Kdy se vzácné obrazy českého malíře do výstavních sálů zámku vrátí a budou je moc obdivovat návštěvníci, není ale v tuto chvíli jasné. Záležet bude na postupu oprav jižního křídla zámku. Plány majitelky památky současně komplikuje pandemie covidu, chybí příjmy ze vstupného a dalších komerčních aktivit.

Okresní soud v Lounech projednává spor mezi majitelkou zámku v Peruci Dominikou Matušovou a lounskou Galerií Benedikta Rejta od února loňského roku. Příspěvková organizace Ústeckého kraje se domáhá svého práva užívat Pamětní síň Emila Filly, na zámku byla otevřena v roce 1963. Několik posledních let ale nefunguje. Majitelka zámku se zavázala, že po rekonstrukci budovy předá prostory zpět do 30. června 2018, to se nestalo. Opravy této části zámku na rozdíl od ostatních totiž dosud neproběhly.

Manažer zámku Pavel Ondráček uvedl, že památník Emila Filly byl kvůli neodborným zásahům, které zakonzervovaly dřevomorku v jeho prostorách, ve velmi špatném stavu. „Práce na sanaci a rekonstrukci ještě nějakou dobu potrvají,“ dodal Pavel Ondráček.

Současná pandemie covidu bude mít dopad i na rychlost dalších prací. „Veškeré příjmy ze vstupného vracíme zpět do rekonstrukce zámku a čím déle nebude moc zámek ekonomicky fungovat, tím více se doba rekonstrukce bude prodlužovat,“ dodal.

Vizí Dominiky Matušové vlastnící památku od roku 2015 a jejího přítele a podnikatele Pavla Ondráčka, který stojí za populárním projektem středověkého areálu Dětenice na Jičínsku, je vytvořit z peruckého zámku atraktivní místo, které by ročně navštěvovaly desetitisíce turistů. Loni, kdy byla část zámku pro veřejnost otevřena vůbec poprvé, si ho od července do září prohlédlo 20 tisíc lidí. Teď je stejně jako ostatní památky v zemi řadu měsíců zavřený.

Matušová a Ondráček jsou spoluzakladateli Nadačního fondu Emila Filly, který chce udržovat a rozvíjet tvůrčí dědictví malíře. „Nové vedení kraje a nová paní ředitelka Galerie Benedikta Rejta s námi jednají ve snaze napravit pošramocené vztahy. Na konstruktivní spolupráci se těšíme,“ sdělil tajemník fondu Josef Říkovský. „S krajem jsme začali jednat o možném smíru,“ řekl před soudem Pavel Ondráček.

Snahu nalézt dohodu potvrdila také ředitelka galerie Kateřina Melenová, která je ve funkci od loňského léta.

„Zastávám názor, že je lepší spolupracovat, než válčit. Doba, kdy Pamětní síň Emila Filly v jižním křídle byla jedinou „živou“ aktivitou v rozpadajícím se zámku na Peruci, je pryč,“ sdělila Melenová. Podle ní se situace změnila a je potřeba na ni reagovat.

„Náš zřizovatel, Ústecký kraj, je zpraven o variantách možné koexistence, které připadají v úvahu. Jsme v jiném společenském kontextu, který je diametrálně odlišný od situace, ve které spor vznikl,“ dodala.
Myslí si, že pokračování soudního sporu nic dobrého nepřinese. „Neschopnost najít konsensus mezi zájmy naší galerie a majiteli zámku, nikomu nesvědčí, nejméně samotnému Fillovu odkazu. Ze smírčího procesu by mohly vyjít vítězně všechny strany a nejvíce právě Emil Filla,“ dodala ředitelka galerie Kateřina Melenová.

Rokokový zámek v Peruci vlastnila do roku 1945 řada šlechtických rodů, naposledy to byli Thun-Hohensteinové původem z jižního Tyrolska. Po druhé světové válce se stal majetkem státu, jižní křídlo užíval v letech 1947 až 1952 jako byt a ateliér malíř Emil Filla. Po jeho smrti v roce 1953 manželka Hana převedla na stát část rozsáhlého Fillova díla, vybavení ateliéru i letního bytu na zámku. A to za podmínky, že se v jeho prostorách obrazy vystaví. V roce 1963, při desátém výročí malířova úmrtí, došlo v Peruci k otevření Pamětní síně Emila Filly. V šedesátých letech byla malířova pozůstalost převedena do lounské Galerie Benedikta Rejta. Po roce 1989 zámek převzala obec, která ho prodala do soukromých rukou. Provoz pamětní síně dvakrát přerušili zloději obrazů. Naposledy byla Fillova díla na zámku v Peruci k vidění v roce 2016, od roku 2017 jsou přechodně nainstalována ve výstavních prostorách galerie v Lounech.