„Nezdála se mi barva z komínové vlečky. Vidím totiž na komín ze svého bytu. Zavolala jsem ekologického ředitele cementárny Jana Špačka, aby se dostavil na úřad. Teprve potom se zjistilo, co Lafarge Cement v Čížkovicích vlastně pálí.”

Psal se rok 2007 a v té době vedoucí odboru životního prostředí městského úřadu v Lovosicích Dana Tschakertová poprvé zjistila, co krajský úřad povolil cementárně spalovat: „Kalový odpad z Růžodolu, který patřil litvínovskému Unipetrolu,” říká dnes už důchodkyně Dana Tschakertová. Krajský úřad nyní tvrdí, že spalování nebezpečných odpadů v cementárně není žádnou novinkou. Ovšem veřejnost o tom až do dnešních dnů nebyla vůbec informována. Ekologickou kauzu otevřel až Deník.

Integrované povolení ke spalování nebezpečných odpadů vydal krajský úřad cementárně 30. dubna 2007. Cementárna podle tohoto povolení může spalovat přes 100 položek nebezpečných odpadů, mezi kterými jsou například ropné, halogenové a chlorované látky, hydraulické oleje s polychlorovanými bifenyly, organická rozpouštědla, barvy, lepidla a pryskyřice, surový odpadní benzín a topný olej, brzdové kapaliny, celé a drcené pneumatiky…

Kvůli charakteru těchto látek by měření emisí mělo probíhat ve zvlášť přísném režimu. Jenže už mezi 20. červencem a 24. zářím 2007 měření kvůli poruše analyzátoru neprobíhalo. Více než dva měsíce neměl nikdo přehled, co ze závodu do vzduchu uniká, a na tuto skutečnost přišla, jak je popsané v úvodu tohoto článku, až lovosická vedoucí odboru životního prostředí Dana Tschakertová víceméně náhodou. ČIŽP za to cementárně udělila tehdy pokutu ve výši 900 tisíc korun.

Ředitel pro ekologii Jan Špaček z Lafarge nicméně nyní tvrdí, že pokud se zaznamená problém, okamžitě se spalování v cementárně zastaví. „Máme na to vytvořené postupy“ dodal Špaček. Ivan Mareš, ředitel cementárny ubezpečuje, že Lafarge má nejlepší technologii na ekologickou likvidaci nebezpečných odpadů. „Vždycky jsme byli transparentní,” dodal v prohlášení. Přesné složení odpadu z ostravských kalů Geobal 4 však Lafarge, stejně tak jako Celio i Ústecký kraj, odmítají zveřejnit.

zpravodajové Deníku