Pamětní desku na fasádě budovy lounské sokolovny v pondělí 7. ledna opět ozdobily čerstvé květiny. Uskutečnila se tam totiž tradiční pietní vzpomínka na popravené protikomunistické odbojáře. Přišli vzdát úctu nejen představitelé města, ale také studenti, zástupci Konfederace politických vězňů a lidé, kterých se temné události padesátých let dotkly více než osobně.

Soud v sokolovně

Při krátké pietní akci se vzpomínalo se na události 7. ledna 1950, kdy byli v Praze ve věznici na Pankráci popraveni čtyři členové protikomunistického odboje - Kamil Novotný, Josef Hořejší, Josef Klempt, Josef Plzák. Mezi popravenými byli i dva lounští občané. Přímo v lounské sokolovně bylo v říjnu 1949 souzeno 23 členů skupiny Mapaž 5, která vedla v letech 1948 a 49 několik protikomunistických akcí včetně bombových útoků, které však neměly za cíl nikoho usmrtit, ale pouze zastrašit. Padaly vysoké tresty - od několikaletých, přes doživotní až k trestům smrti.

Mezi přítomnými byl v pondělí také Josef Frolík. Muž, jemuž vzal komunistický režim na patnáct let otce. A vynesení takového verdiktu bylo ještě vítáno s radostí - původně byl totiž odsouzen k trestu absolutnímu. „Otec dostal původně za takzvanou protistátní činnost trest smrti. Pak mu byl zmírněn na doživotí. I z toho jsme měli radost - alespoň zůstane naživu," zavzpomínal Louňan. Nakonec si Josef Frolík starší odseděl „jen" patnáct let žaláře. I tak se ale musel tehdy devítiletý hoch protloukat bez táty prakticky celé dětství. Upnul se tedy ke své vášni - sportu, která trvá dodnes. Stal se členem sportovního oddílu Lokomotiva Louny, později založil atletický oddíl, v němž dlouhá léta trénoval; i nynějšího starostu Radovana Šabatu. „Byl to velmi talentovaný a pilný kluk," podotkl J. Frolík mladší.

Výstřel na ulici

Co se stalo tak vážného, že jeho otci hrozila smrt? Stačil výstřel na ulici. Josef Frolík starší byl za první republiky velitelem četníků na Lounsku. Po takzvaném Vítězném únoru, tedy komunistickém převratu v roce 1948, dostal výpověď, protože nebyl členem strany. „Asi o rok později chtěla skupina lidí vystrašit místního funkcionáře Šťastného, poslance Národního shromáždění. Chtěli dát najevo svou nespokojenost s děním. Byla to hrozná doba," vypráví syn odbojáře. „A protože otec byl velmi dobrým střelcem, padla volba na něj. Vystřelil před jeho domem. Samozřejmě nechtěli nikomu ublížit, což se také nestalo. Jen postrašit a upozornit," pokračuje pan Josef.

Zákaz studií

Střelec byl zatčen a souzen v Mělníku. „To se tehdy dělalo. Otec odtud totiž pocházel a komunisté chtěli, aby to věděli lidé, kteří ho znají," vysvětluje J. Frolík mladší. Tehdy padl zmíněný trest smrti, posléze zmírněný na doživotí. „Jezdili jsme za ním do věznic na návštěvy. Na Bory, do Leopoldova i dalších. Byla to třeba dvoudenní cesta do zařízení uprostřed kukuřičného pole. Během čtvrthodinové návštěvy byl za pletivem, abychom se neviděli, jen slyšeli," vzpomíná na pohnuté chvíle syn. Tomu pak kvůli tomuto incidentu režim zakázal studovat.

Josef Frolík mladší je jedním z protagonistů dokumentárního cyklu Děti 50. let. Další podrobnosti o něm i osudech dalších režimem stíhaných osob, lze najít na stránkách www.deti50let.cz.