Hodiny jízdy nespoutanou krajinou přes nekonečné sněhové pláně, zamrzlá jezera, lesy, divokou přírodou. Odměnou je polární záře a dechberoucí výhledy. „Jedeme,“ pobídne své spřežení, zahvízdá a smečka sibiřských husky se vydává na další dobrodružství. Jen on, psi a nádherná příroda. Každoročně připravoval své psy v okolí Podbořan, často na blátě, každý rok toužebně očekával, až napadne sníh v Krušných horách.

Letos je všechno jinak. „Plním si jeden ze svých snů - strávit celou zimu na severu,“ usmívá se Roman Habásko. Půl roku stráví ve finském Levi, za polárním kruhem. Úspěšný musher tam provází turisty, trénuje své psy a hlavně, užívá si dlouhé výpravy nádhernou divokou přírodou.

„Je tady nádherně. Nádherná panenská příroda. Jezera, severská tajga. Jen já a psi. Polární záře tančí nad hlavou, ty noci jsou krásné. Miliardy hvězd, sníh se v mrazu tak třpytí, že je to až neskutečné,“ je po pár týdnech spokojený ve svém přechodném působišti Habásko.

Do finského střediska Levi, které se nachází tři sta kilometrů za polárním kruhem, odjel v listopadu. „Jsem ubytovaný uprostřed lesa, v takovém severském domečku. Psy mám hned vedle domku. Domek je to malý, postel, kuchyňský kout, stoleček a krb. Do města po silnici je to asi 6 kilometrů, přes jezero na skútru necelé 2 kilometry,“ usmívá se.

Úspěšný musher z Podbořan slaví každoročně řadu úspěchů. Věří, že severské dobrodružství mu pomůže. V přípravě psů, těší se ale také na celou zimu strávenou na severu. „Levi je turistickým centrem se spoustou sjezdovek a příležitostí k aktivní dovolené. Já jsem tady hlavně pro práci se psy. Jako průvodce se psím spřežením. Na pobyt si musím vydělat. Je to práce jako každá jiná. Dostávám mzdu, mám starosti, hodně práce, ale také spoustu času na své psy,“ líčí Habásko. „Měl bych tu závodit, trénovat i pracovat,“ dodává.

Musher každoročně trénoval své spřežení v okolí Podbořan. Najezdil stovky a stovky kilometrů na blátě nebo na zmrzlé hlíně. Přesto pak na sněhu na závodech exceloval. Toužebně každý rok čekal, až napadne sníh v Krušných horách, aby mohl trénovat tam. Využíval tam každičké chvíle na sněhu. Někdy ale čekal marně, a tak místo na saních se připravoval jen na káře za spřežením, nebo bylo sněhu málo a za každý den na sněhu nadšeně děkoval. Letos je vše jinak. „Sněhu je tu dost, bláta nedostatek,“ směje se.

Teploty jsou v Levi v zimě hluboko pod nulou, pravidelně kolem -10 stupňů, teď bylo ale celý týden i -25 stupňů. Světlo je na začátku prosince asi jen tři hodiny denně, od poloviny prosince přijde polární noc.

I když podmínky nemá doma v Česku Habásko rozhodně ideální, jeho kariéra je plná úspěchů, dlouhodobě patří ke špičce. Má řadu medailí ze světových i evropských šampionátů, několikrát vyhrál nejprestižnější závod u nás - Šediváčkův long. Jako jeden z mála Čechů úspěšně absolvoval řadu extrémních závodů na severu, byl stříbrný na Polardistance ve Švédsku, dokončil vůbec nejtěžší závod v Evropě Finnmarkslopet, absolvoval kategorii na 567 kilometrů.

close Polární záře na severu Finska tančí na obloze. info Zdroj: se svolením Romana Habáska zoom_in Polární záře na severu Finska tančí na obloze.

Do Finska vzal 15 svých sibiřských husky. S turisty jezdí s nimi, ale i s dalšími psy ze střediska. „S turisty denně jedu 3 až 5 jízd, většinou od 2 do 5 kilometrů. Pak jezdím ještě na své tréninky, to tak na 4 hodiny, zhruba 60 kilometrů. Jsou to nádherné výpravy,“ vypráví. „Je to tu fajn. Sněhové podmínky jsou tu ideální, neskutečně krásná příroda. Jsem pořád na saních, buď s turisty nebo na tréninku. Jsem pořád venku se svými psy. Super,“ pochvaluje si.

Ve středisku pomáhá se vším, co je potřeba, práce má pořád dost. „Doufám, že se tu spřežení zlepší. Je tu ale těžké udržet psy v té nejlepší kondici, podmínky tu nejsou lehké. Uvažuji o startu na Finnmarkslopetu na 600 kilometrů. Ale uvidíme, je to hodně nákladné a musíme pořádně trénovat,“ mluví o návratu na nejtěžší závod v Evropě, který už dvakrát úspěšně absolvoval. Naposledy dojel v extrémním měření sil na 65. místě ze 112 účastníků, mezi nejlepšími „neseverskými“ mushery. „Uvidíme, ještě nejsem rozhodnutý. Záleží na formě psů, na jejich kondici a zdraví, to je na prvním místě,“ podotýká.

Habásko by se z Finska měl vrátit až po zimě, na konci dubna. „Mushing je styl života. Je to sice dřina, ale paráda. Za tu námahu jste odměněni jízdou v nádherné zasněžené krajině. Krása,“ rozplývá se a je vidět, že na severu se mu líbí. Doma je ale v Podbořanech.

Prvního psa si pořídil v roce 1995. Pak se čistokrevní sibiřští husky stali jeho životním koníčkem. „Je to vlastně moje rodina. Nejdříve to byl jenom koníček, ale nějak to přerostlo,“ směje se při loučení Roman Habásko. A už se opět těší na další vyjížďku.