Kliknutím zvětšíteV příštím roce si připomene desáté výročí od zahájení své práce ve městě, nyní má 31 dobrovolníků. Působí v žatecké nemocnici, domově pro seniory, zařízení Kamarád LORM a nově zahájila spolupráci s dětskou psychiatrickou nemocnicí v Lounech.
„Naším hlavním cílem je přinést do nemocnic nebo do ostatních zařízení pozitivního ducha, odvést pozornost pacienta od nemoci, klienta od případného pocitu osamění. Dobrovolníci si s nimi povídají, hrají hry, čtou jim knihy nebo tvoří s dětmi na dětském oddělení,“ vysvětlila koordinátorka dobrovolnické služby Levandule Radka Hrádková.
Právě dětské a oddělení následné péče v žatecké nemocnici jsou místa, kam dobrovolníci docházejí nejčastěji. Občas se ale objeví i na interně a chirurgii. „V nemocnici také provozujeme canisterapii. Psi, kteří jsou speciálně vycvičeni na práci s lidmi, s námi chodí na oddělení následné péče. Tam těší pacienty nejen svou přítomností, ale i speciální dovedností, kterou je polohování. Pes si lehne na lůžko k pacientovi, který je například po mozkové mrtvici. Jeho teplo, které je vyšší než u člověka, uvolňuje spasmy na těle nemocného, což blahodárně působí nejen na samotné tělo, ale hlavně na psychiku,“ přiblížila Hrádková.
Levandule pravidelně zve na oddělení následné péče děti ze žatecké základní umělecké školy, které nemocným hrají na různé hudební nástroje, zpívají, recitují nebo hrají divadelní představení. „Staráme se každoročně také o výsadbu květin před budovou následné péče, na její terase i jinde v areálu nemocnice,“ doplnila Hrádková s tím, že za službu děkuje za podporu ze strany nemocnice a města.
Aktivní je Levandule také v žateckém domově pro seniory, jeho ředitel Petr Antoni v této souvislosti nešetří slovy chvály. „Spolupráce je perfektní a neustále se rozvíjí. Dobrovolníci jsou pro nás jednoznačným přínosem, klientům poskytují přívětivý lidský kontakt. Moc nám pomáhají,“ řekl.
Povídání a čtení z knih
Jednou z dobrovolnic, která v Domově pro seniory v Žatci působí, je Zuzana Horníková. „Domov pro seniory navštěvuji pravidelně. Snažím se každý týden, ale ne vždy mi to vyjde. Na počátku mi pomohly pracovnice ergoterapie. Nasměrovaly mě k několika lidem, kteří by stáli o návštěvu a povídání si,“ sdělila Horníková, která je učitelkou na žatecké střední škole.
„Začala jsem například pravidelně navštěvovat devadesátiletou paní, které jsem předčítala velmi krásnou knihu. Byly to poetické příběhy o dětství, dospívání a rodinném životě několika generací. Příběhy se odehrávaly nedaleko rodiště té paní a připomínaly jí její vlastní mladá léta. S další velmi milou paní chodívám na procházky do Klášterní zahrady. Prohlížíme si záhonky s bylinkami a květinami, posedíme na lavičce, povídáme si,“ popsala.
S dalšími seniory si třeba prohlíží alba s fotografiemi, povídá si o počasí, radostech i starostech běžného života. Prohlíží si časopisy, luští křížovky nebo hrají Člověče, nezlob se. „Navštěvuji sice konkrétního člověka na pokoji, ale vždy si povídám alespoň krátce i se spolubydlícími. Tak se ten okruh přátel rozšiřuje a proměňuje. Není nejdůležitější konkrétní činnost. Podstatnější je asi lidská sounáležitost a blízkost druhého člověka,“ vysvětlila.
A její motivace? „Nejsme na světě proto, abychom žili sami pro sebe. Při dobrovolnické činnosti si člověk ve skutečnosti ověří, že je více dávat než dostávat. Z domova pro seniory se vracím sice trochu unavená, ale velmi obdarovaná,“ přiblížila.
4
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
