Pět tisíc metrů nad hladinou moře. Tuto úctyhodnou metu zdolali ve středu 22. října mladí cestovatelé z Loun, kteří jsou právě v Nepálu na svatební cestě. Jejich cílem je základní tábor horolezců (asi 5380 m.n.m.) na Mount Everestu, nejvyšší hoře světa. Tam by měli dorazit už zítra, v pátek 24. října.

Vše o dosavadním putování čtěte v souvisejících článcích níže!

Před týdnem zahájili Petra a Štěpán Kotkovi pěší trek v Lukle (2860 m.n.m.). Vybavení si nesou v batozích na zádech sami. Nyní se zdá, že splnění snu nic nebrání. „Jsme stále zdraví a nadšení! Včera jsme zdolali náš první vrchol nad 5000 metrů, zítra bychom měli dosáhnout základního tábora," napsali ve čtvrtek v krátké zprávě rodinám a redakci Žateckého a lounského deníku.

Zdravotní problémy se neobjevily

Zdravotního rizika v podobě výškové nemoci se pár před odjezdem obával asi nejvíc. „Nezáleží na tom, jak moc máš natrénováno. Předem nikdo neví, koho postihne a koho ne," vysvětloval Štěpán těsně před odjezdem. Nebezpečí výškové nemoci spočívá v nedostatečném zásobování těla kyslíkem v řídkém vzduchu ve velkých nadmořských výškách. Podle odborných internetových serverů se nejprve projevuje jako euforie, podobající se mírné opilosti. Přicházejí jemné poruchy logického myšlení a další problémy, které po zhoršení v extrémním prostředí mohou mít fatální následky. Odolnost každého jedince je přitom jiná, daná geneticky. Nic takového ale novomanžele z Loun podle posledních zpráv nepotkalo. „Pokud na sobě pocítíme příznaky, nebudeme pokračovat. To by byl nerozum," ujistil už dříve Štěpán.

Petra a Štěpán Kotkovi v Lukle v NepáluPodívat se do tak unikátních míst, jakým Mt. Everest bezesporu je, stojí cestovatele samozřejmě také patřičné úsilí. Fyzickou námahu umocňuje řídká atmosféra. Nacházejí se totiž už ve výšce, kde je podíl kyslíku poloviční než v nížině. „Svaly tam neregenerují. Jak unavený si večer lehneš, tak unavený se ráno vzbudíš. A k tomu ještě připočítej tu zimu," očekávali dobrodruzi ještě v Lounech. Nyní ujistili, že vybavení zvolili dobře a spacáky v noci dostatečně hřejí.

Normálně se napít je skoro nemožné

Zpráva domů přišla po čtyřech dnech „ticha". Za to může nedostatečný signál v oblasti. Předtím se pár ozval v neděli 19. října z osady Deboche (3757 m.n.m.). „Počasí dnes bylo naprosto úžasné, skoro celou cestu jsme měli výhled na Mt. Everest a nebe bez mráčku," napsali po sedmihodinové cestě z Namche Bazaaru. „Famózně nám tu vyvářejí a na jednostrannou stravu si rozhodně nemůžeme stěžovat. Zatím každý den jsme měli maso, většinou to odnese jak. Je naprosto výborný, něco mezi hovězím a zvěřinou. Dokonce dostáváme i zeleninku," nemohla si vynachválit Petra.

Řídnoucí vzduch ale samozřejmě způsobuje těžkosti. „Se vzrůstající nadmořskou výškou se dýchání ztěžuje, je skoro nemožné se napít. Vždy se musíme zastavit, vydýchat, rychle se napít a zase pořádně vydýchat," popisuje realitu posledních dní. I to ale zatím manželé z Loun se ctí překonávají a užívají si krás daleké země a pohostinnosti místních. „Nepálci jsou velmi přátelští, starají se o nás jako o vlastní a vždy s úsměvem," dodávají nadšeně.