Starosta Loun Jan Kerner, lídr kandidátky ODS, bude bojovat v podzimních komunálních volbách o přízeň voličů.

Bude to mít ale hodně těžké. Lidé jsou stále naštvaní kvůli zhoršení zdravotní péči v důsledku uzavření akutních lůžek v soukromé nemocnici, někteří stále nepřekousli jednosměrky.

Budete obhajovat křeslo starosty, jak vidíte svoje šance?
Bude to těžší než kdykoli předtím. Přesto věřím, že ODS je v Lounech stále dobrá značka, která se může prokázat poctivostí, pracovitostí i odborností.

Když se podíváte do minulosti, vzal byste některé rozhodnutí zpět? Nebo byste něco udělal jinak?
Je řada věcí, které nevyšly podle mých představ. Od začátku historie Zahradního města jsem věřil na možnost rekonstrukce tří hlavních budov na Zeleném náměstí. Dnes se ale ukazuje, že to byla představa naivní a domy bude nutné zdemolovat.

Další je zjednosměrňování ulic, které bylo provázeno tolika chybami úředníků, projektantů a dodavatelů, že to skoro zdiskreditovalo samotnou myšlenku laciného získání nových parkovacích míst.

Také se nám někdy nedaří držet při zemi projektanty s jejich velkorysými nápady, zpackaná autobusová zastávka v ulici 5. května je toho posledním příkladem.

Úplně nejvíc mě ale mrzí naše odmítnutí žádosti městečka Trosťjanec z východní Ukrajiny, které přišlo s návrhem na navázání partnerství. Mohli jsme pomoci snaze místních komunálních politiků o prosazování prozápadní orientace Ukrajiny, ale neudělali jsme to. Dnes Ukrajinu nadlouho ovládly proruské síly a já si hrozně moc vyčítám, že jsme k tomu také trošku přispěli.

Mnoho občanů vám dává za vinu uzavření akutních lůžek v nemocnici. Jak to vidíte nyní s odstupem několika měsíců?
Nejprve k několika mýtům, které se k nemocnici váží: není pravda, že město nemocnici prodalo, to učinil kraj. Není pravda, že město mělo před 7 roky šanci získat do majetku oddluženou nemocnici. Ta tenkrát stála před krachem a dlouhodobě prodělávala. Zdravotnictví je odpovědností zdravotních pojišťoven a částečně krajů a vliv samospráv měst na fungování zdravotnických zařízení je minimální. Má vina spočívá v tom, že jsem věřil, že jako soukromé zařízení může nemocnice přežít. Bohužel ani tak se to nepodařilo, negativních vlivů bylo příliš mnoho, od v minulosti špatně uzavřené smlouvy na dodávku tepla přes nedůvěru řady pacientů až k velké konkurenci větších nemocnic v okolí, které připravovaly naši nemocnici o pacienty i lékaře.

Nechci ale hledat viníka, chci hledat řešení. Prioritou je udržet polikliniku jako místo kvalitní péče ambulantních lékařů se zázemím přístrojového vybavení rentgenem a počítačovým tomografem. A samozřejmě také pohotovost, tak jako slušně funguje dětská, je třeba snažit se prodloužit dobu fungování i pohotovosti pro dospělé. Samotná nemocnice by pak měla sloužit jako příjemné doléčovací zařízení pro pacienty po operaci v nějaké větší specializované nemocnici.

Několikrát jste hovořil o snahách zavedení čtyřiadvacetihodinové chirurgické pohotovosti, v jaké je to fázi? Je to vůbec reálné?
Před týdnem se dvěma chirurgům, MUDr. Zasadilovi a MUDr. Rajzíkovi, podařilo dotáhnout jednání se zdravotní pojišťovnou a získat smlouvy. Na to jsme čekali. Vzápětí jsme s nimi i ostatními chirurgy ve městě zahájili přípravná jednání o možnosti rozšířit nabídku ordinačních hodin. Jestli to někdy bude ta čtyřiadvaceti­hodinovka, to je teď těžké říci, ale současný stav je každopádně nedostatečný a věřím, že se jej podaří zlepšit.