Čechy humor neopouští v žádných dobách. Potvrdilo se to i v časech vstupu vojsk Varšavské smlouvy na naše území, tedy po 21. srpnu 1968.

Na jedné straně se sepisovaly tisíce nesouhlasných prohlášení, rezolucí a provolání od občanů, výborů KSČ i různých podniků a organizací.

Na straně druhé chtěli obyvatelé obsazovaných měst protestovat proti okupantským vojskům i přímo. Jednou z cest, jak se vzepřít nové situaci, byly posměšné a satirické básně na adresu uchvatitelů. Ty se šířily mezi lidmi.

Jak vypadala tato lidová tvořivost v srpnu 1968? Přinášíme přepis několika básní z onoho období.

Brežněvova modlitba

Pane Bože, chraň mou hlavu,
neb zralá je na popravu.
Celý svět se dneska stydí,
když můj portrét někde vidí.
Byl jsem mužik, vzal jsem veslo,
neznal jsem však Čechů heslo,
jejich sílu, obrodu,
Dubčeka a Svobodu.

Kéž to nikdo nevidí,
jak se střílí do lidí,
ztratil jsem své přátele,
teď se modlím v kostele.
Hospodine, radu dej,
něco se mnou udělej,
nejsem vážně já sám vin,
je v tom také Kosigin.

Odpověď Hospodina:

Neříkej mi Hospodine,
Brežněve i Kosigine,
včera mír jsi hlásal světu
a dnes použil jsi kulometu.
Jsi jen vrah a světa zrádce,
musíš skončit na oprátce.
Víš, že v hlavě mozek nemáš,
tím však vraždy neomlouváš.
Stáhni rychle svoje vrahy
z matky světa, naší Prahy.
Přemýšlej - a pak se střel!

Hlava již klesá únavou - srdce se brání

Po staletí lidé věřili v Boha, řídili se jeho přikázáními.
NEVĚŘÍCÍ, můžete nesouhlasit s přikázáním?:

"Neučiníš sobě žádného podobenství čehokoliv, aby ses tomu klaněl." Pro jakou modlu vraždí naši uchvatitelé? Za koho se ženou do útoku! Je to jejich "PRAVDA" ?! (i noviny téhož názvu)

"Nezabiješ!" Oni neznají toto přikázání - jich mnógo - tak co je to jeden, deset mrtvých. Ale my máme jiné heslo: "Jeden za všechny, všichni za jednoho!" A věřte, že i nenávist v srdcích je silnou zbraní a dokáže zabíjet.

"Nepokradeš, nepožádáš majetku bližního svého." Ukradli víc než benzin, spojení, potraviny, než státní území. Ukradli lásku a přátelství lidem na celém světě. Sami za sebou zatáhli mříže vězení. Chleba jim za ně nikdo nepodá. A vodka je neuživí.

Balada o věrném přátelství

Byl jednou jeden kouzelník,
v Kremelském bydlel hradu,
líbal se v Čierné na Tisou
a připravoval zradu.

Na hlavě vždycky máslo měl,
za ochranu bral díky,
na rtech měl sliby přátelství
a na hranicích šiky.

Tomu se jednou zastesklo
v té chladné, stalinské sluji
a chtěl se jíti podívat,
kam demokrati plují.

Od ledna slyšel o zemi,
kde básník lidu zpívá,
a národ dýchá svobodně
jak v pohádce to bývá.

Vzal do ruky svůj tvrdý kyj,
v tu zemi poslal tanky,
a těšil se, jak zničí vše
a srdce získá taky.

A těšil se, jak v OSN
bezpečnost umlčí vetem
a zprávu o svém pozvání
rozešle celým světem.

Však běda, jaká proměna,
hned celý svět je proti
a celý národ jedno je,
a nebojí se smrti.

Kam vkročil, zas ten starý styl,
zas krev a smrt a slzy,
i rozpláče se kouzelník
a sám si hlavu srazí.

Národ ten zas si oddechl
od beznaděje, hrůzy,
ze země smutně odtáhly
hordy hladové lůzy.

Celý svět zase klidně spal,
když tyran zhynul velký,
občas jen nerad vzpomínal,
proč bývaly dřív války.

Ten hrubý, rudý kouzelník
má v dějinách svou stránku,
smutnou sic, ale pravdivou:
Svět nechce nikdy válku.

Dopis domů

Sedí Rusák na tanku,
smrdí na sto honů,
někde ukrad hajzlpapír,
a tak píše domů.

Moji drazí, věřte mi to,
u srdce mne bolí,
čekali jsme tady slávu
a teď chrápem v poli.

Snil jsem o tom, jak zde s dívkou
strávím svůj čas v kině,
kam se kouknu, všude nápis -
Rusové jsou svině.

Jeden den nám nadávají,
druhý den jsou tiše,
chlastáme tu vodu z louží
a kručí nám v břiše.

Je divné, máme tanky,
ale ruce jsou prázdné,
už jsme tady třetí týden
a výsledky žádné.

Čekali jsme, že nás tady
budou vítat chlebem, solí,
ale lidi po nás plivaj
a mávají holí.

Teď už ale trochu chápu,
proč jsme se sem drali,
a jak nás ti páni v Kremlu
pěkně obelhali.

Ženo, věř mi, jsem Ti věrný,
že jsem jako z dubu,
Ty buď taky, nebo jinak
rozbiju Ti hubu.

Pane Bože, u tanku mi
stojí krásná Máňa,
na tank píše, že jsem svině,
a tak končím

Váňa.

Elegie k dnešku
(báseň neznámého lounského autora z 22. 8. 1968)

Bloumám po zahrádce,
všude bratři s kvérem,
Vasil Bilak pěknej zrádce,
my však na něj s… !

Mou zahrádku hlína bolí,
vadnou slunečnice,
Drahomír si projev smolí
co lhát republice.

Barbírek nám na papírek napsal,
že v tom není,
že prej stojí za Dubčekem
v tom tragickým dění.

Nechoď dál
a zůstaň se mnou stát,
škoda prsou bílých
ruským tankům dát!

Bilak Vasil do mne zasil
nenávist a smutek,
není Čecha by ho spasil,
nemá kam by utek.

Smrkovský a Dubček, Černík,
sedí někde v cele,
ve chlebě jim pošlem pilník,
ať je máme v čele!!!

Dubček, Černík, Svoboda
je naděje národa!

Tyrolské elegie v Československu

Sviť měsíčku po lehoučku
skrz ten hustý mrak,
jakpak se ti v Praze líbí?
Neškareď se tak!

Nepospíchej, pozastav se,
zůstaň chvíli stát,
abych mohl s touhle bandou
diskutýrovat.

Máme jich tu dneska plno,
bratrů z Velké Rusi,
Brežněv je prej poslal na nás,
ochránit nás musí.

To víš, lidi zase říkaj,
že od koho není,
jenom od těch zlodějů pár,
co jsou ve vězení.

A tak se jich pořád ptají:
Počemu vy prišli?
Uchoditě okupanti,
odkuda vy přišli!

Představ si, že oni tvrděj
s Němci ruku v ruce,
že prej u nás má bejt ňáká
kontrarevoluce.

Pozvali k nám na tu mrchu
soudruhy Maďary
i Poláka s sebou vzali
a taky Bulhary.

Divějí se lidé dobří,
je jim to k nevíře,
co ta kontrarevoluce
je jenom za zvíře.

Musí to být doopravdy
přeukrutná mrcha,
14 dní už ji tu honěj,
furt před nimi prchá.

Je tu mnoho bohatýrů,
které vyslal Svaz,
však už dneska jich je tady
skoro jako nás.

Taky by nás zajímalo,
jak ta mrcha vypadá,
když ji nalézt nedokáže
tak veliká armáda.

Chvílemi se jim už zdává,
že tu mrchu mají,
nežli poznaj, že se pletou,
tak si zastrelají.

Taky tvrdí, že bojují
radiem a perem,
já ti ale pravím pravdu,
že my na ně s.....

Kdo by také na ně nes…
do pátýho rodu,
však je vidět, jakou nám tu
natropili škodu.

Je proti nám, kdo není s námi
Josef Václav Sládek

Je proti nám, kdo není s námi,
a jediný by vlas to byl,
kdo v nepřátel jej složil chrámy,
to krev už není našich žil.

My potřebujem mužů celých
a v boji, slotě vzdornou leb
a myšlenku na čelech smělých
a pohrdu pro cizí chléb.

My potřebujeme velkých lidí,
již bouři velké vzdorují
a z celé duše nenávidí
a z celé duše milují.

Autoři vybraných satirických básní, s výjimkou poslední, jsou bohužel neznámí. Jejich texty má ve svých fondech Státní okresní archiv v Lounech, který je laskavě poskytl k prostudování.