Opravit stodolu, upéct chleba, zúrodnit zahradu, postavit dům. Verča a Kuba si toho naložili tolik, až už sami pochybují, jestli šlapou po správné životní cestě. Jenže ta je vede pořád společně dál. A o to jim šlo. Chtěli zachránit vyhořelé manželství a stvořit takový domov, kde bude rodina doopravdy žít, ne přežívat. Cíl je ale zatím daleko.

Veronika Kyčera Kučerová z Loun tuto svou životní cestu přenesla do nové knihy s názvem Sláma v botách 2: Nejdůležitější v životě je láska. A hlína za nehty! Mladá autorka opět ukazuje, že i při řešení vážných životních situací se najdou úsměvné situace a zážitky. O humorné příběhy proto není ani v její druhé knize nouze. Jak sama říká, jsou to příběhy se slámou v botách, hlínou za nehty a cementem ve vlasech. Kniha vyjde v pátek 13. prosince, slavnostní křest proběhne v sobotu 21. prosince v 16 hodin v Pavilonu A na lounském výstavišti.

Kniha vznikla na motivy autorčina populárního blogu slamavbotach.cz a volně navazuje na první knihu Sláma v botách s podtitulem Když blondýna začne biofarmařit, jež vyšla v roce 2017.

„V nové knize popisuji úsilí své a svého muže o vytvoření opravdového domova. Společně jsme zamířili z velkého města na malé a nakonec až na vesnici, kde hospodaříme, zahradničíme a zapojujeme se do sousedského života. Jenže k idyle má realita jako obvykle daleko,“ popsala Veronika Kyčera Kučerová. Nový dům s manželem Jakubem budují ve Vlčí u Chlumčan.

Zcela ekologický výtisk

Součástí nové knihy je obsáhlá příloha s praktickými, nejen zahradnickými zkušenostmi, tipy a recepty, které se vážou k příběhu. Ekologické smýšlení autorky a jejího nakladatele dokládá fakt, že kniha vychází jako ekovýtisk, na recyklovaném papíře a kartonu, za použití netoxických barev a technologií s co nejmenší „uhlíkovou“ stopou. „Po přečtení je možné ji zkompostovat,“ řekla s trochou nadsázky autorka.

Veronika Kučerová v osmnácti odešla z Loun do Prahy, aby studovala literaturu, pracovala v médiích a byla šťastná. Po deseti letech se zase vrátila, jak sama říká, s pocitem, že sny si sice splnila, ale šťastná moc není. Chyběli jí její blízcí a to, co znala z dětství: pospolitost a ruce od hlíny. A tak v Lounech nejprve založila rodinu, pak zahradu, semínkovnu, v současné době je členkou několika spolků. Inspiraci pro psaní čerpá z vlastního života.

Kniha vychází v nakladatelství Peoplecomm. „Dlouho jsem nečetl knihu, ze které bych si dělal výpisky a přitom ji musel pravidelně odkládat, protože mě už od smíchu bolela bránice. To osobně považuji za Verončin největší dar. Ne to, že experimentuje s životem jako málokdo a je pro nás ostatní příkladem, ale to, jak mistrně dokáže o svých zkušenostech psát,“ napsal ke knize nakladatel Tomáš Hajzler.