„Pracoval jsem jako obchodní zástupce pro jednu firmu z potravinářského oboru, otevření obchodu s hudebninami v Cítolibech byla před dvaceti lety spontánní věc. Jsem muzikant, hraji na bicí, říkal jsem si, že bych chtěl dělat něco, co mě baví. Tak jsem dostal nápad, že si otevřu hudebniny,“ popisuje 50letý Pavel Plecháč. Bydlí v Cítolibech, že by si obchod otevřel někde jinde, třeba ve větším městě, prý nepřemýšlel. Věřil, že prodejna hudebnin může fungovat i na vesnici. Uplynulých dvacet let mu dalo za pravdu. „Koupil jsem rodinný dům přes silnici, líbila se mi myšlenka, že budu chodit do práce v bačkorách. Věřil jsem, že když mě práce baví a budu ji dělat pořádně, tak to půjde,“ říká.

close Deník na návštěvě info Zdroj: Deník zoom_in Deník na návštěvě

Obchod s hudebninami postupně upravoval, rozšiřoval a zaplnil hudebními nástroji. Dnes má bicí, kytary, klávesy a další věci ve dvou patrech, nabízí kompletní sortiment pro kapely. Kromě nástrojů to jsou ozvučovací a osvětlovací systémy. „Díky hudbě jsem se začal pohybovat ve světě showbyznysu, hudebníci mě znají, řada z nich se na mě obrací jako na kamaráda,“ vysvětluje. Jeho fotografie s hudebními celebritami zdobí stěny obchodu. Známé tváře, které k němu zavítají, požádá o autogram na dveře. Má na nich třeba podpis herečky Sabiny Laurinové. „Její dcera hraje na kytaru. Byly si ji u mě koupit,“ vysvětluje. Má i podpis Phillipa Rudda, někdejšího bubeníka kapely AC/DC.

Pavel Plecháč hraje na bicí, na které se učil jako žák v lounské umělecké škole. S koncertováním začínal v lounské kapele Modré nebe. S Daliborem Jandou hrál na koncertech v O2 aréně a Lucerně, v poslední době vystupuje hlavně s Martinem Maxou. Kvůli covidu je ale koncertů málo. „Hraní na bicí byl pro mě vždy jen koníček. Zvlášť v dnešní době se tím uživit nedá,“ vysvětluje.

Pandemie covidu dopadla i na jeho obchod. „Když se zavřely umělecké školy a nemohly se konat koncerty, zájem o nové hudební nástroje poklesl. Teď se to opět začíná trochu rozjíždět, není to ale jako dřív,“ říká. Jeho klienti jsou muzikanti a žáci uměleckých škol tak půl na půl. „Za těch dvacet let mohu říct, že dlouhodobě stabilní zájem je o kytary a klávesy, teď je hodně módní ukulele. Byly doby, kdy jsem prodal nespočet bubnů. Dnes prodat bicí je ale hodně těžké. Nevím, čím to je, asi je trh nasycený. Trochu mě to jako bubeníka mrzí, bicí jsou moje srdcová záležitost,“ svěřuje se. Zájem o žesťové nástroje je podle jeho slov minimální, na prodejně je nemá. Pokud by ale zákazník chtěl, objedná je.

Kromě covidu i na jeho obchod dolehla všeobecná vlna zdražování. „Horší je, že některé věci nejsou. Tak jak chybí třeba čipy do aut, chybí čipy do kláves a dalších elektronických nástrojů. Třeba na objednanou digitální harmoniku čekám už několik měsíců. Dostupnost hlavně speciálních nástrojů je dlouhá, nejsou ve skladech, čeká se, až se vyrobí,“ popisuje.

Nejdražší nástroj, který kdy poptával, byla harmonika za osm set tisíc korun. K objednávce ze strany klienta zatím nedošlo. Prodal bicí a kytary za ceny kolem 150 tisíc korun, klávesy za téměř 200 tisíc.