Usměvavý vousatý muž s jiskrnýma očima a tichým uklidňujícím hlasem má pět sourozenců.

Narodil se ve slovenském Šamoríně, vyučil se v Lubech u Chebu. A to ne zrovna tuctovému řemeslu. Seznamte se: Daniel Adamcsek (44), houslař, výrobce a opravář hudebních nástrojů.

V jeho dílně nedaleko synagogy v Žatci voní dřevo, pryskyřice, speciální lepidla. Všude kolem visí housličky, kytary, mandoliny nebo jejich součásti. Panuje tu zvláštní atmosféra klidu, specifických vůní, tvůrčího zápalu, radosti z práce a lásky k hudbě a jejím nástrojům. „Ročně vyrobím asi troje úplně nové housle. To je nástroj, který mám ze všech nejraději. Mám je opatřené svou značkou, každý houslař má svůj osobitý rukopis. K prodeji jsou za desítky tisíc korun,“ říká mi Daniel Adamcsek ve své dílničce.

Kromě houslí občas vyrobí i violu. Jinak se věnuje opravám strunných hudebních nástrojů. Tato činnost ho hlavně živí, protože kupci na nové housle se hledají delší dobu. Do opravy dostává desítky, stovky zakázek ročně. „Jsou to třeba housle dětí ze základních uměleckých škol v okolí nebo kytary nejrůznějších hráčů, kteří mají rádi hudbu a písničky. Buď těch, kteří si brnkají jen tak doma pro radost, nebo i členů různých hudebních skupin,“ popisuje Daniel Adamcsek.

Lásku k hudbě sdílí celá jeho rodina, sám houslař ji čerpal už od dětství. „Otec i všichni mí sourozenci jsme hráli na housle, je to naše rodinná tradice. Jeden z mých bratrů je dnes členem symfonického orchestru Slovenského rozhlasu v Bratislavě,“ říká Daniel Adamcsek.

Místo konzervatoře do učení

On sám se původně také připravoval na dráhu profesionálního muzikanta. „Chystal jsem se k přijetí na konzervatoř. Ale pak jsem jako mladý chlapec navštívil jednoho výrobce houslí ještě doma v Šamoríně a to se mi tak zalíbilo, že jsem změnil plány a rozhodl se pro tohle řemeslo,“ vzpomíná houslař. Šel tedy do učení v Lubech u Chebu, kde byl jediný učební obor výrobců hudebních nástrojů v tehdejším Československu. Pak se usadil v Žatci a v Čechách už zůstal.

Nyní je jediným výrobcem a opravářem nástrojů široko daleko. V okrese Louny žádný jiný houslař není, nejbližší působí v Krupce na Teplicku nebo pak v Praze či přímo v „mateřských“ Lubech u Chebu. A jakou hudbu má rád muž, který pomáhá rozeznívat její nástroje? „Nejvíce asi klasickou hudbu, což vyplývá z celoživotní lásky k houslím. Rád si ale zahraji také country – s partou kamarádů – nebo irskou hudbu. Tu nyní hrajeme s další skupinou. Hraji jen na housle, dříve jsem hrával i na příčnou flétnu,“ vypráví milovník hudby, který se letos přihlásil do kruhu umělců houslařů a v září bude skládat odborné zkoušky.