Deník vám zprostředkuje reportáže z předvolebních kampaní kandidátů na senátora za Lounsko. Dáváme prostor současnému senátorovi a kandidátům, kteří kandidují za stranu nebo hnutí, které bylo zvoleno do Poslanecké sněmovny. Postupně si představíme tyto kandidáty: Zdeňka Hamousová – současná senátorka, Milan Rychtařík (ANO), Vladimír Drápal (ODS, TOP 09, KDU-ČSL a KAN), Václav Beneš (KSČM), Daniel Pitek (s podporou Pirátů), Dominik Hanko (SPD).
Prosluněné pozdní odpoledne všedního dne na návsi v Petrohradě je poklidné, jak je na malou vesnici na Podbořansku obvyklé. Pár malých dětí, kterým pozitivní testy na covid-19 u učitelů zavřely místní základní školu, se prohánějí na koloběžkách. Domů nespěchají. Traktor s vlekem, kterým do Petrohradu přijel při své předvolební kampani kandidát na senátora Daniel Pitek, je zdánlivě nezajímá. Za to místní ženy Miluši Raisovou a Annu Čmolíkovou hodinová zastávka Sedláka pod Milešovkou, jak tento zemědělec a lesník z Teplicka v kampani vystupuje, potěšila. Rychle našli společné téma povídání, obě totiž pocházejí z mysliveckých a zemědělských rodin.
Daniel Pitek jim pozorně naslouchá, nikam nepospíchá. „Jste hezčí na té fotce,“ směje se Anna Čmolíková a ukazuje na předvolební bilboard, který Daniel Pitek vozí na valníku za traktorem na svých předvolebních cestách. „To už tak většinou bývá, že obrazy těch, co někde visí, jsou ve skutečně hezčí než ve skutečnosti,“ pohotově odpovídá Daniel Pitek. Zatímco na bilboardu je vyfocen v saku a zdobené košili, do Petrohradu přijel v lesnické „zelené“.
Návsí projíždí autobus, pár cestujících v rouškách si předvolební traktor Daniela Pitka zvědavě prohlíží. „Autobus sem sice jezdí, ale málo. Hlavně lidé pracující na směny mají problém s dopravou,“ říká Miluše Raisová. To je voda na mlýn senátorského kandidáta. Kampaň postavil právě na tématech proměny venkova, obnovy krajiny a zlepšení zemědělství. „Lidé by měli mít na venkově práci, jak tomu bylo dřív. Bohužel to tak není. Ideální jsou malé rodinné farmy, které vypěstovanému produktu dají přidanou hodnotu a ten prodávají. Vím o lidech, kteří vyrábí sýry nebo mošty. Uživí je to. Dnes pozemky v okolí vesnic obhospodařují velké zemědělské podniky, práci dávají jen pár lidem, kteří mnohdy ani nejsou z dané vesnice,“ vysvětluje oběma ženám.
V kapse mu zvoní mobil. Řeší problém s prasklou pneumatikou na voze, kterým sváží seno. V Českém středohoří hospodaří na šesti stech hektarech půdy, má krávy, ovce, koně. Podniká v lesnictví, obchoduje se dřevem, má dřevovýrobu. „Problém českého venkova je, že tam není dost práce. S tím je spojeno mnoho dalšího, život na vesnici by byl pestřejší, venkov by se rozvíjel,“ říká.
Předvolební motto Daniela Pitka zní Traktorem do Senátu. Zda tam bude, ukáží říjnové volby, ono úterní pozdní odpoledne v něm z Petrohradu odjíždí do Blatna. Zastavuje u hospody na návsi, objednává si ochucené nealkoholické pivo a pizzu s olivami. Se svými dvěma spolupracovníky, kteří ho při cestách v kampani doprovázejí, usedá na jednu z lavic před hospodou. Místním nic nevnucuje, čeká, jestli někdo přijde sám. „Já Senát neuznávám, je to mrhání peněz, zbytečná instituce. K volbám nepůjdu,“ říká razantně hospodský Honza.
S postupující denní dobou se začíná z hospody ozývat zpěv, co chvíli si jde před ni někdo zakouřit. Je mezi nimi i muž středních let ve sportovním oblečení. „Za co bojuješ?“ prohodí po chvíli směrem k senátorskému kandidátovi. „Já jsem Venca,“ oba si rychle potykají. Venca odvypráví Danielovi Pitkovi svůj nevšední životní příběh, rozhovor prokládají němčinou, oba totiž žili určitou dobu v Německu.
Po chvíli si přisedá i hospodský Honza. Témata se rychle střídají. Koronavirus, závadná voda v nedalekých Krtech, cena dřeva na pile v Blatně, nakonec dojde i na „zbytečnost“ Senátu. „V téhle zemi je spousta průserů a nezabránil jim ani Senát,“ tvrdí Honza. „To tak úplně není. Senát řadě věcí zabránil a spoustu špatných rozhodnutí zvrátil,“ oponuje kandidát do horní komory parlamentu. „Do Poslanecké sněmovny lidé kandidují za strany. Někdy stačí být loajální a může se tam dostat i pitomec. Do Senátu každý kandiduje za sebe, takže tam jsou osobnosti,“ vysvětluje Daniel Pitek. „A že Senát něco stojí? Ano. Ale ve státním rozpočtu je to jen kapka,“ dodává.
S nastupující tmou se oba loučí. Zdá se, že Honzu o svých slovech přesvědčil. Daniel Pitek v osm hodin večer usedá do traktoru a odjíždí směr Lubenec, kde ho přes noc zaparkuje. Autem se domů dostane pozdě večer. A následující den po práci ho čeká další cesta. Opět autem do Lubence a odtamtud návštěva Vroutku a Kryr.