Cesta dlouhá dva tisíce kilometrů přes devět většinou balkánských států jim přinesla mnohé zážitky. Dobré i špatné.

„Jelikož po Čechách jsme s Hynkem jeli na kole několikrát a abychom ušetřili čas, rozhodli jsme se jet vlakem do Bratislavy a odtud teprve naše cyklistická výprava začala,“ popisuje Tomáš Sklenička. I tak jim cesta zabrala téměř měsíc. Čtveřice vyrazila ze slovenské metropole podél Dunaje do maďarské Budapešti a odtud přes Rumunsko, Srbsko, Severní Makedonii, Albánii, Černou Horu, Bosnu a Hercegovinu do Chorvatska.

Evropský veletok jim dělal na úvod cesty každodenního společníka, po cyklostezkách na březích řeky se jelo příjemně. „Jedinou chybičkou byla hejna komárů. Museli jsme večer rychle stavět stany a schovat se do nich,“ vzpomíná Tomáš.

Právě ve stanech v přírodě nocovali nejčastěji, několikrát si dopřáli placené ubytování. „Abychom se pořádně vyspali, umyli se a vyprali si věci,“ vysvětluje.

Klára Lapková stojí za vznikem projektu SmysLoun.
Mamince na rodičovské chybělo v Lounech místo pro děti. Tak ho vytvořila

Cestu dopředu neplánovali nějak striktně, trasu řešili operativně. „Měli jsme místa, kam jsme se chtěli podívat. Jedním z nich byla Svatá Helena v rumunském Banátu, kde žije česká menšina. A věděli jsme, že kvůli cestě zpět chceme dojet do Splitu,“ popisuje 22letý Tomáš.

Co ho mile na cestě na kole po Balkánu překvapilo, byla vlídnost místních. „Potkali jsme spoustu hodných lidí, kteří nám ochotně poradili, i když dorozumívání bylo občas složitější. Překvapila mě také ohleduplnost řidičů, kteří většinou nikam nespěchali a dávali si pozor, aby nás neohrozili,“ říká. Milé překvapení byl také dar v podobě tašky ovoce od jednoho prodejce na trhu v srbském městě Svilajnac.

Přejezd v Poděbradově ulici v Lounech na archivním snímku.
Vlaky budou při průjezdu Louny víc houkat. Kvůli opravě na přejezdech

Cyklostezky mohli využít pouze na Slovensku a v Maďarsku, od Rumunska trasa českých studentů vedla po méně či více frekventovaných silnicích. Cestu většina z nich jela na univerzálních kolech kategorie gravel bike, které kombinují rychlost silničního s průchodností terénem horského kola. Jejich putování doprovodilo několik defektů, pro mladého Žatečana to byl ten méně příjemný zážitek z cesty. „Těch poruch bylo docela dost,“ vzpomíná Tomáš.

Píchnutá kola spojená s výměnou duší a večerním lepením byla spíš nepříjemností a vzhledem k délce trasy nevyhnutelnou daní, větší problémy přinesly utržená přehazovačka nebo rozbité ložisko na zadním kole. „Obojí se nám stalo u Tirany v Albánii, v tamním cykloservisu jsme tak byli dvakrát. V Srbsku jsme řešili v cykloservisu seřízení přehazovačky a v Rumunsku prasklý drát ve výpletu zadního kola. Ten jsme měli náhradní, od místních jsme si půjčili nářadí,“ přibližuje Tomáš.

Dopravní hřiště v Lounech má vyrůst v místě asfaltové plochy mezi obytnými domy v ulicích Emila Filly, Štefánikova a garážemi u železniční trati.
V Lounech se roky zvažuje stavba dopravního hřiště. Nyní se přiblížila

Většinu cesty si připravovali jídlo sami, sloužil jim k tomu plynový vařič. Nejčastěji to prý byl kuskus s tuňákem, nechyběly čínské polévky různých příchutí, ovesné kaše, občas se šlo do restaurace. „Výdaje jsem si docela přesně evidoval, kompletně mě výprava vyšla na 17 tisíc korun. Dala by se pořídit levněji, ale samozřejmě i dráž,“ vypočítává Tomáš.

V uvedené částce je i zmíněná cesta vlakem do Bratislavy a zpáteční návrat. Nejprve autobusem ze Splitu do Budapešti a pak vlakem do Čech.

Měsíční výlet čtveřice mladých cyklistů zdokumentovala na kameru a veřejně sdílí na platformě YouTube. Stejně tak si zájemci mohou prohlédnout video z loňské cesty Tomáše a Hynka do italských Benátek. „Největším rozdílem mezi oběma výpravami kromě krajiny asi bylo, že loni jsme tolik neřešili peníze, všude se dalo platit kartou. Tentokrát jsme si museli v každém státe vybírat jejich měnu,“ přibližuje Tomáš.

Plánuje, že se vydá po loňských Benátkách a letošním Splitu na cyklistickou výpravu s kamarády i příští rok. Pro studenta vysoké školy je jasným termínem letní volno. „Říkali jsme si, že bychom vyrazili tentokrát na sever Evropy. Uvidíme,“ říká. Cyklistické plány musí sladit se studiem, na konci školního roku ho čekají státnice, jež zakončí jeho tříleté bakalářské studium. Následně by chtěl pokračovat magisterským.