „Potkalo to mnoho závodníků. Trať byla náročná,“ dodala Kulhánková.

Naopak Roman Habásko, který se stal letos podruhé absolutním vítězem Šediváčkova longu, má za sebou mnohem náročnější závody. „Jeli jsme na pohodu, s pejsky jsme si to užili. Pravdou je, že množstvím sněhu a jeho strukturou to nebylo snadné, jelo se celkově pomalu,“ řekl 45letý zkušený český musher. Závodí už od roku 1996.

Všichni čtyři zmínění musheři z okresu Louny se v závěru února chystají do středního Švédska na závody Polardistans. Kateřina Kulhánková a Lukáš Klíma pojedou kratší, 160 kilometrů dlouhou trať. Václav Zetek bude pomáhat a tvořit zázemí. Zkušený Roman Habásko vyrazí na trať dlouhou tři sta kilometrů.

„Tomuto koníčku se věnuji šest let, a i přes několik vítězství v závodech to pro mě je největší výzva. Jede se sice kratší trať, ale bez etap. Počítáme jen s jednou přestávkou na tři, čtyři hodiny. Uvidíme, jak se s tím popereme,“ přemítala Kulhánková.

I pro Lukáše Klímu to bude zřejmě nejnáročnější závod jeho desetileté kariéry, poprvé na severu Evropy. „Je to o něčem jiném než ve střední Evropě. Celkově mnohem náročnější, taková vysoká škola mushingu,“ nastínil. „Chceme hlavně dojet do cíle a okusit atmosféru severských závodů,“ dodal.

Roman Habásko si loni splnil svůj obrovský sen, dokončil Finnmarkslopet, nejnáročnější klání psích spřežení v Evropě. Čtyři a půl dne byl podbořanský musher na cestě, překonal se svými sibiřskými husky po nekonečných sněhových pláních, zamrzlých řekách a jezerech a divokých severských horách 567 kilometrů. „Polardistans patří k těm středně těžkým závodům ve Skandinávii. Mám už starší tým psů, připravuji generační výměnu. Takže jsem si letos těžší závody neplánoval,“ vysvětlil musher z Podbořan.