Poslední fyzickou přípravu má za sebou parta cestovatelů, která se na přelomu letošního roku chystá zdolat Kilimandžáro, nejvyšší masiv afrického kontinentu. Mezi nimi nechyběl ani Lubomír Peterka z Loun. Vystoupali na 3662 metrů vysoký vrchol Grossvenediger, který je čtvrtý nejvyšší bod v Rakousku.

„Obecně vzato je to jednoduchý výstup. To ale neznamená, že jsme pořádně nebojovali s fyzičkou," směje se Luboš, který cestu podnikl s dalšími deseti přáteli většinou z Českých Budějovic, z nichž pochází. Až pod horu se dá přijet automobilem, pak následuje kratší pochod údolím. Během stoupání turisté míjejí dvě pražské chaty - Alte a Neue Prager Hütte. Obě, což je zajímavé, postavili Pražané. Starší v roce 1877, novější pak v roce 1904. Podle internetové encyklopedie Wikipedia byla Stará pražská chata první horskou chatou bývalé pražské sekce Německého a Rakouského Alpského spolku. Východní Alpy byly tehdy i pro alpinisty z českých zemí, tehdy součásti Rakouska-Uherska, blízkým a tradičním cílem.

Výstup začíná ve čtyři ráno

Prvním místem odpočinku se pro mladé cestovatele stala nová chata ve výšce 2796 metrů. Jen kousek nad ní už začíná ledovec, jehož splaz (či jazyk) zasahuje až pod ni. „Je tam komfortní ubytování typu hostel za 20 eur na noc. Za pivo tam chtějí 4 a za večeři 10,50 eur," vzpomíná L. Peterka.

GrafikaVe čtyři hodiny ráno je čas vyrazit. Po několika desítkách minut skupina dorazila k ledovci. „Nutností je použití maček, cepínů a helem. A také sedáků a lana, na kterém jsme byli navázáni po pěti či šesti. To kvůli trhlinám v ledovci, které mohou být až desítky metrů hluboké. Když je člověk svázaný s dalšími, mohou ho při propadnutí zachránit," vysvětluje Luboš.

Nic takového se naštěstí dobrodruhům nestalo, přesto nebyli ušetřeni komplikací. V půlce výstupu najednou padla „bílá tma". Nepropustná mlha, která v obtížném terénu znamená značné riziko. „Asi dvě stě metrů pod vrcholem jsme váhali, zda se nevrátit. Pak jsme to ale riskli a pokračovali," vypráví L. Peterka. Velmi obtížná část je ale ještě čekala. „Přímo na samotný vrcholek Grossvenedigeru vede asi dvacetimetrový můstek, široký jen tak, jako když dáte obě nohy k sobě! Sráz napravo, sráz nalevo. To byl hodně nepříjemný moment. Pokud by někdo z nás sklouzl dolů, další by museli hned skočit na opačnou stranu hřebenu, aby všechny ostatní nestáhl s sebou," popisuje mladý Louňan.

Odměnou je nádherný rozhled

I tuto nástrahu překonali a na vrcholu si užívali zasloužený triumf a posilnili se svačinou. Během odpočinku vítr rozfoukal mlhu a odměnou za námahu pro cestovatele byl úžasný rozhled. „Ke svačině jsme měli oplatky, buchty a nějaké pečivo. Jeden kamarád ale najednou vytáhl velký kus uzeného boku a my koukali jak na zjevení, kde to na takovém místě vzal. Hodně nás to pobavilo," směje se Luboš. „Měli jsme s sebou na zahřátí a posilnění také slivovičku. Tu jsme ale raději nechali v batohu, protože ten úzký můstek bychom po ní asi zpátky už bezpečně nepřešli," dodává.

Výstup na Grossvenediger byl fyzicky náročný. Zejména při zpáteční cestě, kde museli již vyčerpaní dobrodruzi klopýtat přes obrovské kameny zpět do horské chaty. „Nahoru jsme vyráželi ve čtyři ráno, v devět jsme byli na vrcholu. A zpátky do Neue Prager Hütte jsme došli asi hodinu po poledni. To je ideální, protože odpoledne už se počasí na horách kazí a večer pravidelně sněží. Byli jsme ale úplně vyřízení," usmívá se spokojeně Lubomír Peterka.

Cesta do Rakouska byla přípravou na zdolání nejvyššího masivu Afriky Kilimandžára. Nyní už zbývá jen zařídit víza, povinná očkování a vyrazit…

Další přípravu, zajímavosti i cestu samotnou budeme pro čtenáře Deníku dál sledovat.