Už druhé „covidové“ Velikonoce prožíváme právě v těchto dnech. Setkávání i tradiční zvyky jsou omezené, ze všech stran jsou spíše slyšet katastrofické zprávy. „Nezapomínejme ale, že Velikonoce jsou svátky naděje,“ nabádá k pozitivnímu myšlení otec Vilém Marek Štěpán. O naději, letošních „jiných“ Velikonocích i o tom, jak se snažit pomoci lidem v krizi nebo třeba potěšit své blízké se liběšický farář rozpovídal v rozhovoru pro Deník.

Zdroj: DeníkProžíváme už druhé Velikonoce, které jsou jiné, než jsme byli zvyklí. Jsou opět poznamenané covidem. Jaké budou podle vás?
Určitě budou stejně milostiplné a krásné po té duchovní stránce, protože na váze a síle těch svátků ani současná výjimečná situace nic neubírá. Ale samozřejmě to plné prožití, setkávání s lidmi, prožitek toho společenství s lidmi, bude omezené a bude vypadat jinak než v běžné době.

Velikonoce jsou právě hodně o setkávání. To ale teď není úplně vhodné a možné. Co s tím?
Nejdůležitější je, když lidé o sobě vědí. I když se nemohou setkávat, je důležité, aby nerezignovali na to, že si mohou navzájem třeba alespoň zavolat, mohou si napsat dopis nebo pohled. Na to se už kvůli moderním technologiím hodně zapomnělo, že existují pohlednice a dopisy. Zkusme to, někdy taková věc udělá velkou radost. Nebo pošleme alespoň SMS zprávu. Tohle je důležité nezanedbávat. Řekl bych, že sociální sítě vytvářejí někdy takový falešný pocit, že jsme všichni propojení, ale někdy na sebe nemyslíme. Může se stát, že je někdo plný smutku a přitom je to jen o tom zvednout telefon, napsat mu a říct „mám tě rád“, „myslím na tebe“ nebo „těším se na setkání s tebou“.

Nezapomínat tedy na maličkosti, vzpomenout si na své bližní. Myslet na to, že někdo může být osamělý, ozvat se mu. Je to tak?
Určitě. V této době, kdy na spoustu lidí doléhá samota, je důležité si uvědomit, že každý kontakt je něco, co léčí. Je to sice svým způsobem nějaké náhradní řešení, ale určitě i pohlazení na dálku léčí. Je to stejně důležité jako když někoho, koho máte rád, obejmete. I když tam není ten fyzický kontakt, duši člověka to potěší. Protože člověk prostě není jenom maso a kosti, ale je v nás i duševní složka, a ta prostě potřebuje mezilidský kontakt a útěchu, která přichází kolikrát i touto náhradní formou. Nejdůležitější je nerezignovat na to a neříct si, že když se nemohu s někým potkat, tak nemůžu udělat nic. Tak to určitě není. Měli bychom si uvědomit, že něco dělat můžeme. Nikdy to není tak, že nemůžeme dělat vůbec nic.

Duchovní jsou také tak trochu psychologové. Jak vnímáte současnou situaci?
Myslím, že spousta lidí je z té situace opravdu zlomená a spousta jich propadá veliké skepsi a beznaději. Ta nemoc a to, co se děje kolem, je skutečně hrozné. A je náš velký úkol těmto lidem dodávat odvahu, naději. Ukazovat jim, že se nemají čeho bát, když se svůj život snaží zakotvit na hodnotách, které tento svět přesahují. Každý člověk je v úplně jiném rozpoložení, v jiné životní situaci, rady nejde paušalizovat, ale vždy, když se s kýmkoli potkáváme, snažíme se lidem pomoci, aby měli dost sil. Dodat jim sílu, aby tu současnou dobu dokázali překlenout. Samozřejmě každá výjimečná doba klade výjimečné nároky na psychiku lidí, a pokud je celá společnost napůl ponořená do tmy, tak to má dopady na spoustu lidí. I na ty, kteří dříve stáli pevně na nohou a teď jsou třeba také plni různých nejistot a otázek, co budoucnost vlastně přinese.

U bohoslužeb, i těch velikonočních, také platí omezení. Kostely mohou svou kapacitu zaplnit jen z deseti procent. To ale může být o svátcích problém. Co byste lidem, kteří se do kostelů nedostanou, nebo se třeba bojí nákazy a nechtějí tam chodit, poradil?
Je skvělá možnost, když se bohužel nemůžeme v plném počtu scházet, podívat se na obřady prostřednictvím přímých přenosů jak v televizi, tak na internetu. Nabídka je obrovská, z mnoha míst. Kdo chce, může přímé přenosy najít na jedné internetové stránce, jmenuje se mseonline.cz. Celá řada farníků mi říkala, že se jim to líbí, prostřednictvím těch přenosů se mohou podívat i na místa, kde nikdy nebyli. A že je to pro ně hrozně obohacující. Po první vlně mi také více lidí říkalo, že je nesmírně oslovily přenosy bohoslužeb papeže Františka. Nabídka je, myslím, dostatečná. Kdo chce svátky prožít duchovně, tak tu možnost určitě má, byť třeba ta forma je jiná, než jsme zvyklí. Ale z každé situace si lze vzít něco pozitivního. I tady, kromě toho, že se člověk podívá na spoustu míst, si lidé mohou uvědomit velkou hodnotu společenství. Vše, co trvá stále, nebo dlouho, postupně zevšední, a když to najednou člověk nemá, tak si toho daleko více váží a může to plněji prožívat, až ta možnost zase bude.

Věříte, že budeme zase prožívat Velikonoce tak, jak jsme je znali?
Já myslím, že stoprocentně. Když se podíváme na zkušenosti z minulosti, kdy jenom Evropou prošly vlny strašných epidemií, které opravdu vše obrátily vzhůru nohama a připravily ohromné počty lidí o život, tak se vždycky ta situace po čase zase vrátila do normálu. Věřím tedy, že zase budeme žít normálně. Ale co se může změnit, je přístup k různým věcem.

Jak to myslíte?
Myslím si, že bychom se všichni jako celek, jako lidstvo, měli zamyslet nad tím, jakým způsobem vlastně na této planetě žijeme. Podle mého je neudržitelná situace, abychom donekonečna navyšovali spotřebu a nemysleli na to, co po nás zůstane. To je, myslím, dost destruktivní způsob myšlení a pandemie možná trochu otevírá dveře tomu, abychom se společně nad důsledky svého chování více zamýšleli. Možná pandemie leckomu otevře oči a možná budeme hledat cesty, jak život na této planetě zlepšit, aby někteří netrpěli katastrofálním nedostatkem a jiní nevyhazovali dennodenně ohromné množství věcí, které vlastně nestihnou spotřebovat.

Věnujete se také charitní činnosti, jste ve vedení potravinové banky. V době pandemie je stále více lidí také ve finančních potížích. Zaznamenali jste nárůst poptávky od lidí, kteří potřebují pomoc?
Určitě, tahle potřeba stále roste. V podstatě každý den se na nás nyní někdo obrací. Je to jednak tím, že spousta lidí opravdu řeší naprosto katastrofální problémy. Ale samozřejmě to souvisí i s tím, že v mnoha ohledech lidem narostly náklady, a tím pádem jim zbývá daleko méně prostředků na potraviny. My se snažíme těm lidem pomáhat podle našich možností.

Dá se říci, o kolik procent zhruba za dobu pandemie vzrostl zájem lidí o pomoc z potravinové banky?
Až o čtyřicet procent.

Kolika rodinám ze Žatecka nyní vaše farnost pomáhá?
Naše farnost přibližně sedmdesáti rodinám. A to číslo také pořád roste.

Buďme na závěr pozitivní. Jaké je vaše velikonoční přání?
Určitě je důležité připomenout, že Velikonoce jsou svátky naděje. Připomínají Kristovo ukřižování, ale také jeho vzkříšení. Život plný utrpení, který se ale nakonec obrací v ten lepší konec. A to platí i obecně a úplně ve všem. Člověk, když se zaměří jen na bolest a utrpení, tak je častokrát tak plný beznaděje, že když pak najednou přijde obrat k lepšímu, tak je z toho zaskočený, může to i přehlédnout. A toto prožili o Velikonoční neděli i Kristovi nejbližší. Oni byli tak zlomeni tou situací, že už vůbec nepočítali s tím, že se to může nějakým způsobem zvrátit, tak byli doslova zaskočeni jeho vzkříšením. Moc bych přál našemu světu, aby se jednoho krásného rána také probral k tomu lepšímu a proměněnému světu, kde se najednou zase bude dát volně dýchat a nebudeme muset myslet denně na to, že nemůžeme tam či jinam, abychom třeba někomu neublížili.