Martin P. míjel zastávky, nebezpečně předjížděl, o sloup urazil zrcátko, v zatáčkách, i když silně pršelo, neubíral rychlost, v Mostě projel křižovatku na červenou, za jízdy telefonoval. Kdyby mu auta v protisměru neuhnula ke krajnici, došlo by k nehodě. Cestující, v autobusu jich jely dvě desítky, se báli, někteří radši vystoupili s tím, že se „nenechají zabít“. A na řidiče zavolali policii. Na konci cesty, v zóně Triangle u Žatce, nadýchal přes dvě a půl promile alkoholu.
„Před jízdou jsem telefonoval s dcerou, ta mi řekla, že musí na operaci. Byl jsem z toho rozrušený. Cestu autobusem si moc nepamatuji, hučelo mi v hlavně, měl jsem depresivní stav. Zavolal jsem svému šéfovi, že potřebuji nahradit, že mi je zle. Když jsem přijel do zóny Triangle a vystoupili cestující, vypil jsem dvě placatky rumu a zabalené dva panáky, které jsem si před tím koupil v obchodě,“ vypověděl Martin P. u soudu.
Tomuto tvrzení ale přivolaní policisté nevěřili, měli podezření, že řidič rum vypil ještě před jízdou. Nedokázal jim totiž vysvětlit, kde jsou obaly od alkoholu. „Měl jsem je v ledvince. Policistům jsem řekl, že jsem vypil jen ty dva panáky, o placatkách jsem pomlčel. Nechtěl jsem, aby viděli ty prázdné placatky,“ uvedl u soudu.
Alkohol prý vypil, aby se uklidnil. Psychické problémy při řízení vysvětloval svým zdravotním stavem a množstvím léků kvůli několika chronickým nemocem, které užívá. V současné době je v invalidním důchodu. „Přišel jsem o řidičský průkaz, byl jsem na úřadu práce, ale dodělal jsem si rekvalifikace, abych mohl nastoupit do nějakého zaměstnání,“ řekl.
U soudu nakonec přistoupil k prohlášení viny, takže se skutek nedokazoval. Řešila se jen otázka trestu. Státní zástupce v obžalobě navrhoval tři roky nepodmíněně. „Původní přístup obviněného byl, že se snažil svým tvrzením mást policii. Prokazování by bylo u soudu zdlouhavé. Prohlášení viny je významná polehčující okolnost a i s přihlédnutím na nebezpečnost jednání a faktu, že jen shodou okolností se nic vážného nestalo, je možné ještě uvažovat o podmíněném odkladu trestu,“ řekl státní zástupce Pavel Norek.
Kromě přiznání viny obžalovanému u lounského soudu pomohly k podmínečnému trestu další okolnosti. „V posledních patnácti letech žil řádným způsobem života, nahradil způsobenou škodu a snaží se rekvalifikacemi opět zařadit do pracovního procesu,“ vypočetl předseda senátu Jan Jouza. I on ale upozornil ve zdůvodnění rozsudku na závažnost a společenskou škodlivost jeho chování.
Rozsudek je pravomocný, obhajoba i obžaloba se přímo v soudní síní vzdaly práva na odvolání.
