„Ladislav Verner byl poslední přímý účastník bojů druhé světové války z Loun a okolí. A také poslední žijící člen partyzánské skupiny Olga,“ sdělil Jaroslav Tošner z Loun, který se druhou světovou válkou v regionu dlouhodobě zabývá a vydal na toto téma několik publikací.

Ladislav Verner za svou bojovou činnost obdržel řadu ocenění, mimo jiné Československou medaili za zásluhy II. stupně a Medaili za zásluhy v boji proti fašismu. „Posledním jeho oceněním se stalo udělení Pamětní medaile k 75. výročí vysazení paradesantního výsadku Jan Kozina u Loun. Ocenění převzal na lounské radnici loni 19. října,“ připomněl Jaroslav Tošner.

Ocenění mu tehdy předal místostarosta Vladimír Antonín Hons. „Pro město je jeho úmrtí velká ztráta,“ sdělil místostarosta.

Loni v srpnu získal Ladislav Verner čestné občanství slovenské obce Sklabiňa, která se nachází nedaleko Martina. Ladislav Verner byl součástí partyzánské brigády, která v této oblasti Velké Fatry operovala.

Čestným občanem Loun i přes loňský návrh Ladislav Verner není. „Oceněním lidí spjatých s boji ve druhé světové válce se chystáme zabývat při příležitosti letošního kulatého výročí jejího konce. Jakou formou to bude, jsme zatím nerozhodli,“ sdělil místostarosta Hons.

Ladislav Verner se pro aktivní účast v bojích druhé světové války rozhodl na konci léta 1944. „Když šli rodiče do kina, poslouchal jsem vysílání rozhlasu z Londýna. Vyzývali na pomoc povstání na Slovensku. Rozhodl jsem se, že půjdu. Na Slovensko jsme šli dva. Já a kamarád František Douda z Lenešic. Jeli jsme vlakem do Vsetína a dál už jsme šli pěšky. Před hranicemi nám hajný ukázal cestu, kterou jsme pak přešli na Slovensko,“ vzpomněl při nedávném rozhovoru pro Deník. Jeho kamaráda později Němci zajali a poslali do koncentračního tábora.

Po potlačení povstání na Slovensku přešel s dalšími na Moravu a zapojil se do akcí partyzánské skupiny Olga v oblasti Chřibů. Na začátku února 1945 byl zraněn. „Naše skupina šesti partyzánů odpočívala v hájence, když se u ní objevila skupina německých vojáků a četníků. Začala přestřelka. Dostal jsem zásah do lokte. Doktor mi chtěl nejdříve ruku uříznout, ale řekl jsem mu, že když to udělá, tak ho zastřelím. Ránu mi vyčistil a zasádroval. Ruka se brzo zahojila, ale do dneška ji špatně ohýbám,“ vzpomínal Verner.

Těsně po válce se podílel na likvidaci Banderovců, kteří se snažili přes Slovensko přecházet do Rakouska. „Při pronásledování jedné skupiny jsme se dostali až do Rakouska, kde nás zajala Sovětská armáda. Banderovci se vydávali za nás a nás označili za Banderovce. Už jsme si kopali hroby, ale pak řekl velitel, že už je pozdě a že nás popraví až ráno. Ráno nás vyvedli k jámě, ale všechno dobře dopadlo. Sověti si vše prověřili. Nás pustili a banderovce postříleli,“ přiblížil drsnou scénu ze svého života.

Po skončení druhé světové války žil na Kroměřížsku, Liberecku, ve Břvanech na Lounsku a od 70. let v Lounech. Prošel řadou zaměstnání, dlouhá léta pracoval v chemičce v Litvínově.

Žijících účastníků bojů ve druhé světové válce v regionu ubývá. Jejich věk se přehoupl přes 90 let. Nejpočetnější skupinou byli vojáci Svobodovy armády, zvláště z řad Volyňských Čechů. Po válce se usídlili hlavně na Žatecku a Podbořansku. „Tito lidé bohužel postupně umírají, už jich žije jen pár posledních,“ poznamenal předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička.