Rozšiřte své znalosti o osobnostech, spjatých s naším regionem. Tipujte, kdo se skrývá za nápovědami.

Každý týden můžete poznávat jednu významnou postavu, která je nějak spojená s okresem Louny. Ať už tu žila, tvořila, nebo zkrátka nějak zanechala svou historickou stopu.

Miniseriál pokračuje další osobností. Kdo byl minulým hledaným se dočtete níže. Všechny předchozí díly najdete v souvisejících článcích vpravo!

Poznejte skvělého hudebního skladatele


Nápověda č. 1

Hledáme muže, dalšího ze slavných rodáků z obce Cítoliby na Lounsku.

Nápověda č. 2
Známým se stal coby uznávaný hudební skladatel a také propagátor takzvané Cítolibské skladatelské školy. To je významný fenomén českého hudebního klasicismu

Nápověda č. 3
Je držitelem Uznání za přínos filozofii vzdělání Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 za rok 2006 a také Ceny Ministerstva kultury ČR za celoživotní přínos české kultuře v oblasti hudby z roku 2008.

Odhalení se uskuteční na stránkách Žateckého a lounského deníku každé pondělí, spolu s dalšími informacemi o osobnosti a s počty správných a špatných odpovědí.

Tipovat můžete prostřednictvím e-mailu na zdenek.plachy@denik.cz. Do předmětu zprávy napište slovo OSOBNOST.


Minulou hledanou osobností byl Emil Juliš


V uplynulém týdnu jste měli možnost znovu tipovat jednu z osobností, která zanechala svou historickou stopu v okrese Louny. Tři nápovědy tentokrát ukazovaly na českého básníka a výtvarníka, Emila Juliše.

Do redakce přišlo třiadvacet odpovědí a kromě dvou byly všechny správné.

Emil Juliš (vlevo) s peruckým fotografem Mirkem BlažkemEmil Juliš (21. 10. 1920 – 25. 12. 2006)

Emil Juliš se narodil v roce 1920 v Praze, byl významný český básník a výtvarník. Autor pracoval v několika povoláních nesouvisejících s literaturou, roku 1966 se stal redaktorem ústeckého časopisu Dialog. Roku 1968 se stal jeho šéfredaktorem a v roce 1970 působil jako redaktor přidruženého nakladatelství. V tomtéž roce bylo toto nakladatelství i časopis zrušeno a Emil Juliš se stal ineditním spisovatelem. Až do roku 1980, kdy odešel do důchodu, pracoval nejprve v Povodí Ohře a poté v podniku služeb. Roku 1990 obdržel Emil Juliš Cenu Jaroslava Seiferta.

Umělec se v druhé polovině 60. let věnoval malbě a kolážím, které tvořil ještě v 80. letech. S dalším známým lounským výtvarníkem Vladislavem Mirvaldem se věnoval takzvaným fototextům; maloval rovněž na kameny. Vystavoval jak samostatně, tak na společných výstavách.

V letech 2003–2006 vznikla řada výtvarných děl ve spolupráci s P. R. Vejrážkou, jemuž Juliš poskytl k „pře(do)lepení“ téměř dvacet svých kreseb, které považoval za „nehotové“ či „nedodělané“. Význam E. Juliše připomíná malá soukromá galerie, kterou najdete v Černčicích u Loun. Provozuje ji právě P. Vejrážka.

Poezie

Julišova tvorba má velmi blízko k experimentální poezii. Jeho témata jsou často civilní a čerpaná z průmyslového Mostecka.

– Progresivní nepohoda (1965)
– Pohledná poezie (1966)
– Krajina her (1967)
– Vědomí možnosti (1969)
– Pod kroky dýmů (1969)
– Nová země (1970 – náklad byl skartován, 1992)
– Nelehké spočinutí, samizdat
– Mramor na pálení vápna, samizdat
– Blížíme se ohni (v zahraničí 1987, v ČR 1988)
– Gordická hlava (1989)
– Hra o smysl (1990)
– Multitext A (1993), sbírka zcela ve stylu experimentální poezie
– Svět proměn (1994), autorský výbor básní
– Afrikáááá (1995)
– Nelehké spočinutí (2000)
– Pod kůží (Výbor z poezie 1965 - 2005), 2007 - výbor připravený autorem, vydaný posmrtně

Zdroj: Wikipedia.cz