Nejdříve pár plakátů a několik svíček… Nakonec stovky lidí na náměstích v Žatci i Lounech a ohromná touha po svobodě. Tak odstartovala sametová revoluce.

V regionu, ve kterém byla tradičně podpora komunistického režimu velmi silná, se revoluce dostávala ke slovu poměrně pomalu. V Žatci začalo být rušno 19. listopadu. V divadle měl být uveden pořad Karneval s operetou. Herci ale chtěli místo hraní lidem říct, co že se to v Praze děje. Měli ale smůlu. Pracovník divadla neodemkl. Nevpustil diváky.

První větší shromáždění se pak v Žatci konalo 22. listopadu. Mluvilo se o stávce, zážitky vyprávěli studenti z Prahy. Na náměstí Velké říjnové socialistické revoluce, dnešním náměstí Svobody, se u morového sloupu sešla poprvé velká skupina lidí. „Úplně první spontánní setkání bylo u optiky na kraji náměstí. Poté, když se to rozrostlo, jsme se přesunuli k morovému sloupu, kde byla velká shromáždění. Samozřejmě, byly to hektické, ale nádherné dny,“ vzpomínal Jaroslav Rosenkranz, jeden z „tvůrců“ revoluce v Žatci.

Mluvčími OF v Žatci se stali Karel Novosad, Pavel Pleticha a Vladimír Urban. Vedení OF a nejaktivnější lidé se často scházeli v Jitřence. Generální stávka proběhla 27. listopadu. Už o den později, 28. listopadu, bylo na žateckém náměstí opět plno. Mělo přijít na pět set lidí, kteří diskutovali o jednání mluvčích OF s komunistickým vedením města.

Lidé vylepovali plakáty, zapalovali svíčky. Těch pořád přibývalo. Plakátů byl ale často nedostatek. Žádné kopírky, či domácí tiskárny, tiskařských strojů bylo také poskrovnu, navíc je měli komunisté pod přísnou kontrolou. A tak často pomáhaly známé osobnosti. Například když přijeli 23. listopadu na besedu do Žatce zpěvák Karel Zich a fotbalista Ladislav Vízek. „Po skončení nám v kanceláři ještě dlouho vyprávěli a nakonec řekli, že mají venku plný žigulík letáků a plakátů. Přeložili jsme to do našeho auta,“ vzpomíná Rosenkranz.

V úterý 5. prosince přijel Žatec v boji o svobodu podpořit i Zdeněk Svěrák. Muž, který tam dříve působil jako učitel, přijel na první shromáždění občanů v Kulturním domě Moskva. Plný sál naslouchal jak jemu, tak studentským i žateckým vůdcům.

Několik málo svíček na podstavci sloupu Panny Marie na Mírovém náměstí odstartovalo sametovou revoluci v Lounech. Jednalo se o vůbec první známku toho, že se něco velkého děje. „Na podstavci je také papír se studentským prohlášením. Lidé se bojí přiblížit, zastavují se jen jednotlivci,“ zaznamenal pro další generace archivář a historik Bohumír Roedl

Louny se do revoluce zapojily 21. listopadu 1989. Svíčky i další aktivity se pak přesouvají k soše Jana Husa na Mírovém náměstí. Ta se stala symbolem a centrem odporu vůči totalitnímu režimu.

Třiadvacátého listopadu se u sochy Husa objevují tři studenti z Prahy a promlouvají k asi 150 lidem, kteří je vítají potleskem. Dny plynuly dál a revoluce byla pořád silnější. Také lidé byli stále odvážnější. V lounském archivu si 24. listopadu dělali zajímavou statistiku. Měřili, jak dlouho vydrží vylepený plakát – sedm minut.

„Centrem projíždí vůz, jehož osádka plakáty strhává,“ píše se ve zprávě. Poprvé 24. listopadu se na scéně objevuje i tzv. Malá galerie na rohu Korunní ulice. Objevují se tam první dokumenty. Z tohoto místa se v dalších dnech stane jakési infocentrum a promítán je tam i videozáznam ze zásahu na Národní třídě. Postupně přestávají být plakáty strhávány. Studenti v obou městech se zapojují do stávek.

Už i v Lounech nabírá revoluce na síle, 26. listopadu je v kulturním domě Luna ustaveno Občanské fórum. Mluvčím se stává Josef Kopic.

Generální stávka je v Lounech, stejně jako jinde, 27. listopadu. K několika stům lidí mluví řada řečníků. Stejný den, ale v 16 hodin, je u Husa další shromáždění, kde je OF oficiálně založeno. Další demonstrace se pak u Husa koná 28. listopadu.

Okres Louny v listopadu 1989 prožil ale také událost, která jinde v republice příliš k vidění nebyla. Přestože už vše bylo na nejlepší cestě k demokracii, komunisté se tehdy v regionu nechtěli vzdát tak lehce. V Lounech uspořádali demonstraci – protisametovou. Shromáždění na podporu komunistického režimu se konalo 30. listopadu. „Musíme si uvědomit, že okres Louny byl hodně komunistický, vždyť i místní tisk psal ještě dlouhé týdny po revoluci pro komunisty,“ připomněl Bohumír Roedl. Místo podia tehdy posloužil valník. „Ale pozor, lidí tam bylo asi stejně, jako na demonstracích OF,“ vyprávěl Roedl.