Teď v rodinném řeznictví v obci nedaleko Loun on a jeho zaměstnanci vyrábí salámy, párky, klobásy, k tomu ve dvou obchodech prodávají maso. Pandemie covidu jeho podnikání nijak zásadně neovlivnila.

Deník na návštěvěDeník na návštěvěZdroj: Deník„Loni, když přišla první vlna, lidé nakupovali jak šílení. Báli se asi, že zboží nebude. Nejdřív jsme prodávali hodně, lidé pak měli doma zásoby, takže už tolik nechodili. Teď nakupují normálně jako dřív před covidem,“ zhodnotil Vincík.

Dodavatelé do lenešického řeznictví vozí půlky hovězího a vepřového. Vepřové z masokombinátu z Českého Brodu, hovězí z Libochovic z chovů v Českém středohoří. Rozbourané maso jde do prodeje do obchodů v Lenešicích a Třebenicích na Litoměřicku, z ořezů se tvoří „výroba“.

„Děláme uzenou i vařenou, salámy, párky, klobásy, špekáčky, čabajky, sekanou, paštiku, různé polotovary. Je toho hodně, máme asi 35 výrobků,“ přiblížil Vincík. „Dá se říct, že během zimy vyrábíme víc jitrnic, jelit nebo tlačenek, od jara jdou zase na odbyt víc špekáčky nebo klobásy. Jak si lidé venku opékají na ohni a grilují, je o ně větší zájem,“ dodal.

Dnes 40letý Václav Vincík soukromě vyráběl, i když byl ještě zaměstnaný. „Zájem byl stále větší a větší, tak jsem se rozhodl tomu věnovat naplno. Začali jsme s omezeným množstvím sortimentu, postupem času se to rozšiřovalo,“ zavzpomínal. „Za ty roky naše výroba vzrostla o dvě stě procent. Nyní připravujeme měsíčně sedm tun výrobků a k tomu prodáváme samotné maso. Víc vyrábět bychom už nezvládli, nemáme na to prostory,“ vysvětlil.