„Tady na sto procent budou prasata. Podívejte se, jak je to pole hodně rozryté. Rozrejpali to určitě dneska ráno, je to čerstvé" ukazujeme mi můj průvodce, jeden z myslivců z Buškovic. Honci se psy se už mezitím vydali do hustého rákosí a snaží se zvěř vylákat z houští. Chvilku tiše čekáme, jen pár minut. Najednou se pár metrů od nás začne seschlé vysoké rákosí hýbat, šustí, láme se, rychleji a rychleji a vybíhá proti nám divočák. Prásk! Střelci tentokrát minuli, zvíře pádí přes pole do bezpečí. „Ale ještě tam budou, tady jich určitě bude víc," říká přesvědčivým tónem zkušený lovec. Za pár okamžiků začnou další a další prasata z rákosí vybíhat. Prásk, prásk, prásk…

A výsledek tohoto kola? Na Velkém rákosu myslivci ulovili pět prasat a jednoho bažanta. A můžeme jít dál.

Těší se i lovečtí psi

Hon v BuškovicíchNáš den začíná v osm ráno v Buškovicích. Tamní myslivci se chystají na tradiční podzimní hon. Po propršené noci je trochu bahno, ale svítí sluníčko. Nasnídají se, proběhnou kontroly a zhruba dvacítka střelců a honci se psy se hned po slavnostním nástupu vydává nad obec. Atmosféra je elektrizující, těší se lovečtí psi i jejich páni. „Lovu zdar," popřejí si všichni štěstí.

Několik set metrů od Buškovic jdeme projít první houštiny. Psi probíhají každé křoví. Vybíhají na kopeček, probíhají nízkou i vysokou trávou, je vidět, že je to baví, mají to v krvi. První leč, neboli kolo, začíná. Zvedne se v něm pět kohoutů bažanta, uloven je jeden. Ale je teprve začátek, i střelci teprve „seřizují mušku".

To v další leči už je to výrazně lepší. Bažantů jde k zemi hned několik. Buškovičtí myslivci znají svůj revír dokonale. Celý rok se o něj pečlivě starají, po cestě vypráví, co kde dělají, kde krmí, kde jakou zvěř, i ne úplně běžné druhy, zahlédli, kde je škodná, je vidět, že jim nejde jen o lov. Podzimní hon je za odměnu. „I dnes je vidět, že zvěře je naštěstí dost. Že přežila to letošní sucho," pochvalují si.

Z rákosí vyrazila prasata

Přicházíme k Velkému rákosu. Právě tady, když přicházíme k okraji jen velmi těžce prostupného rákosí, je zřetelně vidět čerstvě rozryté pole. Prasata se tam „vyřádila". Napjatě čekáme, co a odkud vyběhne. Rákosí je vyšší než člověk. Za chvilku ale už začnou psi divoká prasata vyštěkávat, z houští za chvilku vybíhají směrem k nám. Menší i větší. Toto kolo je nejúspěšnější. Pár minut čekání se vyplatilo, pět prasat a jeden bažant je dobrý výsledek. Vyběhne i daněk a několik srnek, ale ty se dnes neloví. „Bylo tam těch prasat víc, ale některá nás ucítila, otočila se a povedlo se jim proběhnout nazpátek," usmívá se můj průvodce, na němž je vidět, že má přírodu rád a rozumí jí.

Vedle nás přitom kráčí další účastník honu. Dvaaosmdesátiletý muž, na svůj věk neuvěřitelně vitální, ty kilometry a kilometry těžkým a mnohdy hodně nepřístupným terénem, jde s námi pěšky a vzpomíná přitom, jak do Buškovic začal jezdit už v 70. letech. I na něm je vidět, jak se na setkání s dalšími myslivci a na hon těšil, i když už na něm byl tolikrát.

Hon v BuškovicíchPokračujeme na Malý rákos. Pak na Haldu. „Tady by měli být bažanti." Jen to ale myslivec dořekne, vybíhá další prase. Už už se zdálo, že unikne, ale nakonec šlo k zemi. Hned za ním vybíhá ale další, to lovcům uteklo, nestačili znovu nabít. „Dneska je jich opravdu hodně," hodnotí myslivci během následující přestávky.

Bažanti čekali u kasáren

Po ní zamíříme ještě pod kasárna a pak jdeme také směrem od Hluban k Buškovicím. „Tady už ti bažanti určitě budou," usmívá se můj průvodce. A má pravdu. Procházíme bahnitým terénem a bažanti vylétávají. Okolo potoka jich myslivci několik sloví, podaří se zastřelit i dva zajíce.

Vyšli jsme ráno, odpoledne přicházíme zpět do Buškovic. V nohách kilometry, na slavnostním nástupu ale čeká myslivce odměna. Výsledek letošního honu? Šest prasat, třináct bažantů a dva zajíci. „Lovu zdar," pozdraví se naposledy a už se těší na úplný závěr. Jaký? Večer je přeci myslivecká zábava.