Při příležitosti 700. výročí se dali dohromady sběratelé starých pohlednic a povedlo se vydat zajímavou publikaci. Knihu tvoří více než tři sta historických pohlednic a dobových fotografií ze vzácných sbírek, podbarvených současnými fotografiemi Jaroslava Jasana. „Snažím se ukázat jak jsou Podbořany a okolí krásné,“ říká.

Co vás k vydání knihy přivedlo?
O vydání knihy z historických pohlednic jsem snil několik let. Původně jsme měli v úmyslu, ještě společně s panem Jiřím Bejčkem, vydat knihu o Podbořanech. Nečekaný a náhlý odchod tohoto velkého sběratele bohužel zhatil naše plány. Mě však tato myšlenka neopustila a stále na ní usilovně pracuji. Když se nepovedla kniha jedna, napadlo mě zatím udělat knihu jinou. O Kryrech.

Jak dlouho sbíráte historické pohlednice?
Pohlednice Podbořan shromažďuji už skoro čtvrt století. Coby rodáka z Podbořan mě lákalo se o svém městě něco zajímavého dovědět, o jeho historii, památkách a životě celkem. Staré pohlednice se staly významným zdrojem tohoto bádání. Touha o poznání tak začala nabývat a úplně mě pohltila. Začal jsem objíždět burzy po celé republice, trávit spoustu hodin na internetu a utrácet své veškeré úspory.

Co na to vaše žena Dana?
Zpočátku mě doprovázela po celé republice, ale pak jí to nadšení nějak opouštělo. Tak jsem dostal geniální nápad a začala také ona sbírat staré pohlednice. Jen s tím rozdílem, že jí jako rodačku zajímaly především pohlednice Kryr. A tak místo šperků, drahých parfémů a hadříků dostávala i ona dárky v této papírové podobě. Aby nezáviděla a neremcala.

Jaroslav Jasan 

Rodák z Podbořan, nyní bydlí v Kryrech. Pracoval v JZD Blšany, pak v Kryrech v továrně na výrobu rukavic. Po listopadu 1989 začal podnikat. V Podbořanech do loňska provozoval trafiku.

Kolik vlastní pohlednic?
Dopracovala se tak i díky mě k pěkné sbírce pohlednic, čítající více než sto kusů. Mezi ně patří i nejstarší pohlednice Kryr z roku 1898, nebo pohlednice odeslaná roku 1900 do Vídně, a třeba i vzácná pohlednice z otevření Schillerovy rozhledny v roce 1906 i s vyobrazením vyzdobeného interiéru.

A jak vaše sběratelství podporoval zbytek rodiny?
Z počátku mě v tom podporovala celá rodina. Na mé výslovné přání mi ke všem svátkům i narozeninám všichni sháněli na místo likérů a kořalky historické pohlednice. Dalo by se tak říci, že díky tomuto koníčku se ze mě nestal notorický alkoholik, ale vášnivý sběratel.

Co vás k vydání knihy opravdu přimělo?
Za prvé jsem se chtěl podělit s ostatními občany Kryr o tyto historické zajímavosti a poznatky. Za druhé jsem chtěl své ženě vytvořit k šedesátým narozeninám nevšední dárek a za třetí oslavit touto knihou sedmisté výročí první zmínky o Kryrech. Bohužel dárek k narozeninám jsem nestihl, ale oslavu 700. výročí ano. Podle odezvy a zájmu jsme udělali touto knihou radost jak starostovi Brdovi, tak i řadě kryrských občanů.

Kdo všechno se podílel na knize?
Ke spolupráci jsme přizvali další významné sběratele pohledů. Alexandra Gižynského ze Žatce s jeho překrásnými exponáty a majitele asi největší sbírky kryrských pohledů, kterým je Václav Finfrle z Běsna. Díky nim tak můžeme obdivovat překrásné staré litografie nebo třeba pohlednici Kryr, která doputovala až do USA. Poděkování patří i Martinu Dresslerovi a Richardu Vyhnálkovi, kteří sbírky doplnili o zajímavé údaje a fotografie, díky kterým kniha představuje ucelený a pozoruhodný obraz doby počátku a první poloviny dvacátého století v Kryrech. Společně s mojí ženou jsme pak podrobně nastudovali historii Kryr té doby a pohlednice doplnili o stručný komentář a letopočty. Na mě pak bylo vše shromáždit, seřadit, naskenovat, upravit a uspořádat do knižní podoby. Bylo mi pak velkou ctí podmalovat v knize tyto staré skvosty vlastními současnými fotografiemi.

Jak dlouho fotografujete?
K fotografování mě přivedl otec v mládí, ale nebyl jsem příliš velký kamarád s vývojkou a ustalovačem. Obrázky jsem raději vytvářel štětcem a barvami. Zlom nastal až s příchodem digitální fotografie. Od té doby je focení mým druhým velkým koníčkem.

Co nejčastěji fotíte?
Jednou jsem vyslechl rozhovor dvou osob, že v Podbořanech nic pěkného není a že se jim tu ani trochu nelíbí. Jako podbořanského patriota, který se zde narodil ještě v době, kdy byly Podbořany okresem, se mě to velice dotklo. Zasvětil jsem proto své fotografické úsilí tomu, abych toto nehorázné nařčení vyvrátil. Zachycuji tak krásy tohoto starého a zapomenutého okresu. Proměny města Podbořan, které je mým rodným a kde jsem dlouhá léta žil, za kopcem ležících Blšan, kde jsem u babičky a dědy prožil celé dětství a kouzlo Kryr, kde už druhou polovinu života spokojeně žiji.

Na jakou fotku jste pyšný?
Těžko vybrat jednu fotku. Jako absolutní amatér jsem rád za každý povedený záběr. A těch záběrů mám ve svém archívu desetitisíce. Když pominu ty rodinné, pak nejvíce si jako krajinář cením fotek okolní přírody. Nejoblíbenějšími lokalitami pak jsou Podbořany a jejich okolní lesy i s památným Rubínem, Kryry s nejkrásnější rozhlednou, údolí Blšanky poseté chmelnicemi, petrohradské skály, krásnodvorský park, Tiské mokřady, Jesenicko, Žihelsko a kouzelný Rabštejn s říčkou Střelou. Pár povedenějších snímků jsem přenesl i na fotoplátno, abych se podělil se svými zážitky i s ostatními.

Fotíte i na cestách?
Fotky z cest jsou samostatnou kapitolou. Co by příznivec a provozovatel nového oboru “fototuristiky“ mám prochozenou celou republiku křížem krážem. Nejvíce mě okouzlily skály Českého ráje, vrcholky Krkonoš a nezaměnitelné kouzlo šumavské přírody. Z ciziny jsou to pak Alpy a nezapomenutelná plavba po Nilu. Z této výpravy mi časopis Fotografie otiskli pár povedených záběrů.

O vás je známo, že jste podnikal. Jak dlouho?
S podnikáním jsem sekl v loni, zhruba po třiceti letech. Nikdy jsem si ani nepomyslel, že budu podnikatelem. Lákala mě umělecká dráha a malování. Vybrané studium malování na porcelán mi však rodiče záhy vyhnali z hlavy a tak jsem sekal čtyři roky latinu na SZTŠ v Žatci. Cesty osudu mě po vojně zavedly do JZD Blšany. Zde jsem sekal obilí, coby agronom bezmála deset let, ale pak jsem jim jednou sekl dveřmi. Stal se tak ze mě profesionální „sekáč“. V rukavičkářských závodech Kryry jsem z kůží vysekával pracovní a vycházkové rukavice. Revoluce bohužel zarazila výrobu i sekání a ocitl jsem se poprvé na ulici. A tak jsem začal podnikat v umění. Maloval jsem obrázky a ty pak společně s losy sekal po stovce na náměstí. Později jsem si k tomu pořídil budku a stal se ze mě trafikant. Společně se svou ženou jsme tak podnikali, skoro půlku našeho života. I nás to celkem bavilo.

Co se zvrtlo?
Zasekla nás až celosvětová krize, internetové noviny a nekalá východní konkurence s Camelkami za padesát. Poslední zásek pak zaťala přebujelá státní byrokracie, její nesmyslná nařízení, pravidelná hlášení a zoufalá EET. Zkrátka nás to přestalo živit a bavit.

A co bude dál?
Těším se na pomalu blížící se důchod. Mám velké plány urovnat své fotografické úlovky a hlavně sbírky. Není toho málo. Za svůj život jsem nashromáždil vedle známek, krabiček od zápalek, modelů autíček veteránů i rozsáhlou sbírku losů a loterií čítající tisíce kusů a to bude fuška. No a hlavně nesmím zapomenout na Podbořany a jejich knihu. Myslím, že má sbírka pohlednic by už na takové dílko bohatě stačila. A kdybych se snad přece jen nudil, mám v šuplíku těsně před doděláním, jestli to tak mohu nazvat, rozepsaný román. Ten je také celý zasazen právě do bývalého okresu Podbořany, jak jinak a čeká jen na sponzora a vydavatele.