Žádné město ani obec v okrese Louny neměří v současné době rychlost projíždějících aut radarem, kterým by mohlo vybírat pokuty.

Měřiče rychlostí, jako jsou třeba v ulicích Žatce, Loun, Lubence či dalších obcí, mají spíše působit na řidiče, aby snížili rychlost. Mají jen informativní charakter. Řidiči, kterému naměří překročení povolené rychlosti, pokuta nehrozí.

Zatím nejdál v záměru koupit strážníkům radar, měřit jím rychlost a pokutovat řidiče, bylo město Postoloprty. Městská policie tam na přelomu letošního března a dubna vyzkoušela přenosný radar na měření rychlosti aut na silnici. Radnice tehdy dostala nabídku od soukromé firmy na využití radaru. Podle ní by si město radar nekupovalo, ale měření by si v určitých termínech u firmy objednalo. Vždy by ale vlastní měření rychlosti prováděli strážníci, neboť soukromé firmy nemohou měřit rychlost a vybírat pokuty. Firma by dostávala podíl z vybraných pokut.

„Záměr jsme ale odložili. V Česku není používání radarů soukromými firmami a obcemi a městy úplně legislativně dořešené, občas se s tím objevují problémy. Až budou vyřešeny, pak bychom se k záměru vrátili a k měření radarem přistoupili,“ uvedl Miroslav Hylák, starosta Postoloprt.

Na radnici chodí stížnosti

Na postoloprtskou radnici přišlo několik stížností na rychlou jízdu řidičů jak od obyvatel samotného města, tak i od lidí ze spádových vesnic. Těch mají Postoloprty jedenáct. Městští policisté zkoušeli radar v Březně, kudy vede „stará“ silnice mezi Postoloprty a Louny. „Těch míst, která máme vytipována, kde řidiči často překračují rychlost, je víc. Máme poznatky, že na některých místech po městě hlavně mladí řidiči jezdí 70 i 80 kilometrů v hodině,“ sdělil Aleš Tallowitz, ředitel Městské policie v Postoloprtech.

Dosud v okrese Louny měří rychlost řidičů jen dopravní policie. Ta má od počátku roku nový radar, který umožňuje měřit i na místech, kde to v minulých letech nebylo možné. Policisté mohou mít radar venku, nebo v autě.

Nejlevnější radar přijde na půl milionu

Měřiče rychlosti, používané na českých silnicích, se liší. „Co se týká využívaného média, dělí se na měřiče laserové na bázi světelného paprsku a radarové, využívající zvukové vlny,“ říká Pavel Skládaný z Centra dopravního výzkumu. Dodává, že měřiče rychlosti se mohou značně odlišovat i typem umístění – od ručních laserových pistolí přes stojanové měřiče až po radary montované na vozidlech.

Nejlevnější radary mohou obce pořídit asi za 500 tisíc korun, ty nejdražší mohou ale stát i dva miliony. „Přitom zásadně platí, že čím je radar menší a odolnější, tím je také dražší,“ říká Radim Chyba ze společnosti Czechradar, která měřiče rychlosti obcím dodává.

O zakázky prý jeho firma nouzi nemá. Počet obcí, které si radary pořizují, stále roste. „Obracejí se na nás nejen nové obce, ale často i města, která už radar mají, chtějí si pořídit další,“ potvrzuje Soňa Kohoutová z této společnosti.

Radar lze nejen zakoupit, ale také si ho od soukromé firmy pronajmout. Pronájem má tu výhodu, že si na něj obec vždy vydělá. Za pronájem radaru se totiž platí procentuální částka z vybraných pokut za vysokou rychlost. V některých obcích v Česku si radar pochvalují. Řidiči o něm vědí a proto jezdí v obcích pomaleji a tím i bezpečněji.

Disciplinovanost řidičů po zapůjčení radaru potvrzuje i mnoho dalších obcí. Přestože radarů na silnicích přibývá, řidiči rychlost překračují stále často. Jen za první čtvrtletí letošního roku eviduje ministerstvo dopravy přes 66 tisíc případů příliš rychlé jízdy v obci. To je čtyřicet procent ze všech porušení zákona na českých silnicích.

Šárka Škapiková