Kominíků v regionu ubývá. „Je nás opravdu málo. Vím o pár dalších, ale určitě je nás méně než deset, spíše bych řekl tak pět až šest,“ říká Ladislav Zahrádka, kominík z Očihovce, který udržuje komíny nejen na Podbořansku, ale také na Žatecku. Mladé lidi se k tradičnímu řemeslu nedaří přitáhnout, nepomáhají ani nábory na školách.

Mladým se asi nechce lézt po střechách, říká mistr

„Chtěl bych si vychovat svého nástupce, ale nikoho nemohu sehnat. Už jsem byl i na školách, ale nikomu se myšlenka být kominíkem nelíbila. Nevím proč, asi se mladým nechce lézt po střechách. Navíc by byli pořád od sazí,“ směje se kominík. Podle něj není kominictví jen tak ledajaké řemeslo. „K tomu musíte mít vztah. To není práce, to je poslání,“ tvrdí Ladislav Zahrádka.

Potkat kominíka na ulici je díky jejich stále menšímu počtu vzácností, proto si téměř nikdo nenechá ujít možnost si na něj sáhnout. Podle pověr to totiž přináší štěstí.

Trochu jako exoti

„Jsme trochu za exoty. Kam přijdu, tam na mě sahají, denně mě zastavují i úplně neznámí lidé na ulici a ptají se, jestli si mohou sáhnout,“ vypráví L. Zahrádka s tím, že ho to ale těší, má společnost rád. Naopak hodně ho trápí, jak lidé zanedbávají své komíny. „Někdy se mi stává, že lidé si mě pozvou třeba až po deseti letech, jiní komín postaví a už na něj nemyslí vůbec,“ řekl.

Podle norem by se komín měl kontrolovat a čistit šestkrát ročně. „Jsou lidé, kteří to dodržují, jiní se snaží alespoň jednou ročně mě pozvat. To jsou ale výjimky, hodně lidí na to ,kašle´. Přitom je to hodně nebezpečné, saze mohou chytnout rychle,“ nabádá k častějšímu zamyšlení nad stavem komínů Ladislav Zahrádka.