„Někde jsem se dočetl, že zříceninu hradu v Žerotíně a chrám v Panenském Týnci spojuje středověká podzemní chodba. Baví mě proutkem hledat spodní vodu pro studně, různé potrubí nebo kabely v zemi a i různé dutiny, proutkem se dají hledat anomálie v podzemí. A tak mě pochopitelně napadlo podívat se, co je na té chodbě pravdy,“ popsal Stanislav Štumpf.
Na mapě si proutkem určil pár míst, kudy by středověká chodba mohla vést a pak to s proutkem nebo lépe s virgulí na místě vyzkoušel. „Čekal jsem, že se hlavně projdu. Zní to přece jenom divoce. Středověká chodba, která by musela být dlouhá asi jeden a půl kilometru a měla by ohromné převýšení. Přesto jsem vybraná místa ohledal. Asi po desátém pokusu jsem to chtěl vzdát, ale najednou virgule zareagovala,“ sdělil.
Trvalo mu několik desítek hodin, než prošel celou trasu domnělé chodby. Zakreslil si v mobilu polohy změřených anomálií a na počítači v aplikaci Google Earth body spojil. „I na mapě to vypadalo jako chodba,“ řekl.
Nedávno se zkušenějšími dvěma kolegy proutkaři vyjeli pátrat na místo znovu. „Nezávisle na mě prošli terén a já čekal na jejich verdikt. A přišlo menší zklamání. Na chodbu to prý nevypadá, ale jak u zříceniny hradu Žerotín, tak u chrámu v Panenském Týnci něco v podzemí je, shodli se oba. Něco, co je pět metrů hluboko a široké asi jeden metr,“ vysvětlil.
A kudy to vede? „V Panenském Týnci zhruba ve středu klenby za presbytářem kostela sv. Jiří chodba začíná a pokračuje přes silnici směrem k rampě dnešní pošty. Mezi poštou a budovou obecního úřadu je to komplikovanější. Anomálií je tam více. Když ale půjdeme dále, tak od budovy úřadu vede anomálie hned vedle věže přímo do chrámu. A uvnitř chrámu po dvou metrech končí,“ popsal.
Podzemní chodba v Žerotíně začíná podle jeho bádání pod sklepením zříceniny hradu, které je v současné době volně přístupné. „Je pořádně hluboká a vede ze sklepení směrem na sever k Žerotínskému potoku. Důvod, proč je hluboká, je jednoduchý. Musí vést pod dvěma obrannými valy, zřejmě sloužila jako úniková chodba,“ sdělil.
Mohou být domněnky proutkařů pravdivé? „V podzemí obou staveb jsme našli anomálie. Mohou mít geologický původ, ale také mohou být výsledkem lidské činnosti. Jednoduše řečeno, je to nějaká nesourodost v podloží, něco neobvyklého pod zemí. Pokud je anomálie neobvykle široká, může se jednat o chodbu,“ řekl Stanislav Štumpf. V případě Panenského Týnce mluví o chodbě široké asi metr až metr dvacet a v hloubce pěti až šesti metrů. „Anomálie jsou zvláštní tím, že jsou širší než obvyklé praskliny v podloží, což mě vedlo k domněnce, že by to mohla být chodba. Podle starých legend by tam mohla být. To by dávalo smysl, protože obě památky kdysi patřily Žerotínům. Je tam však velký výškový rozdíl a potok, zřejmě bude většina chodby zasypána, ale část mezi kostelem a chrámem by měla být průchozí,“ přemítá.
Se Stanislavem Štumpfem zkoumal podzemí v Žerotíně a Panenském Týnci Jiří Mrázek. Proutkařem je od roku 1986, jako geolog monitoroval stav svahů Krušných hor kvůli ochraně proti sesuvům před těžbou uhlí u zámku Jezeří na Mostecku nebo vodní zdroje u Chrudimi. „V této souvislosti jsem se začal proutkařením zabývat. U starších kolegů jsem viděl, že to funguje,“ vysvětlil. „Jakákoli změna v podloží může ovlivnit lidský organismus, což se projeví reakcí proutku. Proč proutek reaguje, to jsou zatím jen dohady, ale znamená to, že lidské tělo reaguje na změnu prostředí,“ popsal. Anomálii lze podle něj detekovat různými předměty, kromě klasického dřevěného proutku třeba železnou pružinou nebo dráty zahnutými do „L“. „Záleží na proutkaři jak je citlivý na to, aby dokázal detekovat zónu s anomáliemi,“ vysvětlil.
Oba proutkaři věří, že výsledky jejich bádání stojí za další výzkum. Hovoří o průzkumu georadarem. „Máme domluvenou spolupráci s firmou, která se výzkumem podloží zabývá. Pokud by georadar potvrdil něco zajímavého, pak by určitě stálo za to provést průzkumný vrt. To je ale běh, zejména kvůli schválení ze strany památkářů, na dlouhou trať,“ přiblížil Stanislav Štumpf.
Majitelem chrámu a nejbližšího okolí je městys Panenský Týnec. Starosta Jiří Čížek s bádáním proutkařů nemá problém a s georadarovým průzkumem souhlasí. „Tyto průzkumy v okolí probíhaly už dřív, ale metody se pořád zdokonalují, třeba snímky podzemí ukáží něco nového. Pro proutkaře je místo hodně zajímavé, poskytl jsem jim materiály, jaké jsem mohl, třeba se z jejich bádání dozvíme něco nového,“ řekl.
play_fill
V Česku několik let platí, že proutkaři jsou braní jako lidé s oficiální profesní kvalifikací, jmenuje se detekce anomálií zemské kůry. V národní soustavě povolání existuje standard, který popisuje, jaké znalostní nároky se kladou na takové lidi a jakou zkouškou musí projít.
Jsou ale i tací, kteří proutkaření nevěří. Například Český klub spektiků Sisyfos dlouhodobě kritizuje, že proutkaři existují. Nevidí v tom odbornou profesi, ale šarlatánství.
Chrám Panny Marie v Panenském Týnci je nedostavěná vrcholně gotická stavba s dokončenou barokní zvonicí. Podle některých je postaven na silné zóně s pozitivní energií, ročně ho navštíví mnoho lidí. Energie má mít sílu léčit, pomáhat z depresí a vnášet optimismus do života.
Některé teorie hovoří o tom, že se v podzemí kláštera nebo chrámu nacházejí ostatky české světice Anežky České, nejmladší dcery krále Přemysla Otakara I. Anežka se narodila na počátku 13. století, v dospělosti sloužila chudým a nemocným, v roce 1233 založila pražskou nemocnici sv. Františka a připojila k ní klášter klarisek Na Františku. Zemřela v roce 1282, pohřbena byla v kapli Panny Marie v klášterním kostele sv. Františka.
Později byly její ostatky vyzdviženy a přeneseny na jiné místo, po kterém se dodnes pátrá. Pro teorii jejich uložení v Panenském Týnci hovoří to, že tam klarisky stáhly z Prahy před nepokoji v dobách husitství. Historickou otázkou je, zda sebou převezly i ostatky zakladatelky a představené řádu. Pod chrámem nebo klášterem by měly být podle některých teorií také ukryty vzácné staré knihy a obrazy. Případná chodba by mohla s tímto souviset.
