Deník na návštěvěDeník na návštěvěZdroj: Deník„Vyrábím teď hlavně pro zákazníky z Holandska. Tam se jezdí pořád hodně na kolech. I když také přijali kvůli covidu nějaká omezení, zájem o mé rámy je velký. Práce tak mám stále dost,“ říká Záleský. Holanďané chtějí podle něj hlavně rámy ze slitin hliníku. „Jezdí na kolech u moře, kde je ve vzduchu sůl, hliníkové rámy nerezaví,“ popisuje.

Firmu má Záleský v domě na náměstí, v prvním patře bydlí. Žádné velké haly, rámy vyrábí za domem ve dvou dílnách. V menší a větší. Nechybí v nich svářečka, frézy, pracovní stoly se svěráky, na zdech visí nářadí. V rohu si v zimě topí v kamnech na dřevo a uhlí. A mezi tím nějaká ta vzpomínka na závodní kariéru. Hlavně fotky. Na kole jezdil on i dcera.

Výroba rámu začíná nařezáním trubek na potřebnou míru. Pak je Pavel Záleský opracuje, a to frézou nebo pilníky. Následuje svaření rámu a jeho povrchová úprava. Lakuje se, barví se. „Jde o ruční práci, troufnu si říct kvalitní. Tomu odpovídá cena. Dobré rámy z dobrého materiálu za nízkou cenu vyrobit neumím,“ vysvětluje. Levné a méně kvalitní produkci z východní Asie prý konkurovat nechce.

Ceny rámů z Blšan se pohybují v řádech desítek tisíc korun. Jimi osazená kola proto mají tomu odpovídající hodnotu. Ve své dílně pracuje Záleský většinou sám, občas mu pomáhá syn Lukáš. Jak jeho otec říká, se zaměstnanci neměl nejlepší zkušenosti. Cyklistiku má jeho rodina v genech. Jeho dcera Lucie patřila mezi nejlepší české cyklistky na dráze, jezdila za tým CK Luicas Frames Blšany a pak za Duklu Praha.

Záleský se věnuje jak zakázkové výrobě pro několik profesionálních týmů a jezdců, tak výrobě pro malé distributory a jednotlivé zákazníky v České republice a zahraničí. Ročně vyrobí přibližně stovku rámů, většina jich teď míří právě do země tulipánů. Kromě hliníkových se zabývá také výrobou rámů z ušlechtilých ocelí, chystá se začít s karbonovými. Dnes se řadí mezi přední specializované výrobce rámů v Česku, celá jízdní kola však nesestavuje.

Pavel Záleský pochází z východních Čech. Byl úspěšným závodním cyklistou na silnici, větších úspěchů dosáhl v cyklokrosu. Po letech v juniorské kategorii a kategorii do 23 let se v roce 1980 stal členem profesionálního týmu ZVVZ Milevsko. Jeho kariéru ukončilo vážné zranění kolene. Do regionu ho zavedla povinná vojenská služba. Sloužil v Lounech, kde fungovala Dukla. Po vojně se přestěhoval do Podbořan, v Blšanech bydlí od roku 1985.