I když má k divadlu celý život poměrně blízko, hlavně k ochotnickému, je to pro něj nová pracovní zkušenost. Kromě divadla řídí provoz Galerie města Loun, která je v jeho suterénu, a Kulturního domu Zastávka.

„Děláme věci, které mají smysl, vidím výsledky. Jsem nadšený,“ říká Jakub Bielecki, ředitel Vrchlického divadla v Lounech.

Do lounského divadla jste přišel před rokem. Funkce ředitele jste se ujal k 1. lednu 2019. Jak se vám v divadle líbí?
Jsem nadšený. Děláme věci, které mají smysl, vidím výsledky naší práce. To se mi dříve nestávalo tak často. Takže jsem spokojený.

Můžete být konkrétnější? Co se za ten rok podle vás povedlo?
Splnil jsem to, co jsem si při nástupu do funkce slíbil. A to tři věci. Z pohledu veřejnosti došlo především k usnadnění nákupu vstupenek na naše představení. Konkrétně zavedením on line plateb na internetu a možnosti plateb kartou na pokladně. Dnes máme z celkových tržeb za prodané vstupenky padesát až sedmdesát procent bezhotovostních plateb. Pro někoho je obecně jednodušší si koupit vstupenky na nějakou akci přes internet z domova nebo práce. Pokladnu máte otevřenou od pondělí do pátku od 14 do 17 hodin, ale i tak může být pro některé lidi, kteří třeba dojíždějí za prací, těžké se k vám dostat. V divadle, galerii a kulturním domě. Přišlo mi nesmyslné, abychom nutili lidi přizpůsobovat se pracovní době pokladny. Díky tomu, že si dnes zájemce může koupit vstupenku z domova, práce a v jakýkoli čas, máme nové návštěvníky.

Během loňska jste výrazně obměnili také podobu vašich webových stránek.
Dělal nám je vynikající grafik Kamil Holán, a to za přátelskou cenu. Zbytek jsme si připravili sami s pomocí našeho externího IT specialisty. Takže jsme se obešli bez mnohonásobně dražších řešení, které v tomto oboru nabízejí firmy. Nyní máme, myslím, uživatelsky příjemné internetové stránky. Troufám si tvrdit, že jsme je měli lepší než Národní divadlo, než nedávno spustilo svůj nový web.

Zmínil jste změny ve třech oblastech. Jaká je ta třetí?
Podařilo se zkonsolidovat naší zaměstnaneckou strukturu, máme jasného organizačního pavouka. Dříve všechny tři provozy řešil jeden člověk, předchozí ředitel. Přišel jsem s odlišnou manažerskou zkušeností a praxí, myslím, že by lidé měli za dílčí rozhodnutí zodpovídat sami. Mám zástupkyni, spousta věcí je také delegována na vedoucí techniky a správce objektů. O některých věcech, které se týkají například běžného provozu, mají pravomoc rozhodnout sami. Přijde mi přirozené, aby o technických věcech, jako je třeba drobná oprava topení, rozhodoval člověk, který tomu rozumí. A ne ředitel.

Kolik máte nyní zaměstnanců?
Máme jich i se mnou deset, což na tři provozy není mnoho. Když jsem nastoupil, bylo nás devět. Díky vstřícnosti našeho zřizovatele, tedy Města Louny, došlo o navýšení o jednoho zaměstnance. Nově u nás pracuje bývalý zvukový mistr Českého rozhlasu, který je v divadle vedoucí techniky. Je mu 40 let. Je tedy ještě relativně mladý, což je pro nás důležité.

Jak to?
Věkový průměr našich techniků je přibližně šedesát let, což do budoucna vidím jako jeden z největších problémů divadla. Nového specialistu typu osvětlovače nebo zvukaře nemůžete vzít jen tak z ulice.

Setkal jste se za ten rok s nějakým problémem, něco co se nepovedlo?
Řekl bych, že ani ne. Zásadní problém nevidím. Myslím, že divadlo běží, jak má. Samozřejmě je stále co zlepšovat. Počítáme s dalším vylepšením zmíněných webových stránek, chystáme výměnu označení názvu divadla na jeho fasádě. Hlavní je, že lidé odcházejí spokojeni z představení.

V plánu oprav města na letošní rok jsou v případě Vrchlického divadla dvě poměrně vysoké položky. Dohromady za více něž dva miliony korun. Výměna výtahu v divadle a oprava vzduchotechniky na Zastávce.
Obojí se chystá. Výtah v divadle je starý 15 let, jeho údržba je čím dál náročnější. Kulturní dům Zastávka byl sice před pár lety rekonstruován, vzduchotechnika tam ale zůstala původní.

Loni byla před divadlem dokončena piazzetta. V prostoru před hlavním vchodem je černobílá kompozice podle Zdeňka Sýkory, která byla dříve na protipožární kovové oponě v divadle. Ovlivnilo vás to?
Ano, zvýšil se mediální zájem o divadlo, dílo přitahuje nové návštěvníky. Je to dobrá propagace pro divadlo i město.

Když jsme u zájmu o lounské divadlo, řadu představení máte vyprodaných.
Divadlo má velice dobře postavenou skladbu programu. Většina vyprodaných jsou abonentní představení. Díky velkému zájmu o kulturu v Lounech máme prodaných hodně předplatných. Díky tomu nemusíme pořád takzvaně sázet na jistotu a můžeme si dovolit občas uvádět i taková představení, u kterých se nedá čekat zase tak velký počet návštěvníků. Jsou to kvalitní představení, ale třeba nejdou vstříc obecnému vkusu a nejsou tak mediálně známá. Zmíním například představení Činoherního studia Ústí nad Labem s názvem Lidojedi, které uvedeme v závěru února.

Zmínili jsme, že řadu představení máte vyprodaných. Naopak. Byla v poslední době nějaká, u kterých jste čekali vyšší návštěvnost?
Když přijela Vladivojna La Chia s recitálem Osm hlav šílenství, ačkoliv se jedná o kvalitní projekt, nepřišlo tolik lidí, kolik bych čekal. Co mě mrzelo víc, bylo představení Vánoce s Choreou Bohemicou. které u nás bylo v polovině prosince. Je to skvělá věc, Chorea Bohemica je špičkový český umělecký soubor v oblasti jevištního ztvárnění tradičních projevů lidového umění. Diváci, kteří přišli, byli dojati až k slzám. Ale moc jich nebylo, chceme představení letos zopakovat.

Proč si myslíte, že přijde víc lidí?
Chorea Bohemica je soubor z Prahy, tam jsou jejich představení diváky zaplněná, proto vím, jaký má potenciál. V Lounech je moc lidí neznalo. Vylepšíme marketing, jedná se o rodinné představení, takže připravíme slevy pro děti a vyladíme termín, abychom nebyli v konkurenci jiných adventních akcí ve městě.

Když jsme u těch představení, co zajímavého chystáte?
Zmíním třeba společný koncert kapely Dunaj a zpěvačky Ivy Bittové. Po republice se chystají jen čtyři koncerty a jeden z nich v Lounech. A to 23. dubna, vstupenky už jsou v předprodeji. Doufám, že lidi přijdou. Je to prestižní věc. Stejně jako loňský koncert Rytmuse na Zastávce. Takovéto akce zvedají Louny z představy o nějakém regionálním průměru a ukazují, že umíme připravit podle mě zajímavé věci.

Dobře. To je koncert. A jaká divadelní představení byste zmínil?
Třeba v květnu Scény z manželského života od Ingmara Bergmana v podání herců Švandova divadla Michaely Badinkové, Michala Dlouhého a Kamila Halbicha. Z nejbližší doby bych zmínil zábavný pořad Na stojáka, představení pro děti s Michalem Nesvadbou nebo zmíněné Lidojedy. A pomalu už připravujeme březnové Divadlení, které bychom chtěli pojmout trochu jinak.

Jak?
Podstata zůstane stejná, opět půjde o čtyřdenní divadelní přehlídku amatérských souborů. Vystoupí jich osm. Ale nechceme, aby se nám po odehrání představení herci rozprchli. Chceme, a to je hlavní změna, připravit prostor pro setkání v divadle. Aby akce byla sevřenější, aby byli lidé více spolu.

Když jsme u amatérského divadla, před pár dny mělo v Lounech premiéru nové hry Rádobydivadlo Klapý. Jaký byl o představení zájem?
Bylo téměř vyprodáno. V Lounech o amatérské divadlo zájem je. Někteří návštěvníci dokonce říkají, že představení jsou lepší než od profesionálů.

V samotných Lounech je několik ochotnických souborů. V jednom z nich, v MHD Louny, hrajete i vy. Na repertoáru máte Saturnina.
I o naše představení bývá zájem, máme vyprodáno. Letos ale chystáme derniéru, chceme připravit něco nového. Co to bude, ale nemůžu říct, jsem řadovým členem souboru.

Jak často jste na představení v lounském divadle?
Jsou dny, kdy nemůžu, ale snažím se být na každém. Považuji to za profesionální čest a domnívám se, že je to i má povinnost. Chci od diváků slyšet chválu i kritiku. Zatím odcházejí většinou spokojeni.

Součástí divadla je Galerie města Loun. Kdo připravuje výstavy?
Kurátorskou prací je pověřen bývalý ředitel divadla Vladimír Drápal, který pro nás pracuje externě. Dělá to dobře, má nápady a výbornou síť kontaktů.

Galerie dává hodně prostor lounským umělcům. Loni v ní proběhly například výstavy Zdeňka Sýkory, Jaroslava a Otakara Maříkových, teď lounského výtvarníka Václava Jíry.
Galerie města Loun má především vystavovat umělce, kteří jsou s Louny spjatí, ať svým životem nebo prací. To nechci v blízké budoucnosti měnit. Připravujeme výstavu Kamila Linharta, který měl v lednu sté výročí narození. Po Lounech je velké množství jeho děl, věřím, že nám je Louňané pro tuto výstavu zapůjčí. Bude to ukázka toho, co městu zanechal. Tento koncept výstavy se mi líbí, bude zajímavá v tom, že ukáže místní věci. Moc se na ni těším.

Letos uplyne 70 let od otevření lounského divadla. Tehdy Fučíkovo divadlo se slavnostně otevřelo v sobotu 29. října 1950, Připravujete k tomuto výročí nějaké akce?
Ano. Chceme tomu věnovat celý jeden víkend. Navíc jednáme s jedním z nejpopulárnějších divadelních souborů v České republice. Věřím, že se nám jejich představení povede k nám do divadla dostat.

Jakub Bielecki
Bydlí v Lounech, je ženatý, má dvě děti. Je mu 44 let, pochází z Havířova, kde žil do svých 18 let. 
Studoval na vysokých školách v Opavě a Brně, je vystudovaný literární vědec.
Pracoval na různých pozicích v několika médiích, od roku 2012 řídil marketing deníků Blesk a Aha.
Jeho koníčkem je ochotnické divadlo. Byl členem několika souborů, nyní hraje v lounském MHD. Relaxuje hrou na baskytaru, rád čte.