Ráno vstát za tmy, pořádně se nabalit, nasednout na kolo a tři čtvrtě hodiny šlapat šest kilometrů ze sídliště Jih do zóny Triangle. Večer v šest hodin po šichtě rovněž za tmy totéž - jen na opačnou stranu. Tak vypadá nyní v zimě několikrát za týden život Miloslava Oborníka (58), muže ze Žatce, který se loni potýkal s existenčními problémy kvůli tomu, že dlouhou dobu nemohl najít práci. Dlužil desítky tisíc korun za elektřinu a další poplatky spojené s bydlením a v bytě v paneláku si musel svítit svíčkami.

„Je to samozřejmě náročné, vstávat, jezdit na kole docela velký kus cesty, být ve tmě velmi opatrný kvůli provozu, ne každý by to zvládl. Ale já jsem moc rád, že se mi podařilo najít práci. Je to pro mě velká změna k lepšímu, líbí se mi tady a udělám všechno pro to, abych si místo udržel," říká mi Miloslav Oborník před bránou do firmy Hargo v zóně Triangle, kde našel pracovní místo loni v září.

Usmívá se a je z něj cítit mnohem víc optimismu a sebedůvěry než loni v únoru, přesně před rokem. Tehdy dlužil firmě ČEZ zhruba čtyři tisíce korun za elektřinu a ta mu ji v listopadu 2013 odpojila. Celou zimu, kdy je tma od pěti hodin, svítil v paneláku svíčkami, neexistovala možnost pustit si televizi, zapnout pračku nebo dát jídlo do ledničky.

Připomeňte si: Práce není, elektřina už také ne. V paneláku svítím svíčkami

Miloslav Oborník chladničku využívá jen jako skříňku na utěrky a prázdné hrnce, protože už tři měsíce je bez elektřiny. „Elektřinu bych samozřejmě zaplatil a velmi rád. Ale teď prostě nemám z čeho. A to nejsem žádný flákač ani trvalý problémový dlužník. Vždycky jsem pracoval a snažil se žít slušně a podle pravidel," říkal loni v únoru pro náš Deník Miloslav Oborník. Práci tehdy neměl asi půl roku. Na podzim zrušili jeho předchozí místo u firmy v Postoloprtech.

Teď už je jeho situace trochu lepší, i když pořád nemá vyhráno. „Pomalu tomu nemohu skoro ani uvěřit, ale už mám znovu zapojenou elektřinu. Dluh za ni už jsem zaplatil díky tomu, že se mi podařilo najít novou práci. Dodávku mi obnovili teď v polovině února, takže jsem byl bez elektřiny rok a čtvrt," vypráví. Už si tedy může konečně pustit i nějaký film na videu, jak měl vždy rád. Doma v bytě jich měl v policích celou řadu, když jsem ho loni navštívil.

Firma vyšla vstříc

„Práci mám od loňského září. S nalezením mi pomohla i paní z Úřadu práce v Žatci a dále pak i personalistka z firmy Hargo, která se mě ujala. Firmu mám rád, vyšli mi ve všem vstříc, můj šéf je dobrý chlap, chci si práci udržet," říká pevně Miloslav Oborník. Pracuje na směny, vždy ve dvanáctihodinových šichtách, dva dny pracuje, dva dny má volno. Do práce jezdí na kole - je to pro něj nejlevnější možnost.

Stále není ekonomicky „za vodou" a nemá vyhráno, ale jeho situace se výrazně zlepšila. „Pořád splácím různé dluhy z doby, kdy jsem nemohl najít práci. Splátky se mi strhávají rovnou z výplaty. Naštěstí mi i po odečtení splátek pořád zbývá trochu peněz na základní potřeby a můžu vést o něco důstojnější život, než předtím," popisuje Miloslav Oborník. „Chci tu u firmy vydržet co nejdéle, vyrovnat své závazky, žít zase jako člověk, být v pohodě," říká odhodlaně. Pak už si podáme ruce, nasedá na kolo, šlápne do pedálů a ve večerní tmě mi zmizí z dohledu směr Žatec.

Kéž by jeho příběh mohl pomoci dát aspoň trochu optimismu stovkám dalších lidí, kteří v okrese Louny řadu měsíců nemohou najít pracovní místo, i když se o to snaží. Vytrvalost a trpělivost, kéž by to jako univerzální pravidlo dokázalo pomoci všem.