Jsou knihovny, které jen půjčují. Většinou si tam i stěžují, že knihy se moc nečtou. Jsou ale i knihovny, kde život doslova tryská, kde se pořád něco děje a naopak tam uslyšíte, že kniha je pořád živá. Do druhé skupiny patří také lounská knihovna.
Kamarádka knihovna, Knihovna roku. Ocenění mají v Lounech dost, akcí, různých seminářů, čtení nebo koncertů, ještě více. Je toto cesta, jak by měla vypadat moderní knihovna? V rozhovoru pro Deník se nad tím zamýšlí ředitelka lounské knihovny Dagmar Kučerová. Ale nejen nad tím; prozrazuje i to, co ona ráda čte nebo jak vlastně vypadá výběr knih pro čtenáře.
Co právě čtete?
Jsem aktuálně zamilovaná do severského autora Roye Jacobsena. Bohužel do češtiny jsou zatím přeloženy jen tři jeho knihy.
Doporučila byste ho tedy na noční stolky, na dovolenou k vodě, vašim čtenářům?
Ano, jeho knihy teď čtu a jsem úplně nadšená z toho, jakým způsobem píše. Jacobsen u mě nyní vede. Knihy Ostrov, Zázračné dítě a Dřevaři. Doporučuji ho také svým studentům. Ale není to úplně kniha na pláž, na malém prostoru řeší hodně vážná témata.
A co vaši další oblíbení autoři? Co obecně čte ředitelka knihovny?
Zabývám se a čtu nejvíce současnou evropskou literaturu. Pořád jsem také trochu učitelkou literatury, je to profesní zájem. Nejraději mám současné Evropany. To mě hodně baví. Skvělá je současná polská literatura, slovenští autoři jsou na vrcholu evropské tvorby.
Máte krásnou knihovnu.
Ano, máme (usmívá se).
close
zoom_in
Nedávno lounská knihovna získala celorepublikové ocenění Kamarádka knihovna 2015. Pár let předtím, myslím v roce 2011, titul Knihovna roku. Jak se to dělá?
Máte pravdu (směje se). A jsme za ta ocenění moc rádi a moc si jich vážíme, myslím, že je za nimi vidět naše práce. A dělá se to tak, že každý den musí celý náš tým naplno pracovat. Musíme se snažit zjišťovat, co čtenáři chtějí a požadují, co by rádi u nás zažili a podobně. Musíme hledat způsoby, jak přimět lidi, aby do knihovny chodili rádi a knihy si půjčovali. Je to věc každodenní tvrdé práce. A podle mého ji děláme dobře. Jsme mimo jiné také zváni na různé odborné semináře, kde ukazujeme, jak to u nás děláme.
Podle vás v době tabletů, čteček, mobilů a internetu… čtou ještě lidé papírové knihy?
Ano, lidé čtou papírové knihy. A hodně. Jednoznačně. A číst se budou, určitě nezmizí. Dlouho jsem se tomu bránila, ale přiznávám, že někdy i já využiji výhody elektronických knih a čteček. Má to své výhody. Na dovolenou například s sebou nemusíte tahat tak těžká zavazadla, můžete si měnit velikost písma, kniha je rychle a vlastně kdykoli dostupná. Takže v určitých situacích je to výhodné. Ale kniha je kniha. Papírová kniha je pořád nejlepší. Můžete si na ni sáhnout, potěšit se s ní, mít ji doma v knihovně, zalistovat, takže si myslím, že své místo určitě má a mít bude.
Čtení a literaturu podporujete také projektem Města čtou. Viděl jsem ho například na lounském koupališti, kde si lidé mohou půjčit knihy, ale také na festivalu Bez Zámků v Tuchořicích. Jak oblíbený je tento projekt?
Letos máme druhý ročník. S několika knihovnami v okolí jsme projekt rozjeli, loni putoval hlavně po městech, letos se více zaměřujeme i na obce. Krásné to bylo například v Peruci, kde jsme letos začínali, v parčíku nedaleko Fillovy galerie, nyní putuje dál po malých obcích. Někde je méně, někde více navštíven. Funguje hlavně, jak jste říkal, jako propagace čtení, literatury.
Je to podle vás jedna z cest, jak dostat knihy mezi děti?
Projekt vlastně upozorňuje na skutečnost, že je tady knihovna, toto je ochutnávka, která láká lidi k nám, říká lidem, pojďte číst, pojďte s námi něco dělat. Je to reklama knihám a knihovně.
Z vašich slov, ale hlavně z činnosti lounské knihovny, cítím, že souhlasíte s tím, že myšlenka, že knihovna je jen jakousi „půjčovnou" a nemusí dělat žádné doprovodné akce, je dávno přežitá. Mám pravdu? Také si myslíte, že knihovny už nejsou jen „půjčovnami"?
Ano, je to tak, ale… Knihovny sice dnes dělají řadu dalších akcí, ale nesmíme zapomínat, že jsou tady hlavně právě pro práci s knihou, je to jejich priorita a v žádném případě na to nesmíme rezignovat. Hlavním úkolem knihoven je nadále půjčování knih, tedy být jakousi půjčovnou. Knihovny musí stále lidem přibližovat literaturu a umožňovat jim dostat se ke knihám, dokumentům. Zároveň ale moderní knihovny nabízejí řadu dalších doprovodných aktivit. A my také. A je to dobře.
close
zoom_in
Nahlédněme do programu lounské knihovny, podle něj se tam pořád něco děje. Má právě tak podle vás vypadat moderní knihovna?
Ano. V jedenadvacátém století není možné si říci, že budeme jen půjčovat knihy a tím to končí. Knihovny, které to takto udělaly, už mají dávno velké problémy s návštěvností. Moderní knihovny jsou prostě „akční", vymýšlejí, jak udržet čtenáře a získat další.
Za posledních pět let máte ve statistikách přes čtyři tisíce akcí. To je obrovské číslo. Různých autorských čtení, dílen, studium třetího věku, koncertů, festivalů a dalších menších i větších projektů.
Ano, právě abychom dokázali knihu půjčit a udrželi si čtenáře, musíme dělat všemožné kousky. Nalákat do knihovny lidi, aby k nám přišli. Prostřednictvím těch různých akcí, seminářů, čtení a dalších aktivit jim knihy přibližujeme, představujeme literaturu a následně knihy půjčujeme.
Co zajímavého chystáte například přes léto?
Letošní léto je ve znamení regionální literatury. V rámci našeho projektu Města čtou, což je mobilní čítárna, která míří do měst a obcí v našem okolí, představujeme autorky, ženy spisovatelky z okresu. Takže lidé slyší na veřejných čteních například Květu Tošnerovou, Janu Javorskou, Pavlu Čandrlovou nebo Míšu Maxovou a Danu Šianskou. Snažíme se dlouhodobě propagovat regionální literaturu, ale třeba také výtvarné umění. To je podle mého také úkol komunitní knihovny. Ale chystáme i řadu dalších akcí s hosty z celé republiky.
Součástí lounské knihovny je také kavárna. Jak to funguje? Mohu si u vás půjčit knihu, na dvorku ji v klidu v kavárně přečíst, zalistovat, navštívit nějaký kulturní program?
Ano, tak by to mělo být. Naším cílem je, aby u nás návštěvník mohl strávit celý den. S knihou, u kávy nebo čaje, při kultuře. Ideální stav je, když člověk do knihovny přijde, zapomene na čas, starosti, půjčí si tu knihy, možná si je u nás i přečte, posedí. Plynutí času v knihovně by mělo být jiné, než je „venku". To je naše představa, proto i kavárna, která je současně i sociálně terapeutickou dílnou. A myslím si, že se nám to podařilo.
Kolik knih vlastně lounská knihovna nabízí?
Máme sto třicet tisíc knihovních jednotek. Do tohoto počtu patří i CD, různé dokumenty. Ale hlavně jsou to knihy, devadesát pět procent z toho máme ve volném výběru, tedy mohou si to lidé půjčit domů. Snažíme se, aby lidé mohli vše vidět, půjčit si. Protože věci ve skladu nemají podle nás smysl. Každý rok fond obměňujeme.
Kolik nových položek ročně přibude?
Až pět tisíc jednotek. Fond se neustále obměňuje. Měl by se rovnat počet nově koupených a vyřazených jednotek.
Ceny knih jsou vysoké. Přivítala by lounská knihovna více peněz? Například právě na další nové knihy?
Máme osvíceného zřizovatele, město Louny nás financuje dostatečně. Utrácíme za knihovní fond téměř milion korun ročně a domnívám se, že ta částka je dostatečná.
Říkala jste zhruba pět tisíc jednotek ročně. V Čechách ale vychází každý rok daleko více knih. Kdo je ten, kdo říká, co pořídit? Jakým způsobem se vybírají knihy, které budou u čtenářů pravděpodobně žádané?
To je hodně obtížná práce. Nedělá to jeden člověk, ale tým. V tom týmu má každý člen na starosti nějakou oblast. Například já se starám o současnou literaturu českou i evropskou. Sleduji, co vychází, recenze. A podle toho doporučuji své návrhy týmu, který rozhoduje, co se bude kupovat. Přijímáme také od čtenářů náměty, co by chtěli mít v knihovně. Sbíráme tedy informace z různých zdrojů. Jak říkám, je to nejtěžší knihovnická práce, vybrat to, co by čtenáři rádi, jak je uspokojit. Když se rozhodneme špatně a kniha se pak nepůjčuje, je to vlastně prohra.
Pak jsou ale i tituly, které by knihovna měla mít, i když se nepůjčují.
Ano, určitě. Předtím jsme se bavili o beletrii, takovém běžném čtivu. Jsou ale tituly, hlavně odborné, které knihovna má a mít musí, i když se příliš nepůjčují. To je ale hlavně právě u odborných knih nebo u klasických děl. Je fond, který knihovna musí udržovat, i když zrovna nejsou tyto knihy bestsellery.
Mluvili jsme o úspěších. Ale co naopak lounskou knihovnu nejvíce tíží?
Doma není nikdo prorokem. Ale tíží nás třeba to, že musíme čelit různým útokům lidí, jsme v první linii, instituce, na kterou si mnoho lidí dovolí. Každý na nás může. Občas nám někdo nesmyslně nadává, napadá nás a my musíme těm útokům čelit. Máme čtyři a půl tisíce čtenářů, to je velká skupina lidí, vyhovět takhle velké skupině není někdy lehké a stoprocentně to nejde. Někdy jsem smutná z toho, že nás někteří lidé neprávem kritizují. Že je drtivá většina čtenářů spokojená, to ukazují čísla. Stále stoupající počet čtenářů, výpůjček, kterých máme za posledních pět let téměř milion a půl, vysoká návštěvnost akcí. Dobře jsme také hodnoceni v odborných kruzích.
A v knihovnickém směru? Co byste ještě ráda v knihovně zlepšila?
Pořád je co zlepšovat, i když podle mého jsme nyní na vrcholu. Zvýšili jsme počty čtenářů a návštěvníků, to ale donekonečna nejde. Naším cílem nyní je si čtenáře udržet a udržet a malinko zlepšovat nadstandardní služby, které aktuálně nabízíme. Pořád na sobě pracujeme.
A otázka na závěr a knihovníkům určitě nejvíce pokládaná. Co nejvíce lidé aktuálně čtou?
Severské detektivky a historické romány.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně dalších úspěchů a spokojených čtenářů.
