Zážitky, na které se nezapomíná, i cenné a unikátní zkušenosti získal čtyřiadvacetiletý František Fröhlich z Loun. Jak? Aktivně se zapojil do kampaně Vladimír Franz prezidentem, která prosazovala právě tohoto svérázného umělce před historicky první přímou volbou hlavy České republiky. Od skromného stánku na lounské ulici se vypracoval až k tomu, že kandidáta vozil na schůzky, poznal ho z lidské stránky a po jeho boku sledoval probíhající sčítání hlasů.

Zajímavý příběh, v němž nechybí ideály, limuzína, vysoká politika, krásná a obětavá žena ani policejní naschvály, začal loni v září. „Tehdy jsem na facebooku náhodou objevil iniciativu V. Franz prezidentem, která mě zaujala. O budoucí volbu jsem se všeobecně hodně zajímal. Našel jsem si tedy o Vladimírovi všemožné informace, poslechl některé jeho přednášky, a měl jsem jasno. Tohle je můj kandidát!" vypráví František.

Vladimír Franz před Pražským hradem Jak říká, přesvědčil ho přesah, kulturnost a vzdělanost V. Franze. „Není to člověk jednoho hesla. Dokáže přemýšlet ve velmi širokých souvislostech. Líbí se mi myšlenka preferovat lidství a kulturnost před ekonomickými zájmy. Kdo vlastně stanovil, že prezident musí být ekonom? Podle mne by měl být hlavně nositelem morálních hodnot. Skutečně si politici myslí, že si mohou koupit stát za pomeranč?" pokládá František řečnickou otázku.

V té době, loni na podzim, začali kandidáti sbírat potřebných padesát tisíc podpisů občanů, aby se o post prezidenta vůbec mohli začít ucházet. František se zapojil do petičních akcí, při kterých se právě tyto podpisy sbíraly. „Pak jsem si ale zlomil ruku a tím to vlastně začalo. Seděl jsem doma a nudil se. Pak mne napadlo udělat v Lounech petiční stánek," vysvětluje mladík. Tam se seznámil s Jakubem Hussarem a dalšími lidmi z nejužšího vedení iniciativy za zvolení V. Franze. „Když viděl, že jsem pro věc opravdu zapálený a hodně aktivní, nabídl mi práci ve volebním štábu. Začal jsem jezdit po republice s petičním stánkem. Ale po zkušenostech z Hradce Králové a Karlových Varů jsem poznal, že to není to pravé. Usadil jsem se v Praze na Andělu," popisuje František. Reklamu na cestách dělal i originálním vozidlem – limuzínou, svařenou ze dvou minicooperů. Půjčil si ji od strýce.

Stánek jsem nosil na rameni

Začátky v hlavním městě nebyly jednoduché. Každé ráno uváděl do provozu tři různé stánky, které sbíraly od občanů podpisy do petice. „Zprvu to bylo těžké. Neměl jsem auto, stánek nosil na rameni, poprvé mi přivezl stoličky kurýr," vzpomíná. „Lidem ale bylo potřeba ukázat, že takový styl kampaně funguje! Postupně se přidávali sympatizanti, ale stejně nás bylo zoufale málo," vypráví zaujatě.

Prezidentský minispeciál, svařený ze dvou minicooperů

Policie zasahuje

Když měli dobrovolníci sebráno asi 45 tisíc podpisů, začala se nečekaně angažovat policie. „Náhle přijeli státní policisté na Anděl s tím, že nepovoleně zabíráme veřejné prostranství. Přitom jsme tam byli už měsíc předtím a žádný problém nebyl. Vysvětlil jsem jim, že podle ústavy máme právo pořádat tuto petiční akci, ale moc je to nezajímalo. Osobně mi to připadá, že si někdo tento zásah objednal ve chvíli, kdy už jsme se ,nebezpečně´ blížili k té předepsané padesátitisícové hranici," popisuje František.

Vědom si faktu, že je v právu, vyžádal si posudek Generální inspekce bezpečnostních sborů. Ta jasně sdělila, že policie neměla k tomuto případu vůbec vyjíždět. „Ovšem úředníci Městské části Prahy 5 mne samosoudem odsoudili k napomenutí. To řeším dosud a budu požadovat zrušení verdiktu. Problém je hlavně to, že mi tuto věc zanesou do rejstříku trestů a navíc mám zaplatit tisíc korun za poplatky," kroutí hlavou.

Peníze byly pro dobrovolníka vůbec velkým problémem. „Protože jsem pracoval zadarmo, musela mne finančně podporovat má přítelkyně. Ale má pochopení a jsem jí za to velmi vděčný," je rád František.

Sčítání výsledků prvního kola prezidentské volby sledoval V. Franz se svým štábem v pražské kavárně NoD. „Byla tam až nečekaně dobrá nálada. Srdečná a neformální. Já osobně jsem vůbec netušil, zda uspěje, či ne. Věděl jsem jen, že uspěje Miloš Zeman. Našich získaných sedm procent je velký úspěch. Vždyť Vladimír je občanský kandidát a pomáhala mu jen parta dobrovolníků," zdůrazňuje František Fröhlich.

Nakonec získali hlasy od 350 tisíc lidí

Nakonec pro V. Franze hlasovalo více než 350 tisíc občanů ČR; skoro třikrát tolik, než třeba pro Přemysla Sobotku. „Kdyby to byly volby parlamentní, získali bychom ve Sněmovně jedenáct křesel. Ale taky by to celé dopadlo asi jinak," přemítá. Když už bylo jasné, že V. Franz neuspěje, v přátelské atmosféře si prohlíželi fotky, které během kampaně pořídili.

„Společnost se znovu zaktivizovala. Zatím nevíme, v co pozitivního takto vzniklou ,energii´ přetavit. Rozhodně ji ale chceme nějak využít. I proto nezrušíme facebookovou stránku, na které to všechno začalo. Až bude potřeba bít na poplach, zase ji oživíme," dodává Louňan.

Druhého kola volby hlavy státu se nezúčastní. Jeho vzoru, Václavu Havlovi, se ani Miloš Zeman, ani Karel Schwarzenberg příliš nepodobají. „Žiju v bublině jménem Vladimír Franz. Jen on je pro mne správná volba a nehodlám podporovat někoho jen proto, že je to třeba menší zlo," říká rozhodně František Fröhlich.