Martin Krátký dostal dvouletou podmínku za přečin usmrcení z nedbalosti. Soud se při vynesení rozsudku přiklonil k názoru, že pořadatel měl zajistit, aby se opilý závodník vůbec nedostal na trať. Navíc v autě ve špatném stavu. Nebyla prý také dostatečná bezpečnostní opatření.

Obžaloba i Krátký si nechali lhůtu pro odvolání. Muž se ale vyjádřil v tom smyslu, že ho podá. Případem se tak zřejmě bude zabývat krajský soud a verdikt je tedy nepravomocný.

A co se tehdy, začátkem července 2021, vlastně stalo? Dva kamarádi z Lovosic vyrazili na letiště v Panenském Týnci na Lounsku. Na tradiční akci Car wars se chtěli pobavit. Vzali si s sebou také vysloužilý Seat Arosa, vůz bez technického průkazu přivezli s pomocí známého na „plaťáku“. V průběhu večera se rozhodli, že se s autem bez zadních světel zúčastní nočních sprintů.

Jejich neosvětlený seat jel ale kvůli poruše příliš pomalu a ve vysoké rychlosti do něj narazilo Audi 3 startující za ním. Tehdy 21letý Pavel na následky zranění, která při dopravní nehodě utrpěl jako spolujezdec v seatu, druhý den v nemocnici zemřel.

Obžaloba kladla za vinu Martinovi Krátkému, že jako předseda pořádajícího spolku Sportovní motoristický klub CARWARS nezajistil bezpečnost účastníků, byly prý porušeny bezpečnostní normy, neproběhlo potřebné proškolení, nedostatečně zajištěná byla prý také komunikace mezi pořadateli. Žalobce se podivoval nad tím, jak je možné, že se auto v tak špatném stavu na závodní dráhu vůbec dostalo, navíc když oba řidiči byli pod vlivem alkoholu. A také, proč nebyla letištní plocha lépe osvětlena, aby si někdo všiml, že závodní dráha není volná. I po nehodě totiž odstartovala další vlna závodníků.

„Ač věděl, že nekontrolování a nedodržování bezpečnostních opatření v průběhu akce spojené se závody automobilů může s ohledem na rychlost a hmotnost motorových vozidel mít za následek vážnou nehodu se zraněním a smrtí účastníků,“ uvedl v obžalobě státní zástupce Jaroslav Novák.

Obžalovaný Martin Krátký vinu u soudu odmítl. „Vše se odehrálo jinak, než uvádí obžaloba,“ řekl. „To, co se stalo, je hrozná věc. To nejhorší, s čím jsem se v životě setkal. Tisíckrát se mi honilo hlavou, zda jsme vše udělali dobře, zda něco nešlo udělat jinak,“ dodal. Konkrétní pochybení ale odmítl. Podle jeho slov byli členové pořadatelského štábu v zájmu zajištění bezpečnosti proškoleni, technické přejímky měly zajistit, aby se auto ve špatném stavu nemohlo závodů zúčastnit. A jeden z pořadatelů prý testoval řidiče na alkohol.

Za nehodu údajně mohl opilý řidič a to, v jakém stavu bylo jeho auto, s kterým se vydal na dráhu. „Car wars má tradici od roku 2002, není to žádná anarchie, není to tak, že se sebere pár blbců a udělá si na letišti závod. Nejdůležitější je bezpečnost na akci,“ řekl.

Jak se ale auto ve špatném technickém stavu a s opilým řidičem - policisté mu po nehodě naměřili 0,86 promile - mohlo dostat na start čtyři sta metrů dlouhé dráhy nočních sprintů, si prý neumí vysvětlit. „Musel to nějak objet a vyrazit na jízdu, aniž by prošel kontrolou,“ uvedl u soudu.

Z výpovědí obou řidičů ale vyplynulo, že bezpečnostní kontroly nebyly na akci zřejmě tak důsledné, jak se snažil předseda spolku soudní senát přesvědčit. „O žádné technické kontrole auta nevím. A ani mi nikdo nedal před závodem dýchnout,“ řekl u soudu řidič audi z Ústecka. I on byl při tragickém střetu pod vlivem alkoholu, policisté mu naměřili přibližně stejnou hodnotu jako řidiči seatu.

„Na pokyn startérky jsem vyrazil. Ještě než jsem byl před cílem, jsem najednou v mé dráze zahlédl auto. Zašlápl jsem brzdu, škubl volantem, auto ale nestačilo zareagovat,“ popsal řidič audi tragickou nehodu. Zezadu narazil do seatu, podle jeho slov mohl jet v momentě nehody zhruba 140 kilometrů v hodině. Znalecké posudky stanovily střetovou rychlost 105 až 117 km/h, rychlost seatu byla v okamžiku nehody osm kilometrů v hodině.

Mohlo by vás zajímat: První středisko údržby dálnice na D6 vyroste u Lubence. Usídlí se tam i policie

Středisko správy a údržby dálnice vyroste v místě dnešního pole u mimoúrovňové křižovatky u Lubence. | Video: Deník/Petr Kinšt