Petr Zinek z Loun: Musím stíhat hokej, ale i fotbal

Zdroj: archiv Petra Zinka

Přerod z hráče na trenéra byl u něho přirozený. „Po konci hraní jsem začal trénovat mládež, vzali mě k sobě bratři Pihrtové k dorostu, pak jsem byl asistentem u A týmu v době, kdy hrál naposledy 2. ligu. Poté jsem si dal pár let od hokeje pauzu a začal zas trénovat, až když nejmladší syn začal hrát hokej. Udělal jsem si trenérskou B licenci a nyní vedle A týmu trénuji i žáky – ročník 2006. Letos jsem vedl Louny v krajské lize třetím rokem.“ A nutno přidat, že úspěšně! V minulém ročníku Krajské hokejové ligy byl Zinek se Slovanem druhý, v předminulém ji vyhrál, v roce 2018 bral rovněž druhé místo.

Zdroj: archiv Petra Zinka

Když se má Petr Zinek zamyslet nad tím, jaký je trenér, nebo jaké je jeho motto, chvíli váhá. „Motto asi žádné nemám, ale beru hráče jako rovnocenné partnery. Jednu věc nesnáším – pokud hráč, ať je to dospělý nebo i žák, neodevzdá na ledě vše, co v sobě má. Prostě když se na ledě při zápase nebo i při tréninku na to vykašle. To pak umím být velmi nepříjemný!“ přiznává.

Zdroj: archiv Petra Zinka

Co se soukromí týče je kouč Slovanu sdílný. „Jsem ženatý, mám čtyři děti. Dvě vlastní a dvě jsem vyženil. Nejmladší syn hraje hokej za žáky, dcera začala koketovat trošku s hokejem, ale jinak hraje i tenis. A další dva kluci hrají fotbal, nejstarší profesionálně v Teplicích, nyní hostuje ve Varnsdorfu. Takže kromě hokeje musím stíhat i fotbal.“

Zdroj: archiv Petra Zinka

Zinek profesionál není, hokej jako hlavní zaměstnání nemá. „Pracuji ve firmě, která vyrábí a prodává technické plyny. Starám se o obchodní stránku. V práci jsem spokojený,“ uzavírá.