Váš spolek vznikl na konci roku 2011. Proč jste se tehdy rozhodli jej založit?
Bylo to hlavně kvůli pořádání Staročeských májí ve Vroutku, měli jsme potřebu v této věci zajistit větší transparentnost. Máje jsme následující tři roky organizovali, v současné době už to dělá někdo jiný. V roce 2013 jsme se domluvili s Josefem Hurtem z kryrské fary na tom, že ve vrouteckém kostele svatého Jana Křtitele uspořádáme Noc kostelů. Akce měla úspěch, přišlo poměrně dost lidí. Nadchlo nás to. Začali jsme se zajímat o obnovu kostela. Což je jednou z náplní naší práce dodnes.

Co se vám za tu dobu v kostele povedlo?
Znovu se po letech zavedla do kostela elektřina. S tím pak byla spojená oprava historického lustru a věčného světla u oltáře, o což se postaral Jakub Kanta. Tedy syn manželů Kantových, zakladatelů známé firmy na výrobu vitráží z Lubence.

David Šebesta pochází z Vroutku, nyní bydlí v nedalekých Mukodělech. Je mu 31 let. Absolvoval žateckou obchodní akademii, vystudoval politologii na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Od roku 2014 pracuje v Místní akční skupině Vladař, pomáhá školám v regionu čerpat evropské dotace na rozvoj vzdělávání.

Na kostele je vidět, že se začalo s opravou střechy.
Do té se pustila farnost. Začalo se nad oltářem, kde byla střecha v nejhorším stavu. Ačkoliv se podařilo na opravu této části sehnat jeden milion korun, stav byl ještě horší, než se čekalo. Musely se měnit prohnilé krovy, takže nakonec už nezbyly peníze na krytinu. Pokud se seženou, o dotaci je požádáno, pokládat by se měla v letošním roce.

Jak je do oprav střechy zapojený váš spolek?
Majitelem kostela je římskokatolická církev, farnost Vroutek. Ta si sehnala dotaci. My jí poskytneme peníze na spoluúčast, konkrétně sto tisíc korun.

Kde se vám podařilo těch sto tisíc korun sehnat?
Peníze získáváme z příspěvků od dobrovolných dárců při akcích, které pořádáme. Děláme například Noc kostelů, benefiční cyklistický závod, který začíná a končí u kostela, organizujeme v něm vánoční a velikonoční akce, koncerty. Také se pravidelně účastníme podzimního Jablečného dne na zámku v Krásném Dvoře, kde prodáváme výrobky od našich podporovatelů. Výtěžek pak směřuje na náš transparentní účet.

Co se týká oprav kostela svatého Jana Křtitele ve Vroutku máte nějaké další plány?
Střednědobým plánem je určitě dokončit opravy střechy. Když už se s ní začalo, snad se také během pár let dokončí. K dlouhodobějším plánům patří obnova varhan v kostele. Hrálo se na ně naposledy někdy během druhé světové války, možná chvíli po jejím konci. Varhany mají dnes rozpadlé měchy u píšťal. Jejich obnova se odhaduje na několik set tisíc korun. Takže po rekonstrukci střechy by jsme se rádi pustili do varhan, doufám, že se nám na jejich obnovu podaří sehnat peníze. Mám představu, že farnost by se o obnovu kostela postarala po stavební stránce, my po stránce jeho vybavení.

Kromě vlastního kostela se staráte i o jeho nejbližší okolí, kde se nachází starý vroutecký hřbitov.
Ano. Místo bylo ještě před pár lety hodně zarostlé, odstranili jsme z něj náletové křoviny. Náhrobky jsme vyčistili, poskládali, znova vztyčili, na některých jsme obnovovali nápisy.

Samotné náhrobky jste nechávali nějak opravovat?
Většinou ne. Ale opravil se největší z náhrobků, poměrně velký monument u vstupu do areálu kostela, který je věnován bývalému armádnímu důstojníkovi dělostřelectva z Vroutku. Ten v první polovině 19. století bydlel v Sadové ulici. Náhrobek byl v dost omšelém stavu. Podařilo se nám na jeho opravu sehnat granty ve výši sedmdesát tisíc korun, stejnou částkou přispělo Město Vroutek.

Staré hřbitovy občas vydají nějaký zajímavý příběh. Narazili jste na nějaký, který se týká bývalého hřbitova u kostela?
Je tady jeden náhrobek se zajímavým reliéfem, který se zachoval v poměrně slušném stavu díky tomu, že spadl do hlíny. Je na něm vyobrazený andílek, jak objímá dvě děti. Obě zemřely den po sobě těsně před vánocemi v roce 1867. Jeden 22. a druhý 23. prosince. To muselo být tehdy psychicky hodně náročné pro jejich rodiče. Jak jsme se později dopátrali, otcem chlapců byl pravděpodobně významný starosta Vroutku Anton Stanka.

Kolik má váš spolek členů?
Jen pár členů, ale máme hodně příznivců, kteří nám pomáhají, jak mohou. Bez nich by naše dobrovolnické akce probíhat nemohli.

Váš spolek se kromě obnovy barokního kostela svatého Jana Křtitele z roku 1726 zabývá také obnovou drobných sakrálních památek kolem Vroutku.
Ano. Začali jsme s tím v roce 2014. Jako první jsme se na základě historických map pustili do jejich mapování. Obecným problémem Sudet, kam Podbořansko patří, je, že se přetrhala historická paměť lidí. Drtivá většina původních obyvatel byla po druhé světové válce vysídlena, přistěhovali se noví lidé. Také díky komunistickému režimu se na tyto drobné památky v krajině pak zapomnělo.

Pravdou je, že se odsunem původního německého obyvatelstva povědomí o těchto drobných památkách vytratilo.
Odsunutí lidé z Podbořanska mají v německém Kronachu muzeum, které různé artefakty shromažďuje. Mají tam písemnosti, třeba dokumenty či kroniky, ze kterých se dá při pátrání po této části historie Podbořanska čerpat.

O kolik památek, do jejichž obnovy jste se pustili, se jedná?
Je jich celkem dvanáct. Zachovaly se v různém stupni poškození, z některých zbyla jen torza. Od roku 2015 je ve spolupráci s různými subjekty necháváme restaurátorsky opravovat. Z dvanácti je už pouze jedna, se kterou se ještě nezačalo. Všechny ostatní jsou buď už opravené, nebo se na nich pracuje. Příští rok by se mohlo začít opravou i s té poslední.

Tak snad se to povede.
Snahou o opravu ale naše úsilí nekončí. Vnímám jako důležité nejen památku opravit, ale najít k ní příběh, kdo ji postavil a proč. To se nám daří tak v polovině případů. Někdy jsou to velmi zajímavé příběhy, které pak dávají danému místu jiný nádech.

Povězte mi nějaký zajímavý příběh.
K těm z mého pohledu nejzajímavějším, ke kterému se nám podařilo dopátrat, je příběh, který se váže k Božím mukám u Vesců, což je vesnička kousek od Vroutku. Muka jsme našli díky údajům z historické katastrální mapy, v místě po nich nebylo na první pohled ani památky. V keři jsem našel jen kousek ze země vyčnívající kvádr z červeného kryrského pískovce. Po odstranění náletových keřů a zeminy se objevily další části ze tří metrů vysoké památky. Nechali jsme vše vyčistit a opravit restaurátorkou, vyšlo to na 120 tisíc korun. Nadace ČEZ a nadace Občanského fóra nám dohromady přispěly částkou 75 tisíc korun, opravená Boží muka se vrátila na své místo loni. Ve spolupráci se Státním archivem v Lounech a diecézním archivem v Litoměřicích se podařilo najít opis původního nápisu. Boží muka nechali postavit manželé Schneckovi z Vesců na paměť zázračného přežití jejich syna, kterého přejel vůz plný obilí. Stálo tam mimo jiné: Já, Josef Schneck, ve věku pouhých sedmi let, Bůh mě zachránil. Rodiče, dávejte pozor na své děti, zde jsem byl 8. srpna 1829 vystaven smrtelnému nebezpečí.

Boží muka u Vesců jsou tedy opravená a podařilo se k nim najít i příběh vzniku. Co dál?
Snažíme se obecně po opravě památky u ní zorganizovat nějakou drobnou akci spojenou s jejím požehnáním. Jsme rádi, když přijdou místní, když si památku pak vezmou za svou a vytvoří si k ní vztah. Z fondu podbořanské společnosti Logit jsme dostali peníze na pořízení formy na výrobu betonových laviček. Kde to je možné, tam se snažíme k opravené památce umístit lavičku. Každý si na ni může sednout, odpočinout si, památka se tak opět stane nedílnou součástí života v krajině.

Říkal jste, že z dvanácti památek je jedna, s jejíž opravou se ještě nezačalo. O kterou jde?
Jedná se o Madonu ve Skytalech. Je to velká socha, kulturní památka, ve velmi špatném stavu. Bude třeba výrazný restaurátorský zásah, náklady odhaduji na půl až tři čtvrtě milionu korun. Což je nejvíc ze všech. Postup a financování oprav se právě řeší.

Mapování malých sakrálních památek na Vroutecku tedy máte za sebou.
Ano. Ale díky tomu, že jsme s tím začali, se objevili další nadšenci, kteří tyto památky hledají po celém Podbořansku. Většina jich je už znovuobjevená.

Takže motivace do budoucna co opravovat.
Uvidíme. Těší mě ale, že v každé oblasti je někdo, kdo se o tyto zapomenuté drobné památky zajímá. Nějaký spolek, nadšenec nebo obec či město. Každému rád pomůžu.

Obnova památek je finančně náročná. Bez pomoci různých drobných dárců i nadací se asi neobejdete?
Neobejdeme. Všem našim dárcům patří velký dík. Finančně se na opravě některých podílela také města Podbořany a Vroutek. Město Vroutek také finančně podporuje naše akce pro veřejnost. Dlouhodobě nás podporuje třeba Nadace Občanského fóra, která nám přispívá pravidelně i na ty nejrozpadlejší památky. Pro nás je to kromě finanční pomoci i vzpruha psychická.

Proč si myslíte, že by se tyto drobné památky, které většinou zanikly v druhé polovině dvacáté století, měly v krajině obnovovat?
Z mého pohledu je jedním z hledisek estetická stránka, potěší mě, když na procházce krajinou přijdu k pěkně opravené památce místo nějakého torza. Druhý důvod je hlubší poznání toho konkrétního místa, drobné památky jsou spojnicí minulosti a přítomnosti. Ukazuje se, že některé starosti lidí jsou stále univerzální, například strach o vlastní dítě. Jak dokládají zmíněná Boží muka u Vesců.