Kapitán Zdeněk Sluka ze žateckého 41. mechanizovaného praporu má za sebou tři zahraniční mise. Po Kosovu a Afghánistánu se před pár týdny vrátil z Mali. Velel tam jednotce 130 vojáků z 12. úkolového uskupení české armády. „Do Mali bych rodinu na dovolenou nevzal. Bezpečnostní situace se tam zhoršuje, vrátit bych se nechtěl,“ říká 38letý velitel.

Mali. O této zemi na středozápadě Afriky se toho u nás moc neví. Vy jste tam byl na misi téměř sedm měsíců. Jak byste zemi popsal?
Vůbec se nedá srovnat s Evropou. Tamní klima je úplně jiné, podmínky pro nás nebyly jednoduché. Když jsme tam loni v září přiletěli, končilo období dešťů. Připadali jsme si jako v prádelně, vysoké teploty, vysoká vlhkost vzduchu. Během zimy pak neklesaly teploty pod třicet stupňů. Když jsme v březnu odlétali, bylo tam 45 stupňů. U nás nula.

Působil jste převážně v hlavním městě Bamaku. Jaké to je město?
Velké, počtem obyvatel větší než Praha. Je ale hodně špinavé, mají tam velké problémy s odpady. Jediné, co se ve městě všude neválí, jsou pet lahve. Ty jsou vratné. Jinak je tam velký nepořádek. Zbavují se ho tak, že vše jednou za čas zapálí. Pak je několik dní nad Bamakem, které leží v kotlině, smog. K tomu velmi hustá doprava, s nějakými emisemi u aut si nikdo hlavu neláme. Takže špína, špatný vzduch a vysoké teploty. Nic příjemného pro Evropana.

V Mali od roku 2013 působila v pravidelných rotacích padesátka českých vojáků, vaše úkolové uskupení bylo první, které se navýšilo na 130 vojáků. Jakou činnost jste v Mali vykonávali?
Jedna část působila přímo v Bamaku. Ta měla za úkol ochranu a obranu velitelství mise Evropské unie, doprovody konvojů a eskortování VIP osob. Část vojáků sloužila v silách rychlé reakce pro případ nenadálých událostí. A dva naši vojáci se podíleli na zajištění bezpečnosti letecké společnosti Starlite, zabezpečující leteckou podporu jednotek v Mali. Druhá část našich vojáků sloužila na základně Koulikoro, která se nachází asi sedmdesát kilometrů od Bamaka. Uskupení v Bamaku bylo složené hlavně z vojáků z praporu ze Žatce, v Koulikoru sloužili převážně vojáci ze 43. výsadkového praporu z Chrudimi.

A jaké byly úkoly vojáků v Koulikoru?
Podobné jako v Bamaku. Chránili základnu, doprovázeli konvoje a VIP osoby, část byla vyčleněná pro síly rychlé reakce, prováděli ochranu mentorovacích týmů a naši dva mentoři se podíleli na výcviku malijských vojáků. Na výcviku se podílí řada států, je to rozdělené. Naši mentoři měli nyní na starost výcvik v topografické přípravě. Naše jednotka z Koulikoro prováděla také takzvané sociální patroly, při kterých vojáci jezdili po okolních vesnicích a městečkách, rozdávali jídlo, hračky nebo třeba kancelářské potřeby.

Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Lučan, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase v úterý.