Před 80 lety, 15. března 1939, německá vojska okupovala Čechy a Moravu. V okrese Louny probíhal osudný den odlišně. Zatímco oblasti Žatecka a Podbořanska byly jako Sudety součástí Říše od podzimu předešlého roku, Lounsko se dostalo pod správu Němců až osudného březnového dne. Následující léta přinesly okresu velkou proměnu.

Hned od prvního dne okupace se německá armáda usadila přímo v Lounech, kde se dokončovala výstavba kasáren původně určených pro československou armádu. „Sotva dostavěná lounská kasárna hned 15. března obsadily jednotky německé 24. pěší divize. Německá armáda střežila také veškeré sklady vojenského materiálu a pevnostní objekty,“ uvedl historik Antonín Hluštík.

Kasárny pak téměř po celou válku sloužily k výcviku náhradních a záložních jednotek německé armády. Po skončení světového konfliktu kasárny využívala československá armáda, na konci 80. let 20. století tam sídlil tankový pluk. Dnes už kasárna neexistují, na jejich místě je obytná čtvrť Zahradní město.

Co ale dnes jako připomínka tehdejší doby v Lounech existuje, je soustava lehkých opevnění. Tzv. řopíky vznikaly v Československu v letech 1937 a 1938 právě na obranu proti Němcům, jedna z linií vedla podél řeky Ohře a říčky Blšanky. V samotných Lounech a okolí je bunkrů několik desítek. Tři z nich vlastní město, nyní je chce pronajmout spolku s názvem Muzeum československého opevnění z let 1936-1938 Na Kočičáku. Jeho členové se už podíleli na nedávné opravě bunkru na lounském výstavišti.

„V plánu máme postupné opravy všech, chtěli bychom objekty několikrát do roka otevřít pro veřejnost. Všechny tři jsou krásné a nacházejí se na krásných místech,“ sdělil předseda spolku Jiří Piramovský. Městu by měli platit symbolický pronájem 100 korun za rok.

Popravy odbojářů, přestřelky s partyzány

Během celosvětového konfliktu byl okres Louny velkých bojových operací ušetřen. To ale neznamená, že by neumírali lidé. Nacisté popravili řadu odbojářů, v okolí Loun zemřelo při přestřelkách s nacistickými bezpečnostními složkami několik partyzánů. Umírali i neviní civilisté, například na sklonku války při náletu na žatecké západní vlakové nádraží. Podle dochovaných záznamů zemřelo 12 lidí.

Druhá světová válka a následných několik let přinesly celému okresu hlavně velkou proměnu skladby obyvatelstva. Během konfliktu zemřely v koncentračních táborech tisíce Židů původem z Lounska, Žatecka a Podbořanska. „Žatecká židovská obec čítala před válkou téměř tisíc lidí,“ připomněl izraelský velvyslanec Daniel Meron při nedávné návštěvě města.

Desítky tisíc lidí pak opustily okres po válce. Šlo o vysídlené Němce. Naopak zvláště na Žatecko a Podbořansko se přistěhovali volyňští Češi. „Byly to negativní zkušenosti z války, útlak ze strany sovětských úřadů i ukrajinský nacionalismus, co přimělo Čechy k návratu do vlasti,“ připomněla předsedkyně Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel Dagmar Martínková.

Centrem jejich návratu bylo vlakové nádraží v Žatci, kam první transport přijel počátkem roku 1947. Celkem tehdy z Volyně přijelo zhruba 40 tisíc osob; většinu z nich tehdejší úřady usídlily na území, která museli opustit sudetští Němci.