Statek Libočany u Žatce i s pivovarem a hostincem koupili benediktýni v roce 1933. Poměrně brzy o ně včetně zámku přišli, na přelomu 40. a 50. let na objektech začal hospodařit stát. Před deseti lety se jim vrátily zpět. Statek, zámek i bývalý pivovar včetně pozemků je ve vlastnictví Benediktinského arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze Břevnově, o majetek benediktinských klášterů na Broumovsku, Kladensku a Žatecku se stará Benediktinská hospodářská správa.

„S pěstováním chmele na Žatecku začal řád v roce 2015, byl to výsledek rozhodnutí, jak naložit s restituovaným majetkem,“ připomněl ředitel správy Petr Bláha.

V okolí Libočan obhospodařují benediktýni 300 hektarů zemědělské půdy, z čehož je 33 hektarů osázeno chmelem. „Jsme jediný provoz na pěstování a zpracování chmele, který vznikl po revoluci v roce 1989 na „zelené louce“. Všichni ostatní pokračují v tom, co bylo za socialismu,“ připomněl Petr Bláha.

„Vydali jsme se cestou chmelařství pro třetí tisíciletí, pořídili jsme nadstandardní stroj na česání chmele a k tomu moderní technologii na jeho sušení,“ dodal.Obojí uvedli do provozu v Libočanech v roce 2017. Loni přibyly na střeše haly s česačkou a sušárnou stejně tak jako na vedlejší administrativní budově panely fotovoltaické elektrárny. „Elektřina vyrobená ze slunce plně pokryje naší okamžitou spotřebu, čímž jsme snížili náklady na zpracování a sušení chmele, které jsou po energetické stránce vysoké,“ vysvětlil ředitel Benediktinské hospodářské správy.

Elektřina vyrobená z tohoto obnovitelného zdroje pohání také čerpadlo u Ohře. Voda z řeky slouží k závlaze chmelnic. „Libočany patří k nejsušším místům České republiky, kdybychom chmel nezavlažovali, tak bychom ho vůbec nebyli schopni pěstovat. Veškeré naše chmelnice mají kapkovou závlahu,“ řekl Petr Bláha.

Energie patří k významným finančním položkám při sklizni chmele, ještě větší jsou personální náklady. Díky novým technologiím se v Libočanech podařilo snížit potřebu lidské práce na minimum, oproti klasické česačce v ní pracuje o osm brigádníků méně.

Před deseti lety se benediktynům kromě statku a polí vrátil také objekt bývalého pivovaru a zámku. „Objekt pivovaru byl v devadesátých letech částečně zprivatizován, proto jej není možné komplexně využívat. Zámek je zatím udržován v provozuschopném stavu a počítá se v budoucnu s jeho rekonstrukcí včetně okolního prostoru. V tuto chvíli ale arciopatství řeší jiné problémy areálu, způsobené dlouhodobou neúdržbou Státního statku Jeneč v likvidaci a nájemců Pozemkového fondu ČR, zejména kritický stav střech. To si již vyžádalo nemalé prostředky a ještě bude vyžadovat další,“ sdělil Petr Bláha.

Pozdně barokní zámek v Libočanech byl postaven na místě starší tvrze okolo roku 1770. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka. Po znárodnění byly v zámku v roce 1954 zřízeny byty zaměstnanců státního statku, v letech 1961 až 1966 sloužil jako depozitář Okresního archivu v Lounech. Od roku 1967 jej využíval Ústřední archiv zeměměřictví a katastru (ÚAZK) jako archiv starých map. V roce 2015, kdy zámek převzali benediktini, se archiválie odvezly do Pardubic. V Libočanech měla tato instituce uloženu třetinu všech svých písemností.

„Přestěhovalo se přibližně 40 tun papírových archiválií, a také geodetických nebo kartografických přístrojů a pomůcek. Vše bylo naloženo na celkem 203 kusů palet a postupně převezeno kamiony (16 jízd) do Pardubic,“ uvedl ÚAZK ve své výroční zprávě z roku 2015.

Zámek v Libočanech je pro veřejnost zavřený, benediktýni ho zpřístupňují jednou za rok při konání červnového pochodu k připomínce kronikáře Václava Hájka. Ten pravidelně pořádá obec. „S benediktýny spolupracujeme dobře, myslím, že se vzájemně respektujeme. Pro naši obec je přínosem, že se snaží dát do pořádku majetek, do kterého mnohdy dlouhé roky nikdo neinvestoval,“ řekl starosta obce Ivan Teuber.

Pivovar v Libočanech vznikl v 18. století, postupně se rozrostl až na roční výstav 60 tisíc hektolitrů. Během první světové války v letech 1914 až 1918 jeho výroba ochabovala, až koncem tohoto konfliktu úplně skončila.