Zdroj: DeníkOsudy Zdeňka Karla, svobodného pána ze Schönfeldu, a jeho rodu přímo v Lenešicích nedávno dokumentovala Česká televize v rámci svého seriálu Modrá krev o české šlechtě. Schönfeldové, o nichž je první písemná zmínka z 13. století, přišli do českých zemí ze Slezska. Po komunistickém převratu čekali na rodinu v Lenešicích v padesátých letech zlé časy. „Tatínka odtud odvedli v poutech na den přesně, kdy mu bylo čtyřicet let. Skončil v uranových dolech v Jáchymově, maminka v nemocnici. Zůstali jsme tady tři dny sami s bratrem. Já tříletý, on čtyřletý. Postaraly se o nás řádové sestry z Loun. Nakonec byla naše rodina vystěhována do pohraničí na Znojemsko,“ vzpomíná 77letý Zdeněk Schönfeld. Jeho bratr emigroval do Německa, Zdeňkovi se stala jižní Morava na dlouho domovem, 45 let tam pracoval na různých pozicích v továrně vyrábějící průmyslovou keramiku. Shodou okolností v roce 1964 sloužil na vojně v Lounech a občas hlídal muniční sklad, který si armáda v lese u Nového Dvora zřídila. Po roce 1989 se začal starat o navrácený rodinný majetek, a nakonec se přestěhoval zpět do Lenešic. „Dům, kde dnes bydlíme, byla ruina. Postupně jsme ho dali do pořádku. Stejně jako park a les,“ říká Zdeněk Schönfeld. V současné době rodina v romantickém duchu obnovuje mlýn u silnice Lenešice – Břvany.

Technika a výzbroj žateckých vojáků. Pro boj mají k dispozici kolové obrněné transportéry Pandur, nákladní auta Tatra, lehká obrněná vozidla Iveco, nová terénní osobní auta Toyota Hilux, pistole, pušky, kulomety, minomety nebo  pancéřovky RPG 7.
Žatečtí vojáci balí. Kvůli ruské agresi posílí bojovou skupinu NATO na Slovensku

Schönfeldovi hospodaří na sedmi rybnících včetně velkého lenešického, jehož zbylou část loni koupili. „Máme dva zaměstnance, jeden se stará o rybníky, druhý o zeleň, vzájemně si pomáhají. Rád se do práce zapojuji i já,“ popisuje Zdeněk Schönfeld.

Na Novém Dvoře se hospodaří na 115 hektarech vodních ploch a na 120 hektarech půdy. Z toho pole, čtyři desítky hektarů, se pronajímají místnímu zemědělci. Přibližně dvacet hektarů plochy zaujímá park založený baronem Jakubem Wimmerem na konci 18. století, jehož obnova je pro Zdeňka Schönfelda velkou zálibou. Po odchodu armády v devadesátých letech zůstal zpustlý areál plný nepořádku a zarostlý náletovými dřevinami. „Vysadili jsme v něm tisíce stromů, jejich sázení je můj velký koníček. V parku teď roste na 120 druhů dřevin,“ popisuje. S jeho obnovou pomáhá snacha, která je zahradní architektka. Park je v současné době veřejnosti nepřístupný. Jak říká Zdeněk Schönfeld, zkušenosti s lidmi nemá v tomto ohledu dobré. Sazenice stromů a keřů kradli, zůstával po nich nepořádek. O zpřístupnění parku uvažuje, doufá, že se zmíněné problémy nebudou opakovat v takové míře jako dřív.