Rozšiřte své znalosti o osobnostech, spjatých s naším regionem. Tipujte, kdo se skrývá za nápovědami.

Každý týden můžete poznávat jednu významnou postavu, která je nějak spojená s okresem Louny. Ať už tu žila, tvořila, nebo zkrátka nějak zanechala svou historickou stopu.

Miniseriál pokračuje další osobností. Kdo byl minulým hledaným se dočtete níže. Všechny předchozí díly najdete v souvisejících článcích vpravo!

Poznejte herce, dramatika a scénáristu


Nápověda č. 1

Hledáme dosud žijícího muže, který část života strávil na Žatecku.

Nápověda č. 2
Před odchodem do Českého rozhlasu učil v letech 1960 – 1962 na žateckém gymnáziu, předtím také na základní škole v Měcholupech.

Nápověda č. 3
Proslavil se především jako herec, dramatik a scénárista. V Žatci se mu narodil syn Jan, dnes známý oscarový režisér.

Odhalení se uskuteční na stránkách Žateckého a lounského deníku každé pondělí, spolu s dalšími informacemi o osobnosti a s počty správných a špatných odpovědí.

Tipovat můžete prostřednictvím e-mailu na zdenek.plachy@denik.cz. Do předmětu zprávy napište slovo OSOBNOST.


Minulou hledanou osobností byl Jan ze Žatce


V uplynulém týdnu jste měli možnost znovu tipovat jednu z osobností, která zanechala svou historickou stopu v okrese Louny. Tři nápovědy tentokrát ukazovaly zajímavou historickou osobnost, spisovatele Jana ze Žatce.

Do redakce přišlo 18 odpovědí a kromě jedné byly všechny správné.

Jan ze Žatce (asi 1350 – asi 1414)

Jan ze Žatce, známý též jako Johannes von Saaz nebo Johannes von Tepl, byl spisovatel a městský notář v Žatci. Svá díla psal německy a latinsky, ale ovládal i český jazyk. Odešel ze Žatce roku 1411, kdy byl povolán na místo notáře Nového Města pražského. Složil z různých citátů latinské čtení o sv. Jeronýmovi a také formuláře (sbírky písemností pro úřední potřebu).

Jeho nejvýznamnějším dílem je bezesporu Oráč z Čech (německy Der Ackermann aus Böhmen). Dílo vzniklo okolo roku 1400 a kolem roku 1460 se objevilo v tištěné podobě. Představuje rozmluvu intelektuála se smrtí o smyslu lidského života. Toto dílo je zajímavé tím, že, ač psáno v době husitství, mohlo by se řadit spíše k dílům humanistickým. V literatuře jazykově české má obdobu ve skladbě Tkadleček.

Jedná se o středověký spor o filosofických tématech, zejména o smrti, ale i o smyslu bytí a zákonitostech života. Autor používá formu dialogu personifikované smrti a alegoricky vykresleného typizovaného charakteru člověka, Oráče. Hlavní hrdina ve skutečnosti vůbec oráč není. Je písařem, ale autor si s jeho povoláním hraje, ukrývá jej do hádanky. Oráč sám říká: „Z ptačích křídel je můj pluh.“ Je však patrné, že se autor do Oráče projektuje, že jde spíše o jeho autobiografii, kterou se pokouší vyrovnat se smrtí milované ženy Markéty.

Forma této disputace je ucelená. Oráč, Smrt a jejich argumenty se pravidelně střídají ve 32 kapitolách, které jsou zasazené do jakéhosi rámce „božího soudu“. Bůh také nakonec spor na Oráčovo přání rozsoudí. Uzná, že role Smrti je v tomto světě víc než podstatná a bez ní by to nešlo. Zároveň se ale nestane, že by tím srovnal Oráče se zemí jakožto nepodstatného červa. Naopak ho pochválí za to, jak dobře si ve sporu vedl, jaké měl argumenty a že si na této složité pozici člověka proti neochvějnému principu dovedl zachovat poměrně chladnou hlavu a důstojnost.

Na díle vidíme tendence nastupujícího humanismu. Jan ze Žatce si hledá vlastní přístup k Bohu a jeho zákonům. Na rozdíl od typického autora vrcholného středověku ženu oplakává, místo aby se těšil z toho, že se konečně setkala s Bohem a že všechno její pozemské trápení bylo ukončeno.

Kniha by se dala krátce popsat jako disputace na pokraji humanismu. Přemýšlení nad nějakým neotřesitelným majestátem je pro období Jana ze Žatce celkem typické. Podobným dílem je i již zmíněný Tkadleček s personifikovaným Neštěstím.

Personifikované Neštěstí a jeho chápání ve středověku má k paní Smrti velmi blízko. Z toho lze odvodit, že to bylo téma velmi aktuální i v období středověku.

Zdroj: Wikipedia.cz