Lidé si na něj stěžují už několik týdnů. Radnice jej řeší, proces odstraňování podle zákona je ale hodně zdlouhavý. Rychlejší řešení by si vyžádalo obejít zákon, riziko ale zatím nechce nikdo podstoupit.

Chybějící boční skla, úplně rozbité čelní. Vyvrácené dveře, poškozený interiér, vypuštěná všechna kola, poškozená a promačkaná karoserie. Jet se s ním nedá. Tak v současné době vypadá auto na dohled zastávek autobusů. „Je to ostuda. Přijedete do Žatce a vidíte vrak. Není to někde na okraji města, ale v centru. Mělo by se s tím něco dělat,“ myslí si Marie Moravcová, která každodenně do Žatce dojíždí.

Podobně mluví i další lidé. Každý den vrak můžou vidět stovky lidí, kteří projdou nádražím. Stojí v jeho zadní části, nedaleko toalet. „Je tam už mnoho týdnů. Mělo by se to řešit. Vraky by neměly být nikde a už vůbec ne v centru města,“ řekl Milan Staněk.

V autě občas někdo „posedí“, obaly od jídla a pití uvnitř dokládají občasné srazy skupinek lidí, které se v autě a u něj konají.

Vedení města o problému ví, řešení se zatím najít nepodařilo. „Chceme ten vrak řešit, pracujeme na tom. Trápí nás to, rozhodně by tam neměl vůbec být. Strašně mě mrzí, že to trvá tak dlouho. Bohužel, současný stav legislativy při řešení vraků je velmi nešťastný,“ říká žatecký místostarosta Radim Laibl.

„Když chceme vrak z ulic odstranit, trvá to strašně dlouho, někdy i měsíce. Věřím, že pomůže novela zákona, která je ve schvalovacím řízení. Doufejme. Také to bude nějaký čas trvat, ale mohlo by se to zrychlit. Protože nyní, to kolečko, které se musí absolvovat, je neskutečné,“ pokračoval Laibl.

Novela počítá s tím, že pokud auto nebude mít déle než půl roku platnou technickou kontrolu, bude jej město moci odtáhnout na vlastní parkoviště. I to ale může trvat několik měsíců.

Při současném stavu je totiž potíž už v tom, které auto lze označit za vrak. Pokud má vůz třeba píchlá kola, poničenou karoserii a skla, nebývá ještě úředníky označován podle zákona za vrak. Vrakem, v souladu s legislativou, je podle úřadů často až auto, kterému chybí důležitá část, například motor, a oprava by byla složitá. Úředníci říkají, že pokud se dá auto opravit, není hodně poničené, nemohou mnoho dělat.

A i když je vůz prohlášen za vrak, není vyhráno. Úřady musí nejprve najít majitele, to často bývá člověk, který si z výzev úřadů mnoho nedělá nebo nedostižný cizinec. Když se podaří jej najít, musí být vyzván k odstranění, běží lhůty a až poté, když majitel nereaguje, může úřad vrak vyřešit. Jenže ani najít majitele se občas nedaří. SPZ nejsou, VIN kódy na motoru jsou nezřídka nečitelné.

V minulosti řešil Žatec například vrak na Červeném hrádku nebo u bývalého Bonexu. Tam byl majitel až z Rumunska. „Velké potíže s vraky obecně nemáme. Čas od času se ale nějaký objeví,“ uvedl Miroslav Solar, šéf žateckých strážníků. Jen tak odtáhnout vrak nemohou ani strážnici. Mohou tak učinit jen v případě, pokud by překážel provozu nebo ohrožoval životní prostředí. A to ten u žateckého nádraží zatím není. „Rádi bychom to vyřešili, ale nemáme na to pravomoci. Chodíme tam na kontroly, děláme dokumentaci a předáváme ji úřadům, které to následně řeší,“ pokračoval Solar.

A proč se úřady často bojí označit poničená auta za vraky? Důvodem jsou zkušenosti z některých měst, kde nechali ještě ne zcela zničené auto odtáhnout, případně zlikvidovat, pak se přihlásil majitel a řešil vše soudní cestou a žádal náhradu.

V několika málo městech začali s vraky v poslední době bojovat po svém, navzdory zákonům. Vedení měst tam nechávají „na vlastní pěst“ odtáhnout vrak na určené parkoviště, kde nepřekáží. A spoléhají na to, že problémoví majitelé se neozvou. S úspěchy se ale nechlubí. V Žatci se k tomu zatím nechystají. „Je to možná cesta. Ale je to velké riziko. Je to v podstatě obcházení zákona, je to na hraně,“ dodává Radim Laibl. (hd)